„Celou svou kariéru poslouchám, že jsem na sítě stará. Je mi čtyřicet tři, začínala jsem po třicítce a rozhodně se netvářím, jako by mi pořád bylo dvacet,“ říká Petra Vančurová, kterou pravděpodobně znáte spíše pod přezdívkou Petra Lovelyhair. Její profily na sociálních sítích sledují statisíce lidí a uspět se jí podařilo i byznysově, pod značkami Petra Lovelyhair a PLH Beauty.
Na sítích působíte pod přezdívkou Petra Lovelyhair. Kdy vaše vlasy moc lovely nebyly?
Právě teď. V červenci jsem měla covid a trápí mě covidové vlasy, padají a kvalita nic moc. Obecně ale nemám zrovna moc lovely vlasy. Kdybych začínala znovu, přezdívku Lovelyhair si určitě nedám.
Proč ne?
K profilu o líčení tolik nesedí. V roce 2011, kdy jsem zakládala blog, to mělo smysl, protože jsem tehdy do Čech dovážela prodlužovací clip-iny na vlasy. Když mi bylo třicet, máma mi řekla, abych se nechala ostříhat, že už na dlouhé vlasy nemám věk, a dopadlo to tragicky. Z mikáda jsem byla nešťastná a prakticky hned jsem začala shánět připínací vlasy, které jsem později prodávala přes e-shop. Do toho jsem jako Petra Lovelyhair začala fungovat na blogu a na YouTube. Stala se z toho moje obchodní značka a byla by chyba ji měnit.
Na sítích jste začínala s beauty videy jako jedna z prvních. V té době vám bylo přes třicet. Co jste vlastně dělala předtím?
Na YouTube jsem byla úplně první česká beauty youtuberka, moje sledující byly většinou o deset let mladší než já. Dneska je mi čtyřicet tři a některé z žen, kterým jsem nebyla sympatická, jsou teď ve věku, ve kterém mi předhazovaly, že jsem stará, je to vtipné. Do třiceti toho člověk samozřejmě stihne dost – vystudovala jsem gympl, pak vyšší odbornou zemědělskou školu, zemědělské technologie a stavby v krajině v Táboře. Příroda mě vždycky fascinovala, i proto jsem se coby rodilá Pražačka odstěhovala na Jindřichohradecko, kam mě to táhlo už od dětství. Prodávala jsem v konfekci, to mě strašně bavilo, chvíli jsem pracovala v geodetické firmě, později jsem si otevřela vlastní obchod se spodním prádlem v Jindřichově Hradci. A potom už jsem přešla na internet.
Jak dlouho trvalo, než jste si řekla, že vás aktivity na sítích opravdu dokážou uživit?
U mě to bylo dlouho propojené s e-shopem, dováželi jsme oblečení z Ameriky, třeba Victoria’s Secret. A pak přišly clip-iny na vlasy, najednou začalo být všeho hodně a já si musela vybrat, co vlastně budu dělat.
Nakonec vyhrála kosmetika.
Protože jsem ji milovala. A taky se mi podařilo poměrně záhy byznysově uspět, začala jsem pod vlastní značkou vyrábět a prodávat štětce.
To byl celkem risk. Kolik jste investovala?
Použila jsem úspory, byly to nižší stovky tisíc.
Nebála jste se, že to nevyjde?
V podnikání jsem celkem střelec, mám důvěru sama v sebe. Věděla jsem, že dokážu štětce vyrobit opravdu dobře. Psala jsem si s výrobci a měla jsem velmi přesnou představu, jak by moje štětce měly vypadat. Hlavně jsem věděla, že je to něco, co na trhu chybí. V Česku se tehdy prodávaly buď kvalitní štětce, co stály tisícovku a nikdo je nechtěl, nebo levné a nekvalitní produkty v drogeriích, o které taky nikdo moc nestál.
Jak jste nacenila ty svoje?
Štětce na make-up a pudr stály kolem 200 Kč, štětec na oči 150 Kč. Byl to skvělý poměr cena výkon, byl po nich ohromný hlad. Nakonec jsme jich prodali nižší stovky tisíc kusů, dokonce jsme se dostali i do sítě drogerií Rossmann. S manželem jsme ale ve dvou ten zápřah nestíhali, a když přišla nabídka od Dermacolu, abychom své produkty prodávali pod nimi, přijali jsme to. Stále jsou to ale ty samé štětce, co jsem kdysi poctivě rozkreslila a navrhla.
S mužem podnikáte dodnes. Jaké to je?
Manžel dřív pracoval v překladatelské agentuře v Jindřichově Hradci. Nepřekládal, zprostředkovával překlady pro Ministerstvo vnitra ČR, ale finanční podmínky nebyly takové, že by se nám vyplatilo, aby tam zůstal. Když se značka Petra Lovelyhair rozjela, požádala jsem ho, aby ke mně přešel. Před Vánocemi jsme sami dva balili a posílali třeba 500 balíčků denně, byl to strašný blázinec. Ale bylo to krásný období.
