Frýdeckomístecká skupina Mirai je považována za nejúspěšnější mladou českou kapelu. Za pár let existence zvládla natočit dvě alba, posbírat ceny Anděl a vypustit několik rádiových hitů. Frontman kapely, vystudovaný právník Mirai Navrátil, se narodil v Japonsku, do tří let tam s rodiči žil a dodnes se tam vrací. Necestuje však jen do své rodné země, projel podstatnou část Asie. A některá místa by si prý rád „zopáknul“.
Vnímáte Japonsko jako svou vlast a japonštinu jako rodnou řeč?
K Japonsku určitě pociťuju o dost odlišnější vztah než k ostatním zemím, už jen kvůli rodině, bratrancům, sestřenicím, se kterými jsem vyrůstal, a babičce, kterou jsem měl hrozně rád. Nejsilnější pouto mám ale k Česku, kde jsem prožil většinu života.
Vaše maminka je Japonka. Jste v něčem specifickém po ní?
Moc z Japonce ve mně nezbylo. Asi jen hrubost a hustota vlasů. Zatím…
Jak vás brali spolužáci, když jste v Česku chodil do školy? Pociťoval jste spíš zvědavost, nebo odstup, případně předsudky?
Různě, někde jsem byl leader, někde otloukánek. Ale od gymplu dál jsem spíš patřil k partě tahounů i tím, že jsme měli kapelu a dělali jsme koncerty už od čtrnácti. Na to holky letěly a s tím přicházelo i sebevědomí.
Do Japonska se vracíte celý život. Jak se cítíte v okamžiku, kdy tam vystoupíte z letadla?
Dělá to s vámi něco? Něco jo. Těším se na rodinu, na jídlo, člověk prostě tak nějak vnímá, že na tom místě začala jeho cesta. Je v tom určitě i kousek nostalgie, kterou nepotlačíte. Ani není důvod.
Co je na Japonsku nejlepší, v čem se mu Česko nevyrovná a třeba ani vyrovnat nemůže?
Jídlo, to je jasný. Je to subjektivní, ale já si objektivně myslím, že to tak je.
A zvládnete uvařit něco z japonské kuchyně?
Něco jo. Asi to nebude v top kvalitě, ale když je nejhůř, uvařím po japonsku i já…
Kdybyste měl zmínit tři svá nejoblíbenější japonská místa, která by to byla?
Babiččin dům v Tarui-cho, kde jsem vyrůstal. Pak kdekoliv v řetězci Curry House CoCo Ichibanya. A taky pokoj mého bratrance Kiya, kde jsme hráli od nevidím do nevidím na herních konzolích.
Co by si v Japonsku člověk neměl nechat ujít?
Gastro všeho druhu. Pak bych doporučoval Kjóto, pokud chcete vidět tradiční Japonsko. A Okinawu, japonský tropický ráj.
Do které z asijských zemí byste se rád vrátil?
Hodně cestuju, takže jsem jich poznal opravdu dost… Loni v únoru jsem vyrazil na takovou cestu kolem světa. Projeli jsme toho opravdu hodně. Rád bych zopakoval Bali, protože tam jsme hlavně točili a nebyl moc čas na relax a dovolenou v pravém slova smyslu. Možná i Vietnam nebo Thajsko bych si rád dal znovu. V těchhle zemích je kolikrát levněji než u nás, takže tam člověk může žít jak král.
I písně z posledního alba kapely Mirai vznikaly na cestách, na Havaji, ale i v Krušných horách. Je pro vás cestování inspirativní?
Je, hodně. Člověk přepne do jiného módu, který minimálně pomáhá dostat se ze stereotypu, kterému se někdy moc nevyhnete, když furt jezdíte po D1 tam a zpátky.
Názvy vašich posledních dvou alb jsou v japonštině: Konnichiwa, Arigató… Chcete v tom pokračovat? A nemáte v plánu napsat v japonštině i celou píseň?
Rádi bychom v tom pokračovali. Je to taková naše specialita a podpis. Záleží, jestli najdeme japonské slovo, které bude vystihovat další desku. Píseň v japonštině mi ale přijde jako úlet. To fakt nevím, i když jsme se o tom párkrát v minulosti už bavili.
