Viktoru Vinczemu bude na konci ledna teprve třicet let. Jenže toho stihl už tolik, co jiní nepořídí za celý život. Je jednou z tváří slovenské televize Markíza, moderuje její hlavní zpravodajskou relaci Televízne noviny a stíhá toho mnohem víc.
Ve dvaadvaceti letech se účastnil konkurzu na televizního redaktora a mezi osmi sty uchazeči uspěl. O rok později už moderoval magazín Reflex a v roce 2016 moderoval volební studio Parlamentních voleb. Diváci ho znají i z pořadu Tvoja tvár znie povedome v Česku známou pod názvem Tvoje tvář má známý hlas. Svoji ženu moderátorku Adelu, dříve Banášovou, požádal o ruku na svatého Valentýna v přímém přenosu pořadu Teleráno, svatbu pak měli o čtyři měsíce později. Červená knihovna jako hrom! Teď spolu nejen spokojeně žij í, hrají divadlo a oba jsou známými osobnostmi, ale taky vyznávají udržitelný životní styl a díky tomu, že jsou oblíbení, myšlenky šetrného života šíří dál. A vůbec se nebojí mluvit i o zcela soukromých věcech, které ale mají přesah do celé společnosti. Před dvěma lety Viktor přiznal ve statusu na sociální síti, že má problém s plodností, a otevřel tak debatu o zhoršující se kvalitě spermií současných mladých mužů. Tleskáme!
Mobil nevypínám
Viktorův běžný pracovní den ve zpravodajství začíná po poledni poradou s vedením redakce a technickými pracovníky. Po ní se pomalu začíná skládat scénář Televizních novin. Protože jestli někomu připadají moderátoři jako pěkně upravené mluvící hlavy, které si večer sednou před kameru a přečtou, co jim jiní napíšou, z čtecího zařízení, hodně se pletou. Minutám na televizní obrazovce předchází mravenčí práce mnoha lidí a občas i docela stres. Domů se Viktor vrací po deváté večer. Přiznává, že se jeho pracovní dny dokážou velmi lišit, protože se nevěnuje jen zpravodajství. „Setkávám se s lidmi kvůli různým charitativním a veřejně prospěšným projektům, účastním se konferencí, přednášek nebo besed, například se studenty. V redakci je naopak systém práce relativně stabilní, přestože samotný proces vzniku zpráv umí být velmi dynamický, hlavně v posledních minutách před vysíláním,“ říká Viktor. K tomu hrají s Adelou divadlo, po Slovensku a Česku jezdí s hrou Odchody vlaků v režii Petra Zelenky.
Takové pracovní vytížení by někoho mohlo trochu svádět k chaosu, ne však Viktora. „Umím velmi ocenit organizovanost a systém, chaos není pro mě,“ přiznává muž, který sice nemá žádné rituály, jaké občas ti, kteří vystupují na obrazovce, dodržují, ale zároveň se nepovažuje za úplného improvizátora. Mám rád zodpovědnou přípravu na všechny možné varianty pracovního i soukromého života. „Životní chaos je jako hustá mlha a já rád vidím dál než na padesát metrů,“ komentuje svůj přístup k uspořádání života. Své dny si neumí představit bez přístupu k informacím. „Určitě je to tím, že jsem do jisté míry zdeformovaný prací, ale zároveň upřímně žij u tím, co se aktuálně děje. Vycvičilo mě, když jsem byl reportérem v terénu. Dodnes potřebuju být v obraze,“ říká.
Deset hodin v posteli
Se ženou Adelou tráví hodně nejen volného, ale i pracovního času. Mají propojené diáře a plánují všechno s ohledem na toho druhého. „Jeden známý mi říkal, že si od své ženy potřebuje odpočinout. Já odpočívám s ní, protože mám její přítomnost rád. Každý z nás občas potřebuje čas jen pro sebe, to pak jdu ale třeba jen na pivo s kamarády a Adela na snídani s kamarádkami, ale spolu třeba rádi chodíme do sauny nebo jezdíme na výlety po Slovensku,“ vyznává se. O některých víkendech si Viktor s Adelou dovolí nedělat absolutně nic. Vzbudí se, kdy chtějí, nevytáhnou paty z domu a v posteli proleží třeba deset hodin u seriálů. Mobil ale Viktor nevypíná nikdy a jak říká, nepřipadá si kvůli tomu špatně. „Svět on-line je pro mě zdrojem informací, a ty ovlivňují chod mého života, moje rozhodnutí i názory,“ přiznává. Je rád, že žij e v době, kdy má k informacím svobodný přístup. Proto je nepotřebuje ani nechce vypínat. Když se na něj někdo obrací s pracovními věcmi ve volných dnech, obvykle to vyřizuje mailem nebo esemeskou. „Lidé mají někdy tendenci povídat si o banalitách, ale do zpráv na mobilu se jim moc psát nechce. Když mám volno, klidně nevezmu telefon ani nejbližší rodině,“ přiznává.
Manželské vlakové zážitky
Spolu s Adelou se rozhodli žít šetrně k životnímu prostředí. Změnili své dopravní i stravovací návyky. „Úplnou samozřejmostí je organizovat dny s ohledem na možnosti veřejné dopravy – naplánuju si třeba dvě schůzky těsně po sobě, protože vím, že jinak bych to autobusem nestihl. Omezil jsem konzumaci masa o polovinu, střídám a striktně dodržuju dny s masem a bez, přestože jím maso velmi rád,“ konstatuje. Snaží se oslovit i ostatní. Začal zkoumat různé informace a data a píše o tom na sociálních sítích. Objevil například, že sedmdesát procent všech dopravních světových emisí nepochází z lodí nebo letadel, ale z aut. Z těch aut, co nám parkují před našimi domy. „Nikoho ale nenutím, jen nabízím fakta, každý si s nimi může naložit, jak chce. Omezil jsem vlastní pohodlí, jdu příkladem a když se někdo přidá, budu samozřejmě rád,“ říká Viktor.
Jak souzní s šetrným životem jeho záliba v cestování? Všechny výlety plánují s Adelou veřejnou dopravou, vlakem nebo autobusem. „Do Česka už jinak než po železnici nejedeme. Minule jsme do Prahy dokonce cestovali nočním lůžkovým vozem. Kromě ekologického výsledku takové cestování přináší i řadu skvělých manželských zážitků! Auto bereme jako poslední možnost, když všechny ostatní selžou,“ dodává. I do práce jezdí Viktor MHD, přestože je Markíza mimo město a chvíli to trvá. Většinou kombinuje autobus a tramvaj. Jak důležité je mluvit o udržitelnosti, mu došlo, když v rámci svého bádání narazil na vědecká fakta, ze kterých vyplývá, že není za pět minut dvanáct, ale spíš skoro půl jedné. „Doba, kdy jsme se mohli zabývat plastovými brčky, skončila. Problém je daleko rozsáhlejší. Komfort času, který jsme měli, jsme bohužel promrhali,“ myslí si. Viktora trochu mrzí, že debaty okolo studentky Grety Thunberg, bojovnice za klima, se často zužují jen na její osobu a na to, co říká. „Podařilo se jí něco, o co se neúspěšně pokoušely některé ekologické organizace desítky let – přitáhnout k tématu miliony lidí po celém světě. To je velká věc, bez ohledu na to, jestli je ona jako člověk někomu sympatická nebo ne,“ doplňuje. Viktor vidí naději právě v mladých lidech, kteří umí převychovávat – a dělají to – své rodiče a blízké. Ví, že i on sám může ještě ledacos vylepšit. Chtěl by zapracovat na snižování odpadu, který produkuje jejich domácnost.
