Odstranění dělohy je jedním z nejčastějších gynekologických chirurgických zákroků. Ročně jich v Česku proběhne na 20 tisíc. Hysterektomie může zachránit život, ale přináší ztrátu plodnosti nebo riziko předčasného přechodu. Proč vlastně k této operaci dochází a co všechno se v životě po takovém zákroku změní? Ptali jsme se ostravského gynekologa a porodníka Karla Fouska a Evy Skalické, která operaci před několika lety podstoupila.
Na webu WHAT se můžete každý měsíc setkávat s tématy, jež přináší podcastová série Reproduktor. Podcast o ženském zdraví zprostředkovává jak rozhovory s odborníky a odbornicemi, tak osobní svědectví o různých situacích, které jako ženy v reprodukčním věku i po něm zažíváme, ale nemluvíme o nich. A měly bychom. Série, jíž provázejí Lilia Khousnoutdinova a Petra Schwarz Koutská, je od října dostupná na všech podcastových platformách nebo na webu Reproduktor.online. První díl byl věnovaný endometrióze, druhý díl se zaměřil na IVF a tématem třetího je hysterektomie.
Prevence v případech hysterektomie je možná – vyšetření pro dědičný syndrom karcinomu prsu a vaječníků hradí při prokázaných rodinných anamnézách pojišťovna. Pro ostatní stojí vyšetření zhruba 12 000 korun a je možné jej podstoupit v jakémkoli věku na gynekologických klinikách. Informace o možnostech poskytuje pacientská organizace Veronica, sdružující pacientky s karcinomem endometria, vulvy, vaječníků, děložního hrdla a ženy s genetickou mutací BRCA 1 a BRCA 2 .
Ženství je podle mě v pohledu na svět, ne v děloze
Eva Skalická, která musela podstoupit hysterektomii kvůli onkologickému onemocnění, se v podcastu svěřila se svým příběhem.
Reprodukci jsem neřešila, důležité bylo přežít
V roce 2019 mi byl zjištěn karcinom vaječníků. Musela jsem podstoupit operaci, při níž mi byla odstraněna děloha a vaječníky. Po tatínkovi jsem zdědila mutaci BRCA1, která zvyšuje i pravděpodobnost rakoviny prsu. Většina žen v rodině, které měly tuto mutaci, již zemřely v poměrně raném věku. Z druhé strany rodiny mám zase mutaci PALB2, kterou přenášela maminka. Ta zemřela, když mi bylo 30 a jí 52, na gynekologický typ rakoviny.
Při sdělení diagnózy mi bylo 40 let a byl to pro mě šok. Rakovina vaječníků je těžko zjistitelná a dost agresivní, takže jsem nejdřív nevěděla, jak je to rozsáhlé. Do operace jsem šla s tím, že jsem nevěděla, zda se neprobudím ještě s umělým vývodem kvůli napadení dalších orgánů.
Moje výhledy byly tehdy tak dramatické, že jsem neřešila dělohu nebo reprodukci. To bylo to nejmenší zlo ze všeho. Řešila jsem kromě samotného přežití třeba mnohem více to, že po chemoterapii přijdu o vlasy. Koupila jsem si krásnou paruku. Chemoterapii jsem podstoupila v extrémně horkém létě a od té doby vím, jak pohodlné je mít ve vedru holou hlavu.
Ženství není o děloze
Operace za mě dořešila to, že děti prostě nebudou. Neměla jsem dlouho partnera a vnímala jsem určitý tlak věku a společnosti. Tímto pro mě bylo rozhodnuto a musela jsem se koncentrovat na něco jiného. Život toho nabízí hrozně moc a bez dětí má zase člověk více času a peněz na to realizovat se.
Ženy, které znám z pacientské organizace Veronica, řeší mnoho různých aspektů toho, jak se žije bez dělohy a vaječníků. Bojí se, že přijdou o své ženství. Tohle je z mého pohledu jinak. Ženství je pro mě v pohledu na svět, ve vyzařování a vnímání světa, ne o děloze. A musím říct, že žít bez menstruace je pro mě dost komfortní. Veronica sídlí v nemocnici u Apolináře. Pacienti se sem chodí pro informace i psychickou podporu. Lékaři hasí ty největší požáry a na toto mnohdy nemají čas.
Vyšetření mutací a zákroky jako prevence
Je důležité vědět, zda se v rodinách objevilo nějaké gynekologické rakovinné onemocnění. U nás je nosič BRCA1 tatínek, ale je stále zdravý, byť u mužů taky stoupá riziko třeba rakoviny prostaty nebo žaludku. Ale gen není tak ohrožující jako pro ženu. Pokud žena o predispozici ví, je podle mě snazší podstoupit preventivní zákroky jako mastektomie nebo odstranění vaječníků rovnou, než pak řešit agresivní nemoc. Sama jsem mastektomii taky podstoupila, protože u mě byla šance vypuknutí rakoviny prsu skoro 90 procent.
Preventivní vyšetření z krve je možné podstoupit zdarma při rodinné anamnéze i jako samoplátce. Rozhodně to doporučuji.
K nějakému přeházení hodnot u mě myslím nedošlo, ty jsem měla poskládané už dřív. Ale člověk, když je konfrontovaný se smrtelností, přestane řešit spoustu věcí, leccos ztratí na dramatičnosti, na významu. Určitě jsem teď trochu větší střelec a při rozhodování méně váhám, protože nevím, jak dlouho ještě budu moci. Víc děkuju, že můžu. Mám teď plán pracovat odkudkoli, víc cestovat a nestrávit veškeré pracovní dny mezi čtyřmi stěnami.
Nemoci nám napovídají mnohé o našem způsobu života
Hostem podcastu byl také celostní gynekolog Karel Fousek z Městské nemocnice Ostrava. Podle něj hraje v otázce našeho zdraví zásadní roli psychika, která je bohužel v dnešní medicíně často zanedbávaná. Aby dostaly pacientky komplexní péči, chystá se otevřít v Ostravě celostní kliniku zaměřenou na ženské zdraví.
Hysteroktomie by měla být spíše posledním řešením
Je třeba k ní přistupovat s velkým respektem, což se naštěstí děje. Počty operací pomalu klesají. Celá řada diagnóz se dnes již řeší tzv. konzervativně bez operace. Nejčastějšími důvody hysterektomie bývají nepravidelná děložní krvácení, která se nedá řešit léky, děložní myomy a bolesti, prolapsy (sestup orgánů malé pánve) a všemožné typy rakovin.
Trend je laparoskopie i robotika
Typů hysterektomie je několik: tzv. supracervikální, což je odstranění těla dělohy bez hrdla a vejcovodů. Ta je celkem vzácná a provádí se nejvíce u život ohrožujícího krvácení po porodu. U dalších typů se odstraňuje děloha i s vejcovody a v případě rakovinných diagnóz i s vaječníky. Doporučuje se odstraňovat dělohu i s vejcovody, snižuje se tím i budoucí riziko rakoviny vaječníků, což je vzácný, ale agresivní typ rakoviny.
Operace samotná se prováděla dříve primárně břišním řezem (abdominálně), dnes je častější šetrnější laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie či metody totálně laparoskopického odstranění. Nejnověji se využívá i robotická operativa, která má velký smysl u onkologických diagnóz, protože robot dokáže s velkou přesností operovat i v okolí dělohy (např. mízní uzliny).
Někdy stačí léky
Jaká nová řešení místo odstranění dělohy existují? Myomy, které se vyskytují u 30 až 50 procent všech žen, bývají různě veliké a mají různé následky, se dříve odstraňovaly často hysterektomií, pakliže měla žena reprodukci již za sebou. Dnes se myomy sledují na ultrazvuku a řeší se, až když způsobují výrazné potíže. Zde je možné ženám pomoci léky, preparátem, který navozuje umělou menopauzu, ale zároveň doplňuje estrogen a progesteron, aby přechod neměl v příliš brzkém věku některé negativní důsledky, jako je řídnutí kostí. Má-li žena při myomech i bolesti, tento lék jí však nepomůže. Zde se proto i dnes přistupuje k hysterektomii.
Obecně platí, že čím dříve v životě ženy se provede hysterektomie, tím více stoupá riziko budoucího prolapsu. Děloha totiž funguje v pánvi jako takový „špunt“, drží nějakou statiku. Do místa po děloze se pak mohou tlačit další orgány, může to vést k inkontinenci a zhoršení kvality života. A co se týče hormonů, je-li prováděna před přechodem, snažíme se zachovat vaječníky kvůli produkci hormonů (pokud tedy nejde o onkologickou indikaci, BRCA mutaci atd., u kterých je odstranění vaječníků nutné). Jestliže odstraníme i vaječníky, dodáme ženě hormonální kompenzační léky (HRT). Ženám při přechodových potížích může pomoci i akupunktura a hormonální jógová terapie.
Hysterektomie sexualitu přímo neohrožuje, záleží na psychice
Dalším obávaným následkem hysterektomie je narušená sexualita. Ano, k nějaké změně v sexualitě docházet může, ale sexualita souvisí výrazně právě s psychikou a zdravím pánevního dna. Například žena, kterou hysterektomie zachránila před rakovinou, cítí spíše úlevu a sexuální život se jí může naopak zlepšit.
Bohužel my jako lékaři někdy nemáme tolik prostoru, abychom zjistili, jaké mají ženy obavy a stesky. Nedávno jsem absolvoval psychologický kurz, který mi hodně otevřel oči. Došlo mi, že my se na lékařské fakultě téměř neučíme o psyché, tedy kromě psychiatrie a medikace psychiatrických diagnóz. Nicméně se základními psychologickými principy se neseznámíme, tudíž na ně není kladen důraz a nás při setkání s pacienty ani tolik nezajímají, když je neznáme. Přitom komunikovat emoce kolem nemoci je zásadní. Ty nezpracované mohou mít své následky na našem zdraví.
Celostní gynekologická klinika v Ostravě
V současnosti plánuji otevřít v Ostravě novou kliniku zaměřenou na komplexní zdraví a wellbeing žen, buduji si síť kontaktů mezi psychology a fyzioterapeuty, jimiž doplním gynekologickou péči. Zdraví není jen nepřítomnost nemoci, ale je to wellbeing v oblasti fyziologické, sociální a psychologické. Já přidávám ještě energetickou a spirituální oblast.
Nemoc je vodítko, které nám může pomoci rozklíčovat další aspekty našeho života. Jsou to kontrolky, které nám mají říct: Je to, jak se chováš ke svému tělu a duši, OK? Sám jsem sedm let bojoval s gastroezofangyálním refluxem, podstoupil jsem mnoho gastroskopií, bral jsem léky. Začal jsem ale řešit víc možné psychické příčiny svých potíží a ty postupně odezněly. Myslím, že hodně platí starý citát: „Nejsi-li schopen změny, nemůže ti být pomoženo.“
