„Občas se musím obhajovat víc, než kdybych byla muž,“ říká úspěšná tvůrkyně, jež vede také svůj architektonický ateliér. V profesi, která je často brána za spíše mužské pole, však dokáže tahle křehce působící žena proplouvat s lehkostí a motivovat dokonce i dělníky na stavbě.
„Zajímá mě, jak může prostor navozovat emoce a ovlivňovat, jak se cítíme. Architektura je pozadím našich životů. Může posilovat vztahy a má jasné dopady nejen na vztahy mezi lidmi, ale také na vztahy s přírodou a krajinou,“ míní Lenka Míková. Ženy, jež ji inspirují, spojují dva aspekty, které sami obdivujeme. Je to křehkost a síla. Lenka vám je představí.
Lucie Königová a Lenka Nezvalová, jógové lektorky
Jsou moje průvodkyně jógou už přes dvanáct let. Naučily mě poslouchat své tělo, nesvazovat se pravidly a představou o tom, jak by co mělo být. Umí přinést úžasnou hloubku, ale zároveň mají neuvěřitelný smysl pro humor. Obě jsou velmi osobité a rozdílné a v jejich tandemu a spolupráci cítím určitý balanc. Lucie je éterická jemná síla s jiskřícíma očima, zároveň je v ní pevnost a neuvěřitelná laskavost. Lenka má ukotvující energii jako matka země a vedle toho obrovskou hravost, lehkost a úsměv, co roztaví ledy. Baví mě, jak tyhle naše guru umí blbnout jako malé holky.
Simona Bagarová, věnuje se managementu sociálních projektů, vydala knihu Hořím
Simona se zabývá tématem důstojného stárnutí a pečovatelské profese. V rámci své praxe v managementu neziskovek založila organizaci Mila, která se systémově snaží zlepšit podmínky pečovatelů a tím i seniorů. Simona také vloni vydala knížku Hořím, kde vede rozhovory s pečovateli. Prolíná se v nich téma jiskry, zapálení pro svoji práci i život obecně. Téma stárnutí i umírání není moc populární a většinou ho vnímáme, až když se dotkne přímo naší rodiny. Což byl i můj případ s oběma dědečky a dost mě frustrovalo, jak bylo náročné zajistit jim nějaké důstojné podmínky, když už nemohli být doma. I proto považuju Simonin systematický přístup za nesmírně důležitý. Známe se trochu osobně a obdivuju i její disciplínu, schopnost vymezit si pracovní a osobní čas, pevnost a přímost. A taky to, jak umí o svých tématech krásně a jasně mluvit. Například mi utkvělo, že někdy stačí málo, aby se starý člověk těsně před smrtí cítil dobře – nejde o luxus, ale o osobní lidskou pozornost. Obecně to souvisí s tím, jak se k sobě lidi chovají a jak jsou k sobě vnímaví.
Dorte Mandrup, dánská architektka, zakladatelka Dorte Mandrup Architects
Dorte Mandrup je mezinárodně uznávaná architektka, její ateliér má přes 70 zaměstnanců. Její stavby vynikají vždy určitou sochařskou elegancí, inovativností, environmentálním či sociálním přesahem i jistou ženskostí. Nedávno mě zaujal její rozhovor na platformě madamearchitect.org, která nabízí inspiraci navzájem mezi ženami architektkami. Dorte Mandrup tam mimo jiné říká, že architektura nejde vymyslet jen hlavou a že je pro ni zásadní jiný druh vědomosti, více intuitivní a pocitový. To je mi osobně dost blízké a vnímám v tom právě určitou ženskou sílu v jinak stále hodně mužském oboru architektury a stavitelství. Občas se setkávám s nerovným přístupem. Musím se obhajovat víc, než kdybych byla muž. Ale nemyslím si, že se ženy v této profesy mají chovat jako muži, je naopak důležité zůstat v ženské energii a využít naše vlastní zbraně a schopnosti. Je to o způsobu jednání. Například na stavbě dávám slovo ostatním, a pak je skrz to zkouším motivovat ke svému záměru. Někdy už jen ženská přítomnost může kultivovat. Podobně jako Dorte Mandrup se snažím ve své práci o empatický přístup k lidem i prostředí. Miluju její projekt Wadden Sea Center, minimalistickou stavbu s doškovou střechou, která tento tradiční prvek posouvá do nového kontextu. Sama se otázkou návaznosti na tradice často zabývám třeba při navrhování chalup.
Janja Prokić, šperkařka
Janja je živel. Má nespoutanou energii, ale je zároveň ohromně citlivá a jemná. A taky velmi pečující a obětavá pro své blízké, což vím díky našemu mnohaletému přátelství a vážím si toho. Asi nejvíc na Janje obdivuju, jaký je tvůrce, a přitom i manažer svého studia. Sama dobře vím, jak těžké je zvládat obojí zároveň. Nestačí být jen zasněný umělec, je zásadní umět svoje myšlenky realizovat. Janja má schopnost se totálně ponořit do svého tvůrčího světa a vynášet na povrch něco z hloubi nitra, ale také umí věci dotáhnout v reálném světě a budovat svoji značku. Přijdu si, že osobně v tomhle trochu pokulhávám, vést vlastní ateliér nebyl přímo můj cíl, vyšlo to tak nějak přirozeně postupem času. S přibývajícími projekty tak přibývají i členové týmu. Nyní je nás sedm. A ačkoliv mám pořád provizorní webové stránky, tak práce stále přichází dost hlavně skrze reference.
Miroko Maroko, grafická designérka
Další velmi blízká kamarádka, která umí být oporou i inspirací. Mirka má v sobě velkou křehkost i sílu, preciznost a zejména výjimečnou citlivost. To se projevuje třeba v její práci na hvězdných mapách oblohy. Už několik let se věnuje své vášni pro vesmír a jeho zachycení, řeší to s kartografy a dalšími vědci. Vytváří nádherná výtvarná díla, k nimž si ručně vyrábí i samotný rám. Přijde mi skvělé, že se Mirka nesvazuje oborem grafického designu, ale prozkoumává jeho okraje i přesahy jinam. Hledá si vlastní cestu. A i když to občas není snadné, jde po ní vytrvale a naprosto autenticky.
Zuzana Lednická, grafická designérka, partnerka ve Studiu Najbrt
Zuzana je nejen skvělá grafická designérka a okouzlující žena, ale taky velký dobrodruh. Inspiruje mě její životní elán i touha zkoušet a objevovat neznámé. Ačkoliv se v pracovní rovině už dlouhodobě řadí do špičky svého oboru, má neustálou potřebu se posouvat a rozvíjet dál. Vedle práce ve studiu si nachází čas i na vlastní tvůrčí projekty. A taky pro svoje vášně. K plavání a potápění přidala čerstvě i surfování. Tahle vášeň nás propojila blíž a Zuza je v tom skvělý parťák, i když se surfovat stále učíme. Člověk se na vlny musí naladit, odhodit různé strachy a věřit si. Lekce surfu je vlastně i lekcí života a taky skvělý způsob vypláchnutí hlavy.
Björk, islandská zpěvačka a herečka
Od raného věku mi Björk otevřela dveře k elektronické hudbě a díky ní jsem v podstatě přežila pubertu. Její první album jsem měla ještě na kazetě, další už na CD. Texty jsem uměla nazpaměť, naučila mě tak i trochu anglicky. Je brutálně inspirativní, co se týká módy, formy sebeprezentace, odvahy kombinovat a experimentovat. Je o tři kroky napřed před všemi ostatními a vydržela to takhle dlouho. A navíc je z Islandu, kde jsem byla a úplně mě nadchnul. Jejich krajina, syrovost a divokost mě fascinují stejně jako to, jak na Islandu věří na pohádkové postavy. V oficiálních mapách najdete místa, kde můžete potkat skřítky a víly. Pustina Islandu mi vyhovovala. Mám ráda sopečné krajiny. Stejně jako v tvorbě Björk se v nich potkávají křehkost a síla.
