Proč není dobré ignorovat dětský pláč? A proč mají někteří z nás sklony k závislostem? Na tyto otázky zná odpověď uznávaný lékař Gabor Maté, který vystoupí 16. října v Praze na konferenci Rodičovství a výchova dětí v kontextu moudrosti traumatu a vývojové vědy.
Taky jste ve svém okolí zaslechli radu nechat malé děti vybrečet, pokud nechtějí usínat samy? Nebo jste snad také takto byli sami vychováváni? Kanadský lékař maďarského původu Gabor Maté upozorňuje na nebezpečí tohoto trendu, který má silné zastání v Severní Americe. Podle Matého je naopak přirozené a prospěšné, pokud děti spí společně s rodiči. Pro správný vývoj mozku a regulaci emocí děti potřebují napojení na rodiče. Což se děje nejen prostřednictvím péče, ale i prosté blízkosti. Pokud rodič opakovaně dítě nebere do náručí, dítěti vzniká trauma, což ovlivňuje vývoj jeho mozku.
Epidemie psychických nemocí
Gabor Maté jezdí po světě přednášet o souvislosti stresu a nemocí a o traumatu jako příčině našich emočních reakcí a problémového chování. Je autorem pěti bestsellerů, které byly přeloženy do dvanácti jazyků. Věnuje se v nich teorii citové vazby (teorii attachementu) při výchově dětí nebo příčinám poruch pozornosti či závislostí. Svá zjištění shrnul v dokumentu Moudrost traumatu (2021).
Během více než třicetileté praxe v léčení nemocí a závislostí si všimnul, že téměř všechny duševní i fyzické potíže mají společného jmenovatele: trauma.
„Trauma je neviditelná síla, která utváří náš život. Formuje to, jak žijeme, jak milujeme a jak dáváme světu smysl. Je to kořen našich nejhlubších ran. Pokud trauma není léčeno, udržuje při životě opakující se zraňující vzorce,“ upozorňuje Maté.
„Prakticky každý den se objeví studie, že stále více lidí potřebuje pomoc v oblasti duševního zdraví. Stále více mladým jsou diagnostikovány úzkosti, mnohem více děti dostává diagnózu celé řady poruch, jako je ADHD – porucha pozornosti s hyperaktivitou. Přibývá depresí, roste sebevražednost mládeže, narůstají závislosti. Je to opravdová epidemie,“ uvádí v dokumentu. Léčení psychických, ale i fyzických potíží se ovšem v západní společnosti soustředí především na potlačování symptomů.
Rodiče, učitelé, lékaři či politici by se dle něj měli odklonit od potlačování projevů traumatu, odsuzování a opravování problematického chování a začít se zabývat příčinami.
Co je to trauma?
Když mluvíme o traumatu, napadají nás spíš objektivně závažné události. V dokumentu Moudrost traumatu ostatně vystupují lidé, které v dětství zasáhla smrt blízké osoby, pocházejí z dysfunkčních rodin, zažili zneužívání a bití. Promlouvají zde lidé bez domova, vězni či bývalí narkomané. Všichni si nesou z dětství trauma v podobě stresu, strachu, pocitu ohrožení. Nemusela je přitom potkat skutečná tragédie. Děti si do mozku neukládají jen bití, ale také nadávky, urážky a ponižování nebo pocit, že nejsou milovány. K traumatu může vést nedostatek pozornosti a jakákoli situace, v níž se cítí, že se svojí bolestí zůstaly samy. Nejistota, kdy podobný zážitek může přijít znovu, způsobuje napětí a stres.
„Trauma je obrovské ohrožení, se kterým se nedokážeme vyrovnat. Trauma tedy není špatná věc, která se vám stane, ale to, co se děje uvnitř vás v důsledku toho, co se vám stalo,“ vysvětluje Gabor Maté. Neřešená traumata se přenášejí na další generace, pokud však porozumíme tomu, jak se otiskují do našich vztahů a projevů, a budeme podporovat mezilidské vazby a soucit a budovat tak bezpečné prostředí, v němž je možné projevovat i obecně „nežádoucí“ emoce jako vztek, můžeme přerušit bludný kruh a vykročit na cestu k léčení traumatu. U jednotlivců, ale i celé společnosti. Gabor Maté si dává za cíl proměnit ji ve společnost obeznámenou s traumatem.
Základním krokem by mělo být nepřistupovat k lidem jako ke skupině, ať už jsou to děti ve výchovných ústavech nebo třeba bezdomovci, ale vždy ke každému jako k jednolivci. S pochopením a soucitem.
Začátek života v židovském ghettu
Ke zkoumání traumatu ho přivedlo i řešení vlastních problémů. Byl úspěšným lékařem, vědcem a publicistou, trpěl však depresemi a přenášel své negativní pocity na manželku i děti. Kořeny svého traumatu odkryl při rituálu s ayahuascou. Díky tomu se pak začal zabývat terapeutickým potenciálem psychedelik, která odstraňují bariéry, jež brání nahlédnout vlastní bolest.
Jeho trauma vycházelo z prvních měsíců jeho života. Narodil se za druhé světové války v Budapešti. Židovská rodina žila v neustálém strachu a jeho matka ho v obavě o jeho život ukryla u příbuzných. V takto nízkém věku strávil šest týdnů odloučený od matky, své nejbližší osoby.
„Proč jsem byl ambiciozní doktor, workoholik? Protože jsem jako dítě dostal zprávu, že mě svět nechce. Jak se vypořádáváte s tím, že nejste chtěný? Uděláte se potřebným. Takže pokud jste traumatizovaní a myslíte si, že nejste milovaní, jděte na medicínu! Pak vás budou chtít pořád,“ popisuje ironicky svoji cestu, kterou pochopil až v dospělosti.
Závislost jako únik
„Aby se stalo trauma, nepotřebujete druhou světovou válku a rasismus. Stačí rodiče, kteří jsou tak odcizení od svých pocitů a instinktů, že nechají dítě plakat a nevezmou ho do náručí. To dítě ale zoufale touží po citové vazbě. To stačí,“ říká v dokumentu.
Děti s prožitým traumatem se bojí odmítnutí a opuštění. Proto pak celý život dělají všechno pro druhé, aby se jim zavděčili. Stávají se z nich vyčerpaní rodiče, kteří se snaží zvládnout práci i péči o děti, vyrůstají z nich workoholici a perfekcionisté, kteří se bojí kritiky a chyb, obětují se pro své partnery. Padají ale také do závislostí, které jim zdánlivě pomáhají překonat úzkosti a strach. Nejsou to jen závislosti na drogách, alkoholu či nikotinu, ale i na sexu, pornografii, internetu, jídle nebo nakupování.
Zjištění, že naše problémy a emocionální reakce vycházejí ze starých ran, nás může osvobodit. Naštval nás někdo, nesplnil naše přání, neudělal dobře zadanou práci, reagoval jinak, než jsme očekávali? Co se nám honí hlavou? Že nás daný člověk nerespektuje, že si nás neváží, že nás nemá rád? Ve skutečnosti nereagujeme na to, co se reálně právě stalo, ale na naše vnímání situace. Mozek si automaticky ze široké škály možných reakcí vybere právě tuto, která nás vnitřně raní, protože si vybaví první situaci, kdy jsme cítili totéž – v dětství.
„Trauma znamená celoživotní potlačování, obrovský výdej energie, abychom necítili bolest. Jak se uzdravujeme, stejná energie je osvobozena pro život a pro bytí v přítomnosti. Energii traumatu lze tedy přeměnit v energii života,“ říká Gabor Maté.
Konference o rodičovství
Na konferenci Rodičovství a výchova dětí v kontextu moudrosti traumatu a vývojové vědy, kterou pořádá Evolution Hub s.r.o. a spolek Moudrost soucitu dne 16. 10. 2023 ve
velkém sále pražského Paláce Lucerna, vystoupí dr. Maté spolu s Tamarou Strijack Neufeld, klinickou poradkyní vycházející z vývojové teorie založené na citové vazbě. Následující den budou mít zájemci z řad laické i odborné veřejnosti možnost zúčastnit se v kinosále Paláce Lucerna dvou praktických workshopů. Gabor Maté nabídne ukázku svého terapeutického přístupu Soucitné dotazování (Compassionate Inquiry) a Tamara Strijack Neufeld během workshopu Terapie hrou pro rodiče a odborníky předvede v praxi léčivou sílu hry podle vývojového přístupu svého otce, dr. Gordona Neufelda.
Zdroje info:
Moudrost traumatu
Gabormate.eu
