Pod hladinou moře na pobřeží Ayia Napa můžete kromě přírodního divadla, které nikdy neomrzí, nově obdivovat také dechberoucí umělecká díla. Muzeum obřích podvodních soch má na svědomí vášnivý ekolog, takže není žádným překvapením, že jeho hlavní funkcí je podpora a obnova života na dně moří.
V oblasti Ayia Napa nedávno vzniklo muzeum podvodní plastiky MUSAN, které vytvořil sochař, ekolog a fotograf Jason deCaires Taylor. V království podvodních soch si návštěvníci, kteří se v křišťálově čisté vodě rozhodnou prozkoumávat krásy na dně moře, mohou prohlédnout 93 uměleckých děl vyrobených z kombinace vysoce kvalitní námořní nerezové oceli a betonu s neutrálním pH, jenž podporuje podmořský život.
Sochy umístěné v hloubce osm až deset metrů jsou navrženy tak, aby přilákaly nejrůznější druhy mořských organismů. Podvodní galerie tak není jen rájem pro potápěče a šnorchlaře, ale je především koncipována jako projekt obnovy. Pouze asi 10–15 procent mořského dna má totiž dostatečně pevný substrát, aby se na něm mohly tvořit útesy přirozenou cestou. Řešením tak jsou umělé útesy, které se vytváří na neúrodných úsecích mořského dna, daleko od zdravých ekosystémů.
Živé útesy i umělecká díla
Propracované sochy mají strukturovaný povrch, který umožňuje přichycení a růst korálů, houbiček i mikroskopických organismů. V neposlední řadě tedy tato díla mohou sloužit jako domovy a zdroje potravy pro další podmořský život. „Mnoho soch se v průběhu času transformuje, jsou obrostlé korály a najdete na nich houby, které přilnou k povrchům. Stane se z nich útočiště pro nový život. Nejprve tedy poslouží jako umělecká díla, která vyvolají diskusi o sociálních problémech, a poté se z nich stanou živé a dýchající umělé útesy,“ vysvětlil Jason deCaires Taylor pro Euronews.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Autor pak ještě dodává, že jednotlivé exponáty mají v sobě mnoho různých příběhů, přičemž jedno z klíčových témat se soustředí na sílu informace a její schopnost vytvářet změny. Tato myšlenka je znázorněna prostřednictvím postav dětí, které na sebe míří kamerami. „Jde o to inspirovat lidi, aby sledovali, co se děje, aby byli zodpovědní za to, jak se náš svět mění, a snažili se o změnu k lepšímu,” uzavírá. Muzeum by tak mohlo v dalších letech přilákat tisíce návštěvníků a postupně měnit přístup lidí k ochraně mořského prostředí
