Od biometrických trik až po ponožky ladící váš běžecký styl – to, co se dříve zdálo jako sci-fi, se dnes stává realitou. A odhaluje skrytý potenciál amatérských i profi sportovců. A co vy? Nepřáli byste si třeba legíny, které vám pomohou udržet jógové pozice, a ještě vám pomocí aplikace dají zpětnou vazbu, jak vaši praxi zlepšit?
Sport jako vědecká disciplína? Minimálně o digitální vědu jde určitě. Technologie ovlivňují naše každodenní životy, zasahují do mnoha průmyslových oblastí, závratně je proměňují, takže je jasné, že ani ten sportovní svět nebude jen zpovzdálí přihlížet. Konkurence se zostřuje a sportovci neustále hledají nové cesty, jak být lepší. Co rozhoduje o vítězství? Víc hodin strávených v posilovně, mentální trénink, nebo přirozený talent? V dnešní době vás od úspěchu dělí i to, jak chytré je vaše sportovní oblečení… Oblečení v dávných dobách plnilo zcela jinou funkci než dnes. Chránilo před umrznutím, chladilo před spalujícím sluncem nebo pomáhalo předcházet zraněním a úrazům při lovu. To jsme v období, kdy žádný módní průmysl neexistoval a o inovacích v oblasti funkčních materiálů a technologické výrobě nemohla být vůbec řeč. Ještě další tisíce let.
I první „high-tech“ látky jako Spandex nebo Gore-Tex byly pořád daleko od technologického pokroku, který má dnes přinést mnohem víc než jen odvod potu a udržování správné teploty těla. Současný svět si žádá triko, jež bude sledovat vaši srdeční frekvenci, legíny, které vyladí vaši jógovou pozici, nebo ponožky zabraňující rozvoji diabetu. Ano, něco podobného už máme – fitness náramky, krokoměry, nejrůznější aplikace. Právě vznik smartphonů a dalších vychytávek nastolil směr naší pozornosti a určil způsob, jakým společnost obecně přemýšlí o „inteligentních výrobcích“.
Za vším hledej nanotechnologie
Nanotechnologie je komplexní disciplína zasahující do mnoha oborů, včetně textilu. Právě tahle oblast vědy a průmyslu učinila textilní vlákna chytřejšími. Vznikají látky a materiály s neobvyklými vlastnostmi, v nichž můžeme sportovat, maximalizovat svůj výkon a zároveň třeba i komunikovat s našimi chytrými zařízeními. Nanotechnologické ošetření přidává běžnému vláknu určitý povlak, který ačkoli nejde vidět (nanočástice se pohybují zhruba ve velikostech tisíciny tloušťky lidského vlasu), dělá z něj super výkonnou jednotku. Funkční schopnosti mohou přitom dosahovat několika rovin. Zpočátku se nanotechnologie využívala pro zvýšení odolnosti vůči vodě a skvrnám, dnes se dá kombinovat i s kontrolou zápachu, řešením vlhkosti nebo třeba ochranou proti vráskám. S rostoucí oblibou fitness vzrůstá i tlak na podobné vychytávky. Pohyb získává v našich životech čím dál zásadnější roli, proto se i výrobci sportovního oblečení musí snažit produkovat z hlediska funkčnosti a kvality co nejatraktivnější modely. S bílým nátělníkem a červenými šortkami už si zkrátka nevystačíme.
Rychlejší plavky Michaela Phelpse…
Rok 2008, olympiáda v Pekingu a rozruch kolem plavek LZR Racer společnosti Speedo. Ta už v roce 1992 před olympiádou v Barceloně ve svých kolekcích operovala se speciální tkaninou S2000, která na rozdíl od běžného nylonu vynikala menším odporem a ve výsledku plavce zrychlovala. Plavky LZR Racer se testovaly ve větrných tunelech NASA, vedly se diskuze, jak jejich materiál vůbec funguje a zda jsou vlastně fér. Údajně sportovcům dodávaly až o 0,9 až 1,6 procenta vyšší rychlost, v Pekingu v nich dokonce závodilo 92 procent medailistů, včetně legendárního Michaela Phelpse. Ačkoliv si připisují 24 světových rekordů, čekal je lehce nahořklý závěr. Olympijský řídící orgán totiž v roce 2010 zakázal používání plavek vyrobených z netextilních materiálů jako například polyuretan nebo neopren (viz LZR Racer), nutno dodat, že dané rekordy zůstaly v platnosti. Firmu Speedo ovšem celá tato situace nerozhodila a záhy přišla s alternativou jménem Fastskin3, materiálem vytvořeným ve spolupráci s nanotechnology, leteckými techniky a specialisty přes hydrodynamiku. Tělo dokázal komprimovat třikrát více než LZR Racer, navíc pouze na těch správných místech, což zvyšovalo celkovou efektivitu. Výroba byla tak technicky náročná, že v roce 2012 dokonce existovalo pouze šest strojů na celém světě, které látku zvládly produkovat.
Je tu doba e-textilová
Jsou tu ovšem i další hráči, kteří se postupně pouští do technologických hrátek. Nike a Apple v roce 2006 společně přinesly řadu inteligentních fitness senzorů Nike+, které se daly zabudovat do obuvi Nike a připojit k iPodu. Značka Quiksilver o tři roky později navrhla vyhřívanou vestu Cypher (ta obsahovala vodotěsnou baterii napájející přidělané „topné“ prvky), která surfaře udržovala při nízkých teplotách v teple. Můžeme zmínit i společnost OmSignal, která v roce 2014 začala vyrábět oblečení měřící biometrická data. Tato aktivita nakonec vyústila v partnerství s Ralphem Laurenem, který na trh v roce 2015 uvedl high-tech triko PoloTech. Chytrý kus oděvu, který zaznamenává vaši srdeční a dechovou frekvenci, počet kroků, energetický výdej… Zajímavá je rovněž kooperace Google a Levi’s, která se proměnila v neobyčejnou džínovou bundu Commuter Trucker Jacket šitou na míru městským cyklistům. Využívá technologii Project Jacquard vyvinutou společností Google, jedinečný denim díky ní reaguje na dotek a umožňuje jejímu nositeli ovládat telefon pouze pomocí gest. Za zmínku stojí například i legíny, díky nímž můžete zapracovat na svých jógových pozicích. Pracují s vestavěnými haptickými vibracemi, které jemně pulzují v bocích, kolenou a kotnících s cílem povzbudit vás k pohybu a pomoci udržet dané pozice. Přes bluetooth komunikují s vaším telefonem a skrze doprovodnou aplikaci vám dávají další zpětnou vazbu, jak vaši jógovou praxi zlepšit.
3D tisk jako součást slow fashion?
Kapitolou samou o sobě je 3D tisk, který už také pár let v módě sekunduje a posouvá její limity. Respektive designéři jako Danit Peleg, již v budoucnost „3D módy“ věří a velmi se o ni zasazují. Už před pěti lety velmi výrazně provětrala přehlídková mola exkluzivní Pelegina kolekce oblečení a obuvi, která byla kompletně vytištěna ve 3D s pomocí silného a flexibilního vlákna FilaFlex. Vzbudila pozornost a ukázala cestu, jak by mohly technologie vnést do módního průmyslu trochu osobnější a udržitelnější charakter. Její vize se rozhodně potkává s ambiciózností. No řekněte sami, líbilo by se vám oblečení, které si u designéra necháte vytisknout na míru dle vaší postavy a vkusu, popřípadě si ho na základě zaslaného návrhu vyrobíte sami doma na vlastní tiskárně? Ráno se prostě vzbudíte a místo zoufalých nářků, že nemáte co na sebe, si „ušijete“ šaty v barvě, na kterou máte zrovna náladu. Podle Danit Peleg by 3D tisk mohl změnit celý výrobní cyklus. Výroba se zahájí až poté, co si zákazník produkt objedná, což povede k nulovým zásobám a zabrání zbytečnému plýtvání se zdroji. Oblečení na zakázku si dneska nemůže dovolit každý, technologie by ho však mohly lidem více přiblížit. 3D koncept souzní s myšlenkami slow fashion a má potenciál bojovat s negativními dopady módního průmyslu, do jaké míry se ho ale podaří naplnit, ukáže až blízká budoucnost.
