I nejkrásnější žena světa někdy začíná znovu, protože se cosi nepovedlo. V případě modelky, podnikatelky, zakladatelky nadace Krása pomoci a Miss World 2006 Taťány Kuchařové to bylo manželství. Rozvod s Ondřejem Brzobohatým ji překvapil a ranil. K nové situaci se ale postavila čelem a dnes už o něm dokáže mluvit v klidu a s rodícím se nadhledem. Pomohli jí práce i terapeut. „Neberu své sliby na lehkou váhu a vnímám závazky vážně nejen proto, že jsem věřící. Beru tyhle věci s pokorou,“ říkáTáňa, která loni vydala autobiografickou knihu Pokračování příště.
Kdo vás přivedl k víře?
Prarodiče a mamka. Byla jsem pokřtěná už jako malá, první modlitby mě učila babička. Nejsem z těch, co chodí do kostela pravidelně, ale když tam jdu, rozjímám tu, medituju, hledám odpovědi, vysílám prosby, děkuju. Fandím papežovi Františkovi. To je pro mne největší současná superstar. Víra je pro mě v životě důležitá. Pomáhá mi uvědomovat si význam a přesah věcí.
Svatbu jste měla v kostele, s manželem jste dokonce po letech obnovili loni 30. června manželský slib, a vzápětí po tom přišel rozchod. Bylo to nečekané?
Když s někým obnovíte manželský slib, který jsme si zopakovali na jeho přání k našemu pátému výročí svatby, a dáváte si tento slib na celý život, pochopitelně rozchod nečekáte. Neobnovovali jsme ho v žádné krizi. To bych ani nedopustila. Naopak jsem to brala jako posunutí a znovupožehnání našeho vztahu, těšila jsem se na založení rodiny, na které
jsme v té době už pracovali. Nepochopila jsem to gesto. Ten obrat o něčem vypovídá. Čeká mě ještě anulace našeho církevního sňatku.
Pátrala jste po příčinách rozpadu vztahu?
Samozřejmě. Konkrétní důvody našeho rozchodu si nechávám pro sebe, neříkám všechno… Nelituju těch let po jeho boku, ale v krizi se ukázalo, že máme odlišné hodnoty, a postupně jsem odhalovala opravdovou skutečnost i to, že vztah nebyl z jeho strany natolik upřímný,
jak jsem věřila.
Snažila jsem se naše manželství řešit důstojně, do posledního momentu. Byli jsme domluvení na párové terapii ještě v prosinci, nakonec ale i to shodil ze stolu a ani nikdy v minulosti jsme ji nepodstoupili. To bych ráda vyvrátila, tenkrát to utrousil v žertu. Na rozvod, stejně jako na manželství, je zapotřebí dvou a v manželském životě to nechodí tak, že se zbavíte zodpovědnosti a slibu lusknutím prstu. Takhle se s manželstvím, natož s církevním, nezachází. Ještě v prosinci to vypadalo na vztah a řešili jsme ho, jeli na chalupu, navštívili mé
rodiče. Měli jsme spolu trávit Vánoce, ale k tomu už nedošlo. Opakovaly se lži, manipulace, stále víc se ukazovalo, že vztah je toxický. Nikdy jsem se od něj o paralelních vztazích nedozvěděla, až do překvapení v bulváru. I ty ostatní věci jsem se dozvídala až postupně,
třeba i to, že jeho současný vztah začal ještě za našeho manželství, po obnově našeho sňatku.
Co jste od manželství čekala?
Klidné zázemí, klidný přístav, kam bych se mohla vracet, pocit bezpečí, rodinu. Záleží mi na tom velmi, když si přečtete moji knihu, pochopíte proč.
Vypořádat se s rozvodem není vůbec jednoduché. Co jste dělala vy?
Nepříjemné věci nevytěsňuju, ale naopak se je snažím řešit poctivě. Osvědčila se mi práce s terapeutem. Na základě vlastní zkušenosti a příběhu bych ráda dala najevo podporu ostatním, kteří si prošli podobnou zkušeností s toxickým vztahem, aby se nebáli o tom mluvit a nestyděli se jít pomoci naproti. Vím, proč to dělám. Mně osobně terapie velmi pomohla rozklíčovat a pochopit mnoho věcí. Nesdílím svoji osobní zkušenost z nějaké pomsty nebo zhrzenosti. Terapie a práce na sobě je cesta a pomohl samozřejmě i čas. Teď už jsem se doslova ponořila znovu do práce a jedu ve stejném režimu jako dřív. V tom všem stresu jsem skoro zapomněla, jak se mi daří. Uvědomila jsem si zase, kdo jsem, co dělám a kam směřuju. Práce s terapeutem mi pomohla vyrovnat se lépe s traumatem a uvědomit si svoji vlastní sílu a nezávislost.
Zanevřela jste na lásku?
Ne! To rozhodně ne! Iluze jsem sice ztratila, ideály ale nikoliv. Na tu opravdovou lásku si ráda počkám. Buď objevím já ji, nebo ona mě. Nechci spěchat, nepotřebuju vytloukat hned klín klínem, to není zdravý způsob, jak se s věcmi vypořádat. Umím být sama a jsem teď ráda sama.
Měla jsem celkem přísnou výchovu a od sedmnácti cestuju, pracuju a stojím na vlastních nohách, takže jsem docela otrkaná. Ale o to víc mi možná na zázemí a rodině záleží víc než ostatním a toužím po tom. Rozvod mě nezlomil, i když jsem na nás dva vsadila všechno, věřila tomu a bojovala za naše manželství, až do poslední chvíle, vím, že si nemám co vyčítat. Jsem v procesu hojení. Zdravému, empatickému jedinci to prostě chvíli trvá, ale je to ponaučení a velká zkušenost. A přes bolestné zkušenosti rosteme.
