Co byste udělali z lásky k umění? Představte si, že existoval milovník umění, který každých čtrnáct dní ukradl nějaké dílo a celkem jich doma nashromáždil 172 v celkové hodnotě 1,4 miliardy dolarů. To už je opravdu nebezpečná vášeň.
Přepadený Výkřik s Madonnou
V srpnu roku 2004, během otevíracích hodin, zaznamenalo Munchovo muzeum v Oslu nezvané a velmi nevítané hosty. Maskovaní muži vtrhli do výstavních prostor se zbraní v ruce a zamířili si to ke dvěma světově proslulým obrazům od Edvarda Muncha. Šlo o notoricky známé dílo Výkřik (The Scream) z roku 1893 a obraz Madonna z roku 1894. V té době byla odhadovaná hodnota těchto dvou pláten 19 milionů dolarů. Ochranná opatření a bezpečnostní složky při tomto incidentu selhaly a ozbrojeným mužům se podařilo i s ukradenými díly uniknout. Na útěku je přitom vyfotografoval náhodný divák. Také bezpečnostní kamera zaznamenala vozidlo, jež pachatele odvezlo mimo dosah ochranky. I přes tyto důkazy se však podařilo vypátrat zloděje až po dvou letech. Naštěstí se v srpnu roku 2006 částečně porušená díla vrátila zpět do sbírky norského muzea.
Mona Lisa ukrytá pod pláštěm
Právě poslední jmenovaná možnost je příkladem jedné z nejznámějších uměleckých krádeží 20. století. Odehrála se v roce 1911 a stál za ní Vincenzo Peruggia, italský kutil, kterého si najalo muzeum Louvre, aby na nejslavnější díla ze sbírek galerie nainstaloval ochranná skleněná pouzdra. Neomezený přístup k uměleckým artefaktům vnukl Peruggiovi nápad odnést z galerie její nejslavnější obraz, a to Monu Lisu od Leonarda Da Vinciho. Pracovník schoval dílo pod plášť a po noci strávené ve skříni, navíc nikým nepodezřívaný, opustil galerii. Po proslulém díle však bylo brzy vyhlášeno mezinárodní pátrání a bylo nemožné jej ve Francii prodat. Peruggia tedy obraz schoval pod podlahová prkna svého pařížského bytu a až po dvou letech nabídl obraz k prodeji skrze obchodníka s uměním přímo řediteli galerie Uffizi ve Florencii. Tento pokus jej však dovedl za mříže. Jako důvod krádeže uvedl, že ho poháněly snaha o kulturní repatriaci a touha vrátit dílo od italského umělce do jeho domoviny. Byl přesvědčený, že tento prvotřídní kus italského dědictví uloupil kdysi Napoleon. Ve skutečnosti však Leonardo da Vinci na obraze pracoval přímo ve Francii a po jeho smrti v roce 1519 jej koupil král František I. Tento zdánlivě patriotický čin tak Peruggiovi nakonec vynesl ve vězení jen sedm měsíců.
Van Gogh v pytli
„Někteří lidé se narodili jako učitelé, někteří jako fotbalisté, já jsem se narodil jako zloděj,“ přiznal Octave Durham, muž, který stál za loupeží dvou obrazů od Vincenta van Gogha. V prosinci roku 2002 se společně se svým komplicem Henkem Bieslijnem vyšplhali na střechu Van Goghova muzea v Amsterodamu, kladivem rozbili okno, popadli dvě plátna, nacpali je do vaku a spustili se po laně na zem. Celá akce jim trvala přesně tři minuty a 40 vteřin. „Když jsem skončil, policisté už byli na místě. Já jsem však mezitím stihl nasednout do svého auta. Odložil jsem lyžařskou masku, stáhl okénka a cestou kolem muzea jsem je pozoroval,“ uvedl Durham po dopadení v holandském dokumentu. Ukradená díla měla nevyčíslitelnou cenu zejména kvůli netradičním motivům. Historickou hodnotu obrazů však zloděj neznal, vybral si je, protože byly nejmenší v galerii. Po návratu domů odstranil z obrazů plexisklo, které chránilo malbu, a rámy hodil do kanálu. Plátna však nemohl prodat na oficiálním uměleckém trhu kvůli vyhlášenému pátrání. Setkal se tedy s člověkem jménem Cor van Hout, který byl v roce 1983 usvědčen z únosu pivního magnáta Alfreda H. Heinekena. Van Hout s koupí souhlasil, v den dohodnutého obchodu byl však zabit. Dílo se později dostalo k Raffaeleovi Imperialeovi, italskému mafiánovi a obchodníkovi s drogami. Koupil si ho v březnu 2003 v přepočtu přibližně za 380tisíc dolarů. Durhama objevila policie až v roce 2004 ve Španělsku a usvědčila jej na základě DNA z kšiltovky, kterou na místě loupeže zapomněl. Za svůj čin si ve vězení odpykal trest 25 měsíců. Roku 2016 pak policie obě ukradená umělecká díla našla při zátahu v Neapoli. Nebyla nijak vážně poškozena a s velkou slávou se vrátila do muzea. Veřejnost si je mohla prohlédnout až na jaře 2019, tedy po sedmnáctileté pauze.
Zloděj zamilovaný do umění
Ne každý zloděj krade díla jen s cílem je prodat a získat tím pro sebe zajímavý finanční obnos. Někteří umění skutečně milují. Mezi takové výjimky patří Francouz Stéphane Breitwieser, který mezi léty 1995 a 2001 ukradl v muzeích a galeriích po celé Evropě nejméně 172 děl v odhadované hodnotě 1,4 miliardy dolarů. V průměru tak Breitwieser spáchal loupež vždy jednou za dva týdny. Mezi nejcennějšími ukradenými díly byl i obraz od Lucase Cranacha staršího s názvem Sybille, princezna z Cleves, jehož hodnota se v té době odhadovala přibližně na 7,4 milionu dolarů. Zisk z případného prodeje pro něj však nebyl motivem. Umělecká díla a artefakty si vybíral jen s ohledem na to, zda se mu líbila a budila u něj estetickou vášeň. Žádný z nich se tedy nikdy ani nepokusil prodat. Chytit jej proto bylo pro policii velmi obtížné. Breitwieser se živil jako číšník, po loupeži se vždy přesunul do jiné země a roky cestoval po celé Evropě. Díla mezitím ukrýval v domě své matky. Nakonec se podařilo jej dopátrat a zatknout ve Švýcarsku. Když se to paní Breitwieserová dozvěděla, odhodlala se zničit důkazy a naházela kradené šperky, vázy i menší plastiky do říčního kanálu. Plátna asi 60 barokních mistrů rozřezala a vyhodila je do popelnice. Její syn, tento netradiční milovník umění, si nakonec odseděl za mřížemi pouze 26 měsíců. Cenu ukradených uměleckých předmětů a děl totiž soudy považovaly za spekulativní. Breitwieser si však ani po svém propuštění nedal pokoj. V průběhu dalších let byl policií zadržen ještě dvakrát a pokaždé byly v jeho domě nalezeny další kradené artefakty a obrazy, za což byl znovu poslán do vězení.
