Od zaměstnance přes manažerku a ředitelku k podnikatelce. A k vyhoření. O tom, že někdy je dno tím nejzásadnějším odrazovým můstkem, ví mnohé Jana Štantejská. Dnes má svůj inspirační projekt s názvem Království Duše, který chce lidi naučit, jak zharmonizovat tělo a duši a jak skutečně pochopit své nitro. Jí samotné to trvalo šestnáct let a ostatním chce tuhle cestu zkrátit. Třeba i pomocí nového projektu Moje vagina.
Na rozhovor s Janou Štantejskou vstupuji do pražské kavárny vyzbrojená instrukcí, na co se nesmím zapomenout zeptat. A protože někdy je nejlepší nechodit kolem horké kaše, ptám se hned po pozdravu: „Máme spolu probrat hlavně všechno o vagině,“ vyhrknu a nenápadně sleduji, jestli nás u vedlejších stolů někdo neposlouchá. „Je to skvělý ice breaker, že,“ směje se Jana a pokračuje: „No jasně, vagina je velké téma. Je důležité svou vaginu takzvaně rozvibrovat. Třeba ta moje vibruje pořád. A ta vaše bude taky, nebojte se, klíčem k tomu je tvořivost!“ Jana se usmívá, je vidět, jak je spokojená a nadšená. Živá. A uvolněná, její přístupnost způsobí, že za pár desítek minut už o vagině budu i já mluvit bez uzardění.
Pořád stoupat výš a výš, a pak se zastavit
Než se tak stane, poprosím Janu, aby mi popsala, jak se ke své současné profesi „inspirátorky“ dostala. „Ze široka? Moje první pracovní zkušenost byla jako zaměstnanec. Pracovala jsem pro společnost Kraft Foods. Naučila jsem se v téhle práci spoustu dovedností, často jsem chodila na semináře a workshopy. Byla to skvělá škola. Ale bylo to i náročné a stresující,“ říká Jana. Pracovala skoro pořád, žila v garsonce, kde platila vysoký nájem, a na živobytí jí zbylo sotva pár tisíc. „Vzpomínám si, jak mě na Florenci oslovil bezdomovec, jestli nemám pár drobných, a já se mu musela omluvit, že nemám, že tenhle měsíc ani já nevycházím,“ říká. Výhoda práce v korporaci ji však dovolila stoupat v kariérním žebříčku stále výš. „Můj šéf mě stále motivoval, stále mi opakoval „challenge, Jana, challenge“.
Arytmie ve třiceti
Bylo mi třicet, makala jsem, a najednou jsem dostala arytmii srdce. Ve skutečnosti nešlo o tělesný problém, byl to stav vyhoření, ale tehdy jsem to ještě neuměla pojmenovat. Nebyla jsem tak uvědomělá a nevěděla jsem, co se se mnou děje. Jen se mi ráno chtělo brečet, když jsem měla vstávat do práce. A tak mi po sedmi letech od nich přišlo upozornění, přes srdce, že tady se už nemám co učit,“ vypráví. Chvilku nechápu: Jací oni? „Já říkám kluci z vrchu. Může to být vesmír, bůh, vyšší já… Jak chcete.“ Jana tak po sedmi letech, zrovna když byla na vrcholu, z práce odešla. A nevěděla, co dál. V téhle prázdnotě jí přišla nabídka, jestli nechce zkusit dělat finanční poradkyni. O finance se nikdy nijak zvlášť nezajímala, ale na nabídku kývla a začala se učit, co poradenství o penězích všechno obnáší. „Podařilo se mi rychle se vypracovat. Bylo to skvělé. Často jsem si dělala office u bazénu na Štvanici, kde jsem si vyřizovala telefonáty a plánovala si schůzky. Byla jsem pánem svého času. Ležela jsem na dece a v dálce jsem viděla byznys centrum, kde jsem ještě pár měsíců předtím pracovala do úmoru, a nedokázala si představit, že to někdy opustím. Občas nás na místě drží jen strach. Zjistila jsem, že se dá pracovat, a přitom mi může být dobře.
Během půl roku jsem patřila mezi deset nejlepších poradců ve firmě. V práci jsem poznala i svého současného muže. Prý byl do mě zamilovaný rok, než jsem si ho všimla. A pak jsme se za půl roku vzali,“ pokračuje v popisu svého života Jana. Uvědomuji si, jaká je její zásadní vlastnost: jde do všeho po hlavě. „Když to tak má být, tak vám to do života prostě přijde. Stačí být v proudu, nechat se vést. A to, co se děje, neodmítat hlavou, která všechno kontroluje. Často říkám: Hoďte mozek do škarpy,“ míní Jana. A tak mě už zase tak moc nepřekvapuje, že zrovna ve chvíli, kdy byla zase v té nejlepší kariérní kondici, dala výpověď. „Zrovna jsem totiž zjistila, že jsem těhotná. Dopřála jsem si čas pro sebe. V těhotenství jsem snad poprvé vědomě prožívala svou ženskost. Do té doby jsem fungovala spíš v mužském světě a měla jsem svou ženskost uzavřenou,“ říká. Povedl se jí ještě další kariérní skok, to když se vypracovala na nezávislou finanční specialistku pro privátní klienty a investiční poradenství. Měla snový plat, pracovala tři dny v týdnu, volný čas trávila na golfovém hřišti. Prostě sen! „A pak přišel srpen 2016, měla jsem narozeniny a celé je proplakala. A pak jsem si řekla, že pouštím všechno staré a těším se na něco nového. A do dvou týdnů mi začaly na mysl přicházet nápady. Stačilo to jen opravdu pustit,“ popisuje Jana, kdy se poprvé začaly klubat základy projektu Království Duše. Potřebovala dělat něco, co má smysl. A začala od sebe.
Soutěž krásy a nutnost ženského přátelství
Když si na internetu všimla pozvánky do soutěže krásy Pretty Woman, přihlásila se bez přemýšlení. „Byla jsem nejstarší účastnice, bylo mi 44 let. A byl to skvělý zážitek. Byla to neuvěřitelná legrace, ale naučila jsem se i spoustu nových věcí. Učila jsem se dabing, chodit po mole, tančit… A tam, tam začal mít můj program pro ženy, Království Duše, jasnější obrysy. Jde mi o komplexnost. Stejně jako jsem to dělala ve financích. Chtěla jsem vytvořit něco smysluplného a uceleného. Začala jsem výživou. Od ní to začíná. Když jsem v souladu se svým tělem a dobře jím, mám lepší náladu i větší sebevědomí a obecně se cítím lépe. Výživa souvisí se zemí, uzemněností, je to takzvaná první čakra, kterou je třeba řešit. Dalším důležitým krokem je relaxace, protože když tělo není odpočaté a v klidu, nemůže vnímat žádné nové informace. A pak je nutný pohyb. Kdo se nehýbe, stagnuje mu energie v těle. A pak je důležité se obohacovat mezi sebou. Je nutné si hýčkat své ženské spolky a ženská přátelství,“ myslí si Jana. Marně v jejích slovech hledám nějaké ezoterické stopy, naopak – to, co říká, dává logiku. Ale zpátky k vagině! „V našem středu, v pánevní oblasti jsou naše největší poklady. A zároveň se tu taky usazují největší vzteky a křivdy. Když mám konzultace a vidím, že tohle může být problém i u mé klientky, tak jí pustím Shakiru. Někdy se stačí pořádně rozpohybovat. Pánev se musí hýbat,“ tvrdí Jana Štantejská.
Ve Zvoli kousek od Prahy buduje nové relaxační centrum, kde bude pořádat workshopy, provádět konzultace a kde se budou lidé setkávat. „Bude to místo, kde se bude dát tančit, a kde ze sebe můžete všechno vykřičet. Místo, kde si můžete dovolit všechno. Souvisí i s mým novým zásadním projektem Moje vagina (mojevagina.cz). Už brzy v čekárně vašeho gynekologa! Chci tak trochu prolomit vážnost ve vzduchu, která tam panuje. A donutit ženy se zamyslet: Umíte si povídat se svojí vaginou? A rozumíte sama sobě? Je to i o tom, abychom se nebraly vážně. Protože jen tak můžeme žít spokojený život,“ popisuje Jana a než se rozloučíme, poradí mi, co mám hned večer udělat. „Spojte se se Zemí. Buďte bosá, celými ploskami nohou se o ni opřete. Vědomě se zakořeňte. A hlavou se spojte s Měsícem. Díky tomu budete ucelená. A pak si pusťte píseň Waka Waka od Shakiry, u té si nejlépe uvolníte pánev, pořádně jí šejkujte. A pak počkejte, až k vám věci přijdou samy. Je to těžký úkol, znám to. Ale je to důležité. Nechat věci, ať se dějí.“
