Slovenský cestovatel, fotograf a dokumentarista Michal Hertlík vystudoval mezinárodní vztahy a diplomacii, ale jeho největší vášní je cestování. Rád poznává různé kultury a jejich tradice. Nejlíp je mu v Latinské Americe, vřelý vztah má také k Bulharsku, kde strávil několik měsíců při studiu. Pro WHAT popsal svůj zážitek z omamně voňavého Festivalu růží.
Růže se v Bulharsku pěstují na jediném místě. Říkají mu Údolí růží a jeho srdcem je městečko Kazanlak. Nachází se přesně ve středu Bulharska, asi tři hodiny východně od hlavního města Sofie. Údolí růží leží mezi dvěma pásmy hor – Stará planina a Sredna Gora, které ho chrání před studenými zimními větry a vytvářejí ideální podmínky pro pěstování nejkvalitnějších růží světa.
Proč se růžím daří zrovna tady? Důvodů je hned několik: písečno-jílovitá půda, adekvátně mírné počasí, postupný přechod mezi zimou a jarem, ideální vlhkost vzduchu, potřebný slunečný svit a občasné srážky. Každé ráno se tu tvoří rosa, která pomáhá udržovat olej v květech.
Časem se ze zde pěstované damašské růže vyvinula nová odrůda, kazanlašská. Na rozsáhlých růžových polích jsem žádný záhon neviděl jednobarevný. Fialové růže se střídaly se žlutými a oranžovými, za nimi voněly bílé a tmavofialové. Nemohly chybět klasické červené, růžové nebo bordó.
Bulharsko je na celém světě považováno za zemi růží a jeho symbolem je olejnatá růže, především růžové barvy. Tato úchvatná východní země je zároveň největším producentem růžového oleje na světě. Kdysi ho lidé vyvažovali zlatem. Bulharský růžový olej je dnes celosvětově známým artiklem. Samotný název „bulharský růžový olej“ je od roku 2014 chráněný patentem Evropské komise.
Růžové šílenství
Od roku 1903 se v městečku Kazanlak každý první červnový víkend pravidelně pořádá Festival růží na oslavu krásy a vznešenosti těchto magických květin. Protože při svých cestách vyhledávám tradiční festivaly spojené s folklorem, tuto velkolepou událost jsem si nemohl nechat ujít. Festival si získal takové jméno, že ho v současnosti nenavštěvují jen Bulhaři z celé země, ale přijíždí sem lidé z růzých koutů světa.
Třídenní růžové šílenství v Kazanlaku propojuje historii, zvyky a emoce. Součástí městských slavností jsou trhy, koncerty, folklorní vystoupení, výstavy, ochutnávky vína a typické gastronomie i fotografická soutěž.
Ve třpytu rosy
Jednou z prvních aktivit festivalového dne je rituál sbírání růží, který Bulhaři nazývají Rosober. S trháním se začíná ve čtyři ráno a končí se v deset dopoledne, respektive dokud se na růžích třpytí rosa, protože tehdy je výtěžnost oleje nejvyšší. Květy by neměly být úplně rozvité, aby se zachovala jejich vůně a vlhkost.
Bulharské ženy oděné do vyšívaných krojů si za ouško dají jednu růžičku a při zpěvu tradičních písní trhají lístky růží. Následně je během průvodu rozhazují po ulicích města. Právě tam se z růžových polí přesouvá těžiště festivalu. Všechno je poseté lístky růží. To jsem v životě nikde jinde neviděl a byl to pro mě obrovský zážitek. Užíval jsem si brázdění kazanlašskými ulicemi a vyhazování růžových lístků vysoko do větru, jako když se v říjnu procházím spadaným listím. Sbírání růží si samozřejmě může vyzkoušet kdokoli z účastníků.
Druhý velký rituál spojený s růžemi se nazývá Rosovarene. Jde o vaření růžových lístků k výrobě rozličných nápojů. Nejznámější jsou gjulovica – rakije z růží – a čerstvě připravená růžová voda. Růžový olej se vaří v gulpaně (jednoduchý lihovar na růžový olej, který kdysi používaly kočovné kmeny žijící na území dnešního Bulharska) a následně získaná růžová voda se podává všem žíznivcům a zvědavcům okolo.
Královna na růžovém trůnu
Kdo jiný by měl být tváří Festivalu růží než mladé a krásné bulharské děvče? Jednou z top událostí, na kterou všichni návštěvníci netrpělivě čekají, je představení nově zvolené Královny růží.
Soutěžní představení kandidátek na titul je přehlídkou nejkrásnějších a nejšarmantnějších absolventek středních škol v Kazanlaku. Královnu růží před festivalem vybere na castingu odborná porota. Královna pak navštěvuje partnerská města Kazanlaku na různých kontinentech a stává se „velvyslankyní“ Bulharska na mezinárodních fórech či vystoupeních. Je to taková folklorní Miss Bulharska. První červnovou neděli vede slavnostní průvod, který je vyvrcholením Festivalu růží. Rozdává při něm úsměvy, pozdravy a pozitivní energii všem okolo.
Pouliční lekce historie
Hlavní ulicí prochází průvod s více než pěti tisíci účastníky, v němž obyvatelé města i celé země představují momenty z dějin, historické osobnosti i vymyšlené bytosti. Mezi lidmi se prohánějí maskovaní Kukeři – maškary zahánějící zlé duchy, které svůj příchod ohlašují hlasitými zvony, uvázanými kolem pasu. V průvodu nechybějí ani kovbojové na koních, starodávné kočáry tažené koňmi, motorkáři, mažoretky, členové folklorních souborů z celé země všech věkových kategorií, školáci a studenti. Folklorní část festivalu končí zpěvem tradiční bulharské písně Vito Horo.
Přes den v ulicích a na náměstí prezentují řemeslníci a umělci díla lidových řemesel a užitného umění. Pro účastníky festivalu jsou připravené ochutnávky a prodej všech produktů, které Bulhaři z růží vyrábějí, jako například džem, med, čokoláda, čaj, sirup, džus, víno, likér, brandy a další. Nikdy předtím jsem neměl možnost ochutnat něco takového. Nejvíc mi chutnal růžový džus, ale v mém ruksaku skončilo i několik sklenic marmelád s lístky růží uvnitř. Taková delikatesa! Neúnavně jsem se přesouval z místa na místo s cílem pořídit co nejlepší momentky. Jenom škoda, že se objektivem nedalo zachytit pronikavé aroma růží.
Víc z cest Michala Hertlíka si můžete prohlédnout třeba na jeho Instagramu.
