Výstava První dámy – móda a styl odhaluje šatníky a vkus našich prvních dam. O tom, co nosily prezidentské manželky nebo i o tom, co vlastně dělala veřejnosti téměř neznámá Viera Husáková, píše pro WHAT kurátorka sbírky novodobé módy Národního muzea Mira Burianová.
Představte si, že tři první dámy, které se nikdy nemohly potkat, sedí společně na židlích Olga od Bořka Šípka, které navrhl pro Pražský hrad. Paní Haně, jak národ překřtil manželku prezidenta Edvarda Beneše, dělají společnost Dagmar Havlová a Livia Klausová. Povídaly by si spíš o charitě, nebo o módě?
Naše první dámy byly velmi rozdílné osobnosti. Jejich život byl intenzivně spojen s politickou situací a ta ovlivňovala i jejich styl. Ovšem, když se mluví v souvislosti s nimi o módě, nejčastěji jsou zmiňovány jen Hana Benešová a Marta Gottwaldová. Opravdu ale byla paní Hana Benešová vždy tak elegantní a Marta Gottwaldová se prohřešila proti pravidlům oděvní etikety? Další manželky prezidentů jako by ustupovaly do pozadí. Jak vypadala Viera Husáková nebo Irena Svobodová, si asi sotva někdo vybaví.
Hana Benešová jako definice stylu
Jako vzor první dámy bývá nejčastěji vnímána manželka Edvarda Beneše, paní Hana. Podle svých současníků byla vždy kultivovaná, reprezentativní a taktní. Tyto vlastnosti nezískala zde dne na den. Určitá pokora jí byla vlastní, ale jazykové znalosti, obratnost v komunikaci a distingované vystupování tříbila díky řadě kontaktů, častým cestám do zahraničí a sebevzdělání. Součástí celkového obrazu vždy noblesní první dámy byl pak samozřejmě i její vzhled.
V lecčems to měla snazší než dnešní manželky prezidentů. První dámou se stala v době první republiky, kterou si idealizujeme, což se přenáší i na její osobnosti od hvězd stříbrného plátna po politiky. Bezesporu to však byla doba kultivovaná, a co se oděvní etikety týče, velmi konzervativní. Módní výstřelky do šatníku dam z lepší společnosti nepatřily. A pokud se objevily, tehdejší média k nim přistupovala s větší pokorou a tolerancí. Ostatně neměla takový dosah ve veřejném prostoru.
Vhodně se obléknout tak bylo snazší než dnes, kdy obchody nabízí prakticky cokoli a móda je spojena mnohem více s individuálním vkusem. Paní Haně stačilo zvolit oděv přiměřený denní době a příležitosti. V neposlední řadě hrála v její prospěch i skutečnost, že byla první. Její předchůdkyně Charlotta Masaryková byla totiž vážně nemocná a brzy zemřela. Za první první dámu, kterou veřejnost vídala po boku prezidenta, je proto považována až paní Hana. To ona tuto roli definovala a stala se tak vzorem pro své nástupkyně.
Když se v závěru roku 1935 stal její muž prezidentem, na jejím šatníku se to odrazilo minimálně. Již více jak 15 let byla zvyklá pohybovat se ve světě diplomacie, politiky a elit. Černobílé fotografie bohužel neprozrazují, zda její střihově střízlivé oděvy nezářily barvami. Dochované šaty a klobouky ve sbírce Národního muzea naznačují, že měla ráda i výrazné barvy, obzvláště vínovou, cihlovou, starorůžovou nebo ametystovou.
Osobitý přístup paní Hany k módě se projevil především v oblibě kostýmů. Nejraději nosila anglické kostýmy smokingového střihu, které ozvláštňovala řadou doplňků. Důležitou roli hrály především klobouky. V kontextu jednoduchých praktických kostýmů byly její klobouky naopak apartní a nápadné. Paní Hana měla schopnost kombinovat a svůj oděv pak nosit s noblesou. To je to, co dnes označujeme spojením „prvorepubliková elegance“. A tu paní Hana ztělesňovala více než kdokoli jiný.
Marta kopírující Hanu
Po jejích poúnorových nástupkyních se bohužel dochovalo minimum oděvů a doplňků. Po paní Martě Gottwaldové je to jediný klobouček. Tento černý plstěný baret není žádnou dělnickou rádiovkou, ale elegantním kloboukem se zajímavým tvarováním. Velmi podobné nosila podle fotografií i paní Hana. A velmi podobné byly i jejich kostýmy. Marta Gottwaldová si velmi dobře uvědomila, že kostým po vzoru oblíbené předchůdkyně představuje každodenní praktický, a přitom slušivý oděv pro na veřejnosti vystupující ženu. Kouzlo elegance ovšem netkví v dokonalém oděvu z prestižního módního závodu, ale je tvořeno souzněním vkusu a vnitřního světa, tj. harmonií oděvu s nositelem. A jeho nedílnou součástí je jeho fyzický zjev.
Nepříznivý veřejný obraz paní Marty jako by symbolizovaly kožešiny. Je jí vytýkáno, že je nosila i v létě. Avšak neobliba jejího celkového vzhledu se do symbolu kožešiny promítla nespravedlivě. Paní Hana nosila kožešiny také celoročně. Bylo běžné, že si dámy jedoucí v létě do lázní balily i lehčí druhy kožichů. Kožešinové přehozy z celých zvířátek nebo elegantní pláštěnky přes večerní šaty se také nosily i mimo společenskou sezonu. Paní Marta se nedopustila chyby proti oděvní etiketě. Její neoblíbenost mezi lidmi – i když, čteme-li obdivné a prosebné dopisy v jejích dokumentech, uložených v hradním archivu, tak i zde je to otázkou – byla dána jejím fyzickým vzhledem, který negativně ovlivnil i vyznění jejího jinak dokonalého oděvu.
Neviditelná Marie s Boženou
Obecně lze konstatovat, že naše první dámy byly v odívání spíše konzervativní. Neudávaly tón, jak se říká, ale naopak se svým stylem době přizpůsobovaly. Marie Zápotocká i Božena Novotná byly manželky dělnických prezidentů, které netoužily po tom vystupovat na veřejnosti. Obě byly spokojené doma a velké reprezentativní akce je spíše obtěžovaly. Marii ani na vlastním vzhledu nezáleželo. Nechodila ke kadeřníkovi, neměla šaty na zakázku.
Božena Novotná byla první dámou v 60. letech, kdy se světová móda a politická situace vyvíjely neuvěřitelnou rychlostí. S manželem tak podnikla celou řadu zahraničních cest. Vždy měla přiměřený oděv, často cestovní kostýmek, pro společenské příležitosti šaty. Ostatně doporučení kanceláře prezidenta pro cestu se týkalo i oděvů, takže měla jasně předepsáno, co si má kdy a kam obléci.
Když přijel v červnu 1965 do Prahy na návštěvu jugoslávský prezident Josip Broz Tito, vítala ho a jeho ženu Jovanku na letišti v elegantním kostýmku, kloboučku a lodičkách na jehlovém podpatku. Na recepci oblékla brokátové slušivé koktejlky s luxusním kožešinovým přehozem z norka. Navzdory proklamacím kožešin jako symbolu zhýralého kapitalismu se očividně v nejvyšších společenských vrstvách stále držely v oblibě.
Na zakázku zhotovený komplet Ireny Svobodové pro setkání s íránskou císařovnou Farah Páhláví se skládá z šatů, kabátku, klobouku a střevíčků. Je ušit z tehdy módního syntetického krimplenu, kterému dodává nádech luxusu vetkaný lurex. Z dálky tak připomíná brokát. Kožešinové lemy rukávů jsou zhotoveny rovněž z norka. Irena Svobodová pocházela z mlynářské rodiny. Na jednu stranu byla výchovou vedena k tomu, že bude ženou v domácnosti, ostatně nikdy nepracovala, na druhou stranu byla její povaze vlastní činorodost a skromnost. Byla zvyklá mít oděv šitý na zakázku, ale nevyhledávala ty nejdražší podniky. Byla zákaznicí Výrobního družstva Moděva. Většinou ji doprovázela dcera Zoe. Podle vzpomínek jedné z tehdejších krejčových i v Moděvě vystupovala jako obyčejná žena, která švadlenám například přinesla úrodu ze své zahrady.
O tom, jaký byl vztah k módě Viery Husákové, se můžeme jen dohadovat. Po boku prezidenta vystupovala minimálně a veřejnost se o její existenci dozvěděla prakticky až v okamžiku, kdy tragicky zahynula při pádu vrtulníku. Tato inteligentní a vzdělaná žena si i poté, co se Gustáv Husák stal prezidentem, uchovala vlastní život a dál bydlela v Bratislavě. Psala do týdeníku Nové slovo fejetony, překládala knihy a roli vykonávala jen při zahraničních cestách a slavnostních příležitostech. Díky znalosti jazyků, inteligenci a milé povaze byla ideální první dámou, která se dokázala bavit s každým zahraničním hostem prakticky o čemkoli.
Svobodomyslná Olga
Rovněž paní Olga neměla k reprezentaci vztah, dalo by se říci, že ji to vyloženě nebavilo a v kontaktech viděla jen možnost získat finance na charitativní činnost. Občas nerespektovala ani zažitá pravidla. Klidně odešla o přestávce při slavnostním představení v Národním divadle a v lóži nechala osamoceného prezidenta, protože ji představení prostě nebavilo. Co se jejího oblečení týče, byla zákaznicí salonu Yvett Ajchler. Přednost však dávala konfekci a velmi jednoduchému stylu oblékání, díky čemuž nikdy neudělala módní přešlap. Její spolupráce s Yvett Ajchler měla ostatně rovněž souvislost s její prací pro Výbor dobré vůle a na přehlídkách získávala finanční dary pro potřebné.
I další první dámy rády spolupracovaly s českými návrháři, Dagmar Havlová s Osmany Laffitou nebo Beatou Rajskou, její svatební kostýmek, který zná snad každý, byl ale od Heleny Fejkové. Šaty pro oficiální portréty Livie Klausové byly od Liběny Rochové nebo E.daniely, Ivana Zemanová zvolila studio Poner.
Právě návrhářky a návrháři hráli v minulosti i roli jakýchsi stylistů. V době první republiky bylo běžné, že v módním závodě dámě navrhli oděv tak, aby souzněl s její osobností, jejím postavením ve společnosti a povinnostmi, které tak měla. Teprve moderní doba vnesla do šatníků prvních dam více možností pro osobní preference a tím i nutnost spolupráce s odborníkem. Příklad naší první dámy Evy Pavlové, která spolupracuje s návrhářkou Štěpánkou Pivcovou, tvořící pod značkou theMAYstudio, ukazuje, jak důležitou roli dobře zvolený oděv v životě veřejně činné ženy má.
Zajděte na výstavu
Na výstavě První dámy – móda a styl v Národním muzeu se setkávají naše první dámy bez ohledu na dobu, kdy žily. Irena Svobodová popíjí čaj s Livií Klausovou a Charlottou Masarykovou, jinde se Hana Benešová s Olou Havlovou a Dagmar Havlovou věnují charitě, Marie Zápotocká s Ivanou Zemanovou svým koníčkům nebo Viera Husáková své novinářské profesi. Návštěvníci si tak mohou sami udělat obraz o tom, jaký byl přístup jednotlivých dam k roli, jak se měnila pravidla etikety i samotná móda. Výstavu v nové budově Národního muzea na Václavském náměstí v Praze můžete navštívit až do dubna 2024.
