Když jste se poznali, byla to samozřejmě ta nejčistší a nejupřímnější láska. Láska, co vydrží navěky. Proč by taky neměla. Po několika romanticky oslavených výročích a prvomájových polibcích ale zjišťujete, že jste uvězněni ve vztahu, který ničí vás i vaše sebevědomí. Jenže z něj už nedokážete odejít. Nebo ani nechcete. Pravděpodobně jste se totiž stali otroky návykového vztahu, který může mít fatální následky na vaše psychické zdraví a sebeúctu. Jak ale toxické partnerství a emoční závislost poznat hned v začátcích a jak z toho všeho co nejrychleji ven?
Případů návykových vztahů, které minimálně jednoho ze dvojice ničí, jsou plné knihovny, filmové archivy i domácnosti. Vidíme lidi bez mrknutí oka dělat věci, o nichž ještě před pár měsíci hlásali, že by je nikdy v životě neudělali, jen aby si udrželi partnera. Vidíme zoufalé osoby prahnoucí po neustálém ujišťování vzájemné lásky. Vidíme zlomené jedince beze zbytku sebeúcty vystrašených ze samoty až natolik, že se na vztah, který je evidentně toxický a bez nejmenší šance na prosperující a spokojenou budoucnost, dívají skrz růžové brýle. Takoví lidé si často nechtějí přiznat, že aby si udrželi alespoň zbytky ze své důstojnosti, musí odejít. Racionální přemýšlení je pro ně příliš děsivé. A pokud si nezdravost podobného vztahu uvědomí, často ho opustit prostě nedokážou. Jejich emoční závislost na partnerovi se totiž dostala až do bodu, kdy je pro ně snesitelnější představa vlastního ponižování než život bez druhé polovičky. Zajímavé je, že mnozí takoví jedinci udržují tento stav spíš ze zvyku než z lásky. Jsou k druhé osobě připoutáni tak, že nedokážou zastavit kolotoč ubíjejících momentů ani z něj vystoupit. Návykové vztahy jsou v dnešní době velmi časté a závislým se většinou stane člověk, který má nízké sebevědomí. Svou roli hraje ale i genetika, výchova a vztahy, které kolem sebe vidíme.
Láska jako kokain
Studie akademického časopisu Frontiers in Psychology z roku 2016 například popisuje romantickou lásku jako přirozenou závislost. Zamilovaní lidé prý totiž často zažívají euforii, chutě a pocity, jako závislí jedinci. Vědci uvádí, že se to stává díky dopaminu. Ten se tvoří v mozku, reguluje v něm křehkou rovnováhu systému „odměny a slasti“ a je odpovědný za pocity štěstí a radosti. No a ve vašem mozku je aktivován úplně stejně romantickou láskou, jako návykovými látkami.
Souvislost mezi láskou a dopaminem pak potvrdily i pozdější studie, přičemž ale autoři uvádí i to, že chutě a touha mají tendenci časem slábnout do stabilnější a trvalejší lásky, tedy pokud je vzájemná. Naopak neopětovaná nebo jednostranná láska pak vede k závislosti na druhé osobě a stává se čím dál víc návyková. To potvrzuje i studie z roku 2010 uveřejněná v Journal of Neuropsychology, která zkoumala mozkovou aktivitu u 15 lidí, kteří nedávno dostali košem nebo prožili rozchod. Podle studie byly po odmítnutí aktivovány podobné oblasti mozku, které se aktivují během chutě na kokain.
Se zajímavou hypotézou přišel například i doktor Jorge Castelló Blasco, který ve své studii uvádí, že návykové vztahy spadají do kategorie vztahů s emoční závislostí a vyznačují se především extrémní potřebou náklonnosti. A jak podle něj poznáme, že jsme závislí na druhé osobě?
Projevy závislého partnera v návykovém vztahu
- Upřednostňuje vztah před čímkoli jiným, což může způsobit dlouhodobé zanedbávání důležitých oblastí života, jako je například vlastní rodina.
- Má neustálou potřebu být s partnerem v kontaktu, posílat mu zprávy a volat mu například i přesto, že má pracovní schůzky.
- Musí mít neustálý přehled, kde se partner zrovna nachází a co právě dělá.
- Má až chorobný strach z opuštění a osamělosti.
- I když je vztah toxický, nedokáže si představit, že by mohl bez druhé osoby existovat. Tito jedinci tak sice mají občas impuls k rozchodu, nikdy tak ale nakonec neučiní a pokud se jim to náhodou někdy podaří, okamžitě toho litují a snaží se dát vztah znovu dohromady.
- Více než lásku potřebují být druhému člověku nablízku nebo ho mít ve svém životě.
- Svého partnera si idealizují a nejsou racionálně schopni vidět jeho špatné vlastnosti. Pokud si náhodou nějakou chybu svého protějšku uvědomí, dokáží ji sami sobě velmi rychle omluvit.
- Velmi často trpí úzkostmi.
- Mají nepřiměřenou potřebu partnera potěšit za každou cenu.
- Trpí nízkým sebevědomím a sebeúctou. Neustále pochybují o svém vzhledu a podhodnocují své dovednosti.
- Mají tendenci vybírat si sebevědomé až narcistické partnery.
Jak z návykových vztahů ven?
Procitněte
Začněte vědomě vnímat, co se s vámi a kolem vás děje. Pokud si jen trošku myslíte, že je tím zásadním problémem vaše sebevědomí a pocit vnitřní prázdnoty, nestyďte se vyhledat terapeuta nebo kouče.
Zaměřte se na své cíle
Mnoho lidí v návykovém vztahu má tendenci zapomínat na to, na čem v životě skutečně záleží. Vraťte se zpět ke všem cílům, které jste si kdysi vytyčili a kvůli vztahu se k nim nedostali. Nic vaši hlavu nezaměstná lépe než tvrdá práce na vlastních snech.
Stavte na první místo sebe
Vaše emoční zdraví je prvořadé. Starejte se o něj a nezapomeňte, že štěstí vždy naleznete především uvnitř sebe samých.
Nenechte se obelhat
I když se váš bývalý protějšek vrátí s žádostí o odpuštění nebo s otřepanou frází, že se polepší, nenechte se zlomit. Pokud si totiž neumíte bez jakýchkoliv “ale” odpovědět, že jste opravdu šťastní, nejlepším řešením bude vždy rozchod.
Vybočte z rutiny
Najděte si nové aktivity a koníčky. Prolomení zažitých rutin může totiž být pro zotavování z návykového vztahu klíčové.
Zkuste se zbavit všeho, co vám bývalého partnera připomíná
Zbavte se všech darů a ostatních věcí, které by vám protějšek připomínaly. Určitě také záměrně neposlouchejte písničky, k nimž se vážou vzájemné vzpomínky, a naopak hledejte hudbu, díky které se budete cítit uvolněně.
Meditujte
Dalším klíček k duševní rovnováze pak může být meditace nebo několikaminutová procházka. Věnujte pozornost detailům, vždy to bylo, je a bude hlavně o nich.
Zapomeňte na myšlenku, že dokážete partnera změnit
Nikdo se nezmění jen proto, že to chce někdo jiný. Jediný způsob, jak se někdo změnit dokáže, je, že to chce on sám. Přestaňte tedy odkládat nevyhnutelné a nečekejte na zázraky, které se nikdy nestanou.
