Je krásná, vysoká, téměř bezchybná. Taky upovídaná a živě gestikulující, ale jinak máma jako každá jiná. Supermodelka Karolína Kurková žije víc než dvacet let ve Spojených státech amerických, s manželem vychovává tři děti a kromě modelingu, v rámci kterého pracuje pro nejznámější světové módní domy, založila a prodává vlastní kosmetickou značku. Sama o sobě ale mluví jako o CEO rodiny. S několika vedlejšáky.
V květnu budete v Praze moderovat akci Global Social Awards s charitativním tématem ochrany divoké přírody. Vy sama jste divoká?
Neřekla bych, že v tom smyslu, v jakém se slovo používá. Ale určitě jsem průbojná. Mám energii. Chci být soustředěná, mít sny a ty si plnit, chci být produktivní. Myslím, že to není úplně totéž co divoká.
Naučil vás to modeling?
Ne, odmala jsem byla nezávislá, je to moje osobnost. Rodiče mi nikdy nemuseli říkat, ukliď si po sobě pokoj nebo jdi se učit. Věděla jsem, co a kdy mám dělat, a taky to dělala. Chtěla jsem mít dobré známky a záleželo mi třeba i na tom, aby můj sešit vypadal hezky. Líbilo se mi to a nikdo mě do toho nemusel tlačit.
Očekávala jste alespoň pochvalu?
Ne, prostě šlo o mě. Byla jsem vždycky hodně pracovitá, cílevědomá. A chtěla jsem, aby to, co dělám, bylo i hezké. Měla jsem kvůli tomu na každý předmět dva sešity. Do jednoho jsem psala ve škole v rychlosti poznámky a druhý jsem podle nich přepisovala, aby to i dobře vypadalo. Podle toho jsem se pak učila a ukazovala ho učitelům. Vždycky jsem byla hodně vizuální a měla ráda pěkné věci. Jsem tak nastavená. Takže vstup do modelingu nebyl žádný šok. Některé věci pro mě byly přirozené.
Začala jste se svým byznysem, máte vlastní kosmetickou značku. Bylo pro vás složité orientovat se v jiném oboru?
Ale já měla zkušenosti z modelingu. Ten totiž není jen o kráse a že jste před kamerou. Musíte být chytrá, protože se stýkáte s hodně chytrými lidmi, musíte být dobrý herec, umět dobře komunikovat, rozumět marketingu. V modelingu jsem se naučila hodně věcí. Styling, vlasy, make-up, jaké má být světlo, jak mají vypadat fotky, do jakých časopisů je umístit, která fotka má být první, druhá, co k ní napsat. Dvacet tři let mně dalo hodně zkušeností, poslouchala jsem, dívala se, ptala se těch nejschopnějších lidí, kteří se v této branži pohybují, včetně například právníků. Když začínáte se svou vlastní značkou, je to hodně stresu. Dáváte do ní vlastní peníze, čas, je to velmi osobní a zároveň vzrušující záležitost. Pořád se musím hýbat kupředu, dávat byznysu čas a energii. Moc se proto těším na letošní Global Social Awards Talks 24. května, na kterých se o své poznatky s budováním vlastní značky podělím.
Nemáte někdy vtíravý pocit, že někoho šidíte? Když pracujete, rodinu, když jste s rodinou, práci.
Někdy musíte něco malinko ošidit. Je důležité zaměřit pozornost na to, co je ten den nejdůležitější. Někdy je ale všechno jinak. Třeba onemocní dítě, musíte se o něj starat a předělat původní program. Přece jen, mám tři děti, manžela, takže čtyři děti, jejich školu, narozeniny, úkoly, sporty, domácnost, miminko, které jsem kojila deset měsíců. Do toho
má značka. Musím se soustředit a někdy nestíhám a ráda bych na sebe měla víc času. I když se některý den necítím zrovna nejlépe, musím pokračovat. Zároveň vím, jak je důležité, abych byla hodná sama na sebe. Jsem zkrátka CEO rodiny, můj brand je moje rodina.
Plánovala jste tři děti?
Vyrůstala jsem v Děčíně v paneláku a dole pod námi bydlela paní, která mi jednou přečetla z ruky, že budu mít tři děti, dva kluky a holčičku. A mám je. Ale nebyly nijak plánované. Chtěli
jsme s manželem dítě, nějak jsme asi nevědomky vyslali prosbu a vesmír nám ji splnil. Byli jsme jen otevření, neříkali jsme si, tak a teď bude dítě. Tak to bylo i s naší Lunou Grace. Holčička naši rodinu krásně doplnila. Je to rozdíl, být máma kluků a holčičky. Kluky miluju, to je jasné, ale Luna Grace je ženská jako já. Ona je já a já jsem ona. Kluci jsou trochu jiní, jinak si hrají, jinak se chovají. Svoji sestru úplně milují. Je krásné vidět, jak ji hýčkají a starají se o ni. Naučí je to chovat se hezky k ženám. A ona bude mít dva bráchy a nebude to nejspíš žádná princezna, ta se nedá!
