Textilní průmysl si v historii půjčoval vzory či materiály z vojenské výbavy. Návrháři v důsledku války měnili tvář módy. Jak reagují současní designéři? A má být móda (a)politická?
Za normálních okolností bychom módní stránky věnovali květinovým vzorům, rozevlátým šifonům a hedvábným šátkům. Přesvědčovali vás, že nelze žít bez neonových sandálků na jehle a plisovaných šatů. Ve čtvrtek 24. února jsme se probudili nejen do třetího přehlídkového dne milánského týdne módy, ale také do doby, kdy si svět připomněl význam jednoho z nejhrůznějších slov – válku.
Zatímco do italské módní metropole se sletěli redaktoři a celebrity, aby viděli topmodelky v posledních kolekcích, a doprava zde zažívala kolaps, obyvatelé ukrajinského Doněcku zažívali zcela jinou apokalypsu. Módní svět postavený na krásném vizuálu se otřásl v základech. Sociální sítě najednou zažívaly nejednu hluchou chvilku. Moment oněmění. Co sdílet? Jak se chovat? A jaký postoj mají zaujmout globální módní značky? Mají se stranit? Posledních deset let se značky snaží být uvědomělé, dbát na zodpovědnou výrobu svých produktů. A nyní, když můžou přímo reagovat na lidská práva, většina z nich mlčí. Kdo se ozval?
Kilian Kerner
Jeden z nejsilnějších protiválečných manifestů předvedla během Mercedes-Benz Berlin Fashion Week německá značka Kilian Kerner. Po skončení show designér natáhl na svoje modely uniformní černé mikiny s kapucí s nápisem Peace (mír) přes prsa. Na pozadí runwaye se promítaly obličeje lidí z týmu opakující větu Stop the War (Zastavte válku).
Giorgio Armani
Jednu z pravidelně nejočekávanějších show uvedl hlas, jenž oznámil, že během přehlídky nebude použita hudba na znamení úcty k lidem postiženým válečnou tragédií. Následných 90 looků mistra Armaniho tak bylo předvedeno v naprostém tichu, které čeřilo pouze klapání podpatků a šustění látek. Gesto bylo chváleno i kritizováno. Zlí jazykové zmiňovali, že pomoc značky, jejíž jmění ke konci loňského roku činilo více než 9,53 miliardy dolarů, nebyla dostatečná.
Ruslan Baginskiy
„Ruští klienti tvoří zhruba dvě až tři procenta trhu s luxusním zbožím. Samozřejmě že jsou značky nervózní z toho, aby je nenaštvaly. Stejně jako fotbalové ligy odmítají posílat své týmy hrát do Ruska, bylo by vhodné, aby stejný přístup zvolil i módní svět,“ napsal na svůj Instagram známý ukrajinský kloboučník Ruslan Baginskiy. Jasně tak ukázal, jaké stanovisko by podle něj měly módní značky zaujmout.
Gigi Hadid
Modelka se rozhodla, že výdělek z přehlídek z newyorského, milánského a pařížského Fashion Weeku věnuje na pomoc Ukrajině zmítané válkou. Nadále hodlá pokračovat v podpoře těch, kteří totéž zažívají v Palestině.
Anton Belinskiy
Ukrajinský designér navrhl benefiční trička s nápisem Free Ukraine, z nichž putoval výtěžek Německému červenému kříži. Belinskiy už v roce 2015 v reakci na napětí mezi Moskvou a Ukrajinou na kyjevském Náměstí Nezávislosti nafotil svoji kolekci kombinovanou s ukrajinským národním oděvem: vyšívanými šaty nebo květinovým věnečkem.
VELKÉ PROMĚNY MÓDNÍHO SVĚTA
Kde se vzaly maskáčové šaty
První zprávy o maskáčovém vzoru na textilii najdeme na počátku 20. století. Co bylo
předtím? Přírodní maskování, doslova. Vojáci si během misí uniformy upravovali tím,
co našli v přírodě – blátem, trávou, listím. Na začátku první světové války v roce 1914
byla ve Francii zřízena specializovaná kamuflážní sekce, která zaměstnávala stovky umělců a civilistů. V roce 1916 Francii následovala Velká Británie, která založila vlastní kamuflážní sekci, jejímž klíčovým poradcem se stal umělec a ilustrátor Solomon J. Solomon. První maskovací kombinéza (odstřelovačský oblek) pak vznikla v roce 1918.
Design maskáčového vzoru se později posunul od původně impresionistického stylu k mnohem více kubistickému. Vzor dazzle určený speciálně pro lodě byl navržen tak, aby spíše klamal, než maskoval. V březnu roku 1919 uspořádal Chelsea Arts Club v londýnské Royal Albert Hall ples nazvaný Dazzle Ball. Hosté plesu se sešli v nejrůznějších kostýmech, mimo jiné právě i s tímto monochromatickým geometrickým vzorem. Historicky to bylo poprvé, kdy vojenské maskování posloužilo jako módní oděv.
V 70. letech 20. století získala maskáčovina zcela jiný rozměr, když ji začali používat protiváleční demonstranti. Vzor se tak rozšířil do masového streetwearového oblečení. Po vzoru ulice si návrháři přivlastnili kamufláž pro přehlídková mola a od té doby ji v nejrůznějších podobách používá téměř každý módní dům a každá značka.
Od padáků po silonky
Nylon, plně syntetické polyamidové vlákno určeno zejména pro vojenské účely na výrobu padáků, byl vyvinut ve 30. letech minulého století v laboratořích americké firmy DuPont. Uplatněné pak našel i v textilním průmyslu. Inovativní materiál odstartoval éru nylonek a nahradil jemné bavlněné či hedvábné punčošky.
Podobný materiál vznikl v české kotlině. Silon v baťovských dílnách během války vyvinul český vědec a chemik Otto Wichterle. Po druhé světové válce se v Československu rozjela průmyslová velkovýroba silonu. V roce 1950 založili Fred Vatter a Otto Palme českou značku Bellinda, která se specializovala na punčochové zboží. Název Bellinda pochází ze slov bella linda – latinského překladu názvu severočeského města Krásná Lípa, kde značka vznikla.
Nové materiály i střihy
S příchodem první světové války v roce 1914 se toho ve světě mnoho změnilo. Evropa, označovaná za líheň módních trendů, zavírala krejčovské salony a prosila Ameriku o pomoc. Evropské salony přišly nejen o dodavatele materiálů a doplňků, ale především o velkou část klientely právě z kontinentu za velkou louží.
Válka tak kompletně přeskládala světový politický, ale i sociální řád. Společenské vrstvy zažily jeden z největších otřesů. Řada žen přišla nejen o svoje krejčí a švadleny, ale také o komorné. Korzety a luxusní materiály tak musely vyměnit za mnohem dostupnější látky a především oblečení, které si samy mohly obléct, vyčistit nebo opravit. Muži odešli bojovat na frontu a ženy se staly na mnohých pracovištích zcela nezastupitelnými. Korzetové šaty s vlečkami byly v továrnách naprosto nepoužitelné.
Za přínos bychom mohli považovat větší emancipaci žen, která ale byla tvrdě vydřená. Současně se ženy stávaly soběstačnými. V této době ženy začaly vydělávat a vznikala funkční móda pro každou příjmovou skupinu. Tohoto momentu se chytila Gabrielle Chanel, která začala pracovat s přebytkovým, odolným, funkčním a lehce zpracovatelným materiálem – žerzejem –, který používala k výrobě oblečení na denní nošení. Z pružné pleteniny vytvářela dámské kostýmky, saka a šaty bez všitých korzetů a forem.
V přímém kontrastu stál ateliér introvertního Diora, který se rozhodl, že hrůzy války musí být kompenzovány tím nejopulentnějším možným způsobem. Jeho odpovědí byl styl New Look. Tedy jasně definovaný hrudník, pas a ženské boky. Ženám po letech strávených u obráběcích strojů vrátil ženskost. Jeho New Look udal trend nové dámské siluety a oživil válkou zbídačený pařížský módní průmysl. Letos to bude přesně 75 let od momentu, kdy změnil tvář módy.
A jak to bude s módou teď? Jistotou je, že v důsledku současné situace se v kolekcích návrhářů utlumí výskyt kamuflážového vzoru, ramenních výložek a vlastně čehokoliv militaristického. Zatímco kolem roku 2000 byl maskáčový vzor jedním z must have trendů, myslím, že teď bychom se bez něj obešli.
