Odběr kostní dřeně téměř nebolí. Genetickou shodu v rodině má jen 25 % lidí, ostatní musejí spoléhat na veřejný registr dárců

Martina Chmelová organizuje Nábory hrdinů. Jezdí po republice, motivuje lidi k zápisu do registru dárců a vyvrací mýty a obavy, které kolem darování kostní dřeně panují.

Martina je na mateřské a vychovává dvě malé děti. Bez zdravotnického vzdělání se pustila do náročné a záslužné činnosti shánění dárců kostní dřeně. Sama v registru dárců být nemůže, protože má poruchu srážlivosti krve. Prvotním impulsem bylo, když její kamarádka Jana onemocněla leukémií a lékaři jí sdělili, že bude muset podstoupit transplantaci kostní dřeně. Realita je taková, že každý čtvrtý pacient vhodného dárce v registru nenajde. Proto se Martina začala angažovat v hledání dárce pro Janu. A postupně začala s dalšími dobrovolníky pořádat náborové akce po celé zemi. Za svoje úsilí získala loni v prosinci od Nadace Lilie & Karla Janečkových titul Laskavec.

Našli jste dárce pro Janu?

Nakonec se nemusela spoléhat na registr, protože se po pár týdnech zjistilo, že má shodu se svojí sestrou. Shodu v rodině má ale jenom 25 % lidí. Zbylých 75 % je odkázaných na veřejný registr dárců kostní dřeně.

Musí se najít shoda jedna ku jedné nebo může být více vhodných dárců?

U kostní dřeně to bohužel nefunguje jako u krevních skupin. Dárce a pacient si musí sednout v určité části genetiky, aby tělo novou kostní dřeň přijalo. Posuzue se deset základních HLA znaků, a když si sednou, je vysoká pravděpodobnost, že se transplantace podaří. Najít takovou shodu je bohužel těžké, protože genetických kombinací je ve světě nepřeberné množství. I když máte stejné rodiče, bývá shoda mezi sourozenci pouze v 25 % případů a registry pak ve světě musí najít někoho, kdo je vám v této části genetiky blíž než vaše vlastní rodina. Zní to jako sci-fi, ale přesně to ukazuje, jak moc těžké může být dárce najít.

Čím víc dárců v databázi je, tím je větší pravděpodobnost, že se pro každého pacienta najde jeho kombinace a bude mít šanci se uzdravit. Ten, kdo má jít na transplantaci kostní dřeně, už v podstatě nemá jinou šanci, jak nemoc porazit. Dárci opravdu zachraňují životy a mohou být jediní na světě. Proto se snažíme databázi dál rozšiřovat a v rámci náborů pořádat osvětové přednášky. Naše práce má velký smysl, protože spousta lidí o dárcovství nemá moc informací.

Co pro ně bývá překvapivé zjištění?

Třeba že když vstoupí do registru, vůbec to neznamená, že kostní dřeň někdy darují. Nejdou automaticky na odběr. Pravděpodobnost, že se po zápisu do registru někdy stanete dárcem, je jenom necelé 1 %. Proto se snažíme, aby lidé věděli o tom, že je potřeba v registru být. Opravdu můžou být jediní, kteří budou moct jednou někomu pomoct.

Jak odběry probíhají?

Dárci mají na výběr ze dvou variant. Známější je ten z pánevní kosti, čehož se každý bojí, ale spousta lidí neví, že při odběru jsou pod plnou narkózou a žádnou bolest necítí. Po probuzení mohou v místě vpichů cítit bolest podobnou naraženině, jako když třeba upadli na ledu.

Druhá varianta odběru se podobá odběru krevní plazmy, což už většině lidí nezní tak strašidelně. Probíhá tak, že krev z jedné žíly putuje do separátoru, to je přístroj, který si umí vysbírat krvetvorné buňky pro pacienta, a všechny ostatní složky vaší krve zase vrací tělu druhým vpichem zpátky. Tento odběr není bolestivý. Je spíš nepohodlný, protože zabere tři až čtyři hodiny, kdy člověk musí vydržet sedět nebo ležet připojený na přístroji. O této metodě spousta lidí neví, a když se o ní dozvědí, často je to pro ně impuls, aby se do registru zapsali. Protože si řeknou, že to vlastně opravdu není nic hrozného.

Při odběru z pánevní kosti je nutná hospitalizace?

Počítá se s hospitalizací tři dny. Dárce se dostaví den před odběrem a pak zůstává ještě noc po odběru. U odběru pomocí separátoru dárci mohou jít domů ještě v den odběru, pokud je vše v pořádku.

Kde se odběry provádějí?

Když se najde shoda v registru, čeká lidi odběr krve, který potvrdí, zda si opravdu sedí. Ten se provádí v dárcovském centru nejblíž místa bydliště dárce. Odběr kostní dřeně se pak provádí v Plzni, kde sídlí registr. Dárce by měl absolvovat dvě cesty do Plzně, před odběrem tam absolvuje ještě zdravotní prohlídku, zda je v pořádku.

Představuje odběr pro dárce nějaká zdravotní rizika? Lidé by se mohli bát, že pak sami budou oslabení a náchylnější k vypuknutí nemoci.

S čistým svědomím můžu říct, že se dosud nenašly žádné negativní následky darování. Dárci jsou po odběru dlouhodobě sledováni. Ze začátku jsou kontroly častější, pak zhruba jednou za rok po dobu deseti let. Pro někoho může být benefit právě to, že má pravidelně kontrolu zdravotního stavu.

Jediná rizika jsou spojená s úkonem odběru, například vám může být špatně po narkóze. Kostní dřeně se odebere zhruba 5 až 10 %, ale stejně jako u krve si to tělo přibližně do dvou týdnů dotvoří zpátky, takže vám nic chybět nebude. I z toho důvodu je možné darovat opakovaně. Když například darujete někomu ve veřejném registru a pak by, nedej bůh, v průběhu let potřeboval někdo z vaší rodiny, neznamená to, že už pomoct nemůžete. Také se stává, že potřebuje znovu pomoct stejný pacient.

Kdo je nejvhodnějším dárcem?

Do registru se můžou zapsat zdraví lidé do dne 36. narozenin. Musí vážit alespoň 50 kilogramů a zásadní podmínkou je, že nesmí trvale užívat žádné léky. Výjimkou jsou léky na sezónní alergii a antikoncepce. Limit 36 let se ovšem týká pouze registrace. Dárce v databázi registru zůstává až do šedesáti. Kostní dřeň tedy může darovat třeba až v pětačtyřiceti. Čím je ale dárce mladší, tím jsou buňky kvalitnější a transplantace se lépe daří.

Kde mladé dárce hledáte?

Pořádáme nábory na vysokých školách, jezdíme na střední školy a pořádáme přednášky pro třetí a čtvrté ročníky. Také pořádáme své náborové akce ve městech naší republiky. Oslovila nás národní studentská asociace IFMSA a v únoru a březnu bychom se rádi věnovali právě vysokým školám. V létě jezdíme na festivaly, letos bychom dokonce měli být na Rock for People. Plány máme veliké a věříme, že nějakých dvacet třicet akcí se nám letos opět podaří. Sledujte naše stránky, kde budeme postupně vypisovat termíny náborů. Kdyby si někdo přál uspořádat nábor u sebe v práci, na škole nebo v kavárně jejich města a třeba nám i trošičku pomoct, budeme moc rádi, když nám napíše e-mail. Je příjemnější organizovat nábor, když víme, že nás tam někdo čeká.

Kolik se vám zatím podařilo sehnat dárců?

Fungujeme od května 2019 a do registru jsme zapsali přes 3200 lidí. Ročně zapíšeme přibližně 10 % z celkového počtu dárců v ČR, což je docela významné číslo. Na nás se ale zrovna fronty nestojí a splnit podmínky pro darování je docela těžké. Když děláme velkou akci, kterou několik týdnů propagujeme, a zapíše se na ní třeba 100 lidí, je to velký úspěch. V současné době má registr kolem 115 tisíc lidí a přáli by si mít alespoň 200 tisíc, abychom v rámci České republiky byli soběstačnější a proces hledání dárce byl rychlejší.

Co se vlastně děje na náboru?

Zápis do registru zabere zhruba 10 minut. Stačí vyplnit zdravotní registrační dotazník a potom si každý sám provede stěr z ústní dutiny, čímž získáme vzorek DNA. A to je všechno. Součástí je krátké poučení a probereme zdravotní stav, zda jsou dárci vhodní pro zápis do registru.

Překvapily vás nějaké dotazy, které vám lidé kladou na náborových přednáškách?

Jsem ráda, když přednášky na zdravotnických školách zajistí paní koordinátorka z registru, protože studentni medicíny mohou mít přece jenom všetečnější dotazy. Bývá při tom i legrace. Studenti se třeba ptají, když budou darovat třeba někomu do Ameriky, jestli tam pojedou taky. Bohužel ne, proletí se jen kostní dřeň. Další častý všetečný dotaz bývá, jestli na ně někdo nepřijde, když nám odevzdají svůj vzorek DNA a něco provedou. Samozřejmě ne, databáze je nesdílená, nikdo jiný se k ní nedostane. Studenti mívají tendenci si z toho dělat legraci a myslím, že i díky tomu z nich spadnou obavy. Téma je vážné, ale není třeba se toho bát a trocha nadsázky pomůže.