Svěřila se mi tuhle jedná známá, že se jí líbí chlapi. Zase. Když totiž po dvou intenzivních letech čerstvé zamilovanosti přistála z růžového obláčku nohama na zemi, s provinilou hrůzou si uvědomila, že se ráda dívá do modrých očí kluka, u kterého si ráno kupuje kafe. Že najednou s radostí vyhledává společnost kolegy, který se umí krásně smát a taky zajímavě mluvit o filmech. Leckdy prý nezůstává jen u příjemného pocitu ze setkání, ale napadají ji i zajímavé představy. Zdají se jí dokonce sny.
Třeba o zadku jednoho trenéra ve fitku. A protože není chlap, u kterého by společenská konvence spíše zatleskala nad dobrým stavem jeho tělesného i duševního zdraví, ale žena, která by podle vzorců stále zasunutých někde hluboko uvnitř nás měla být kombinací světice a solného sloupu, začala si důvody svého jednání sama v sobě probírat.
Samozřejmě přišla na to, že být ve vztahu neznamená být mrtvá. Většina lidí se shodne na tom, že je úplně normální, být spokojeně zadaná, a přitom občas pomyslet na někoho jiného. Že jasný problém nastane až tehdy, kdybyste se ocitnuli za hranicí realizace svého snu o onom pěkném pozadí. Následuje šedá zóna věcí, které by nás u partnera možná mrzely, a proto je bereme jako vlastní hranici snění si o někom. Vadilo by vám, kdyby tomu druhému přemýšlení o jakémsi idolu zabralo víc času, než věnuje projíždění Instagramu? Kdyby si u sexu spíš představoval někoho jiného nebo vás začal srovnávat v různých životních situacích? To by už asi něco vypovídalo o jeho celkové nespokojenosti. Ale cokoliv mezi tím a nevinným flirtem lze spíše považovat za zdravé zasnění se. Minulé léto jsem si, podotýkám ve stavu čerstvé zamilovanosti, zlomila podpatek, když jsem se u metra ohlédla za pěknými mužskými zády. Osobně si myslím, že nepotřebuju vnitřní pokárání, jen pevnější boty.
Co se nevinného obdivu týče, nejsme bohužel v Itálii, kde je flirt s barmanem nejfrekventovanější ranní aktivitou, běh a sex v to počítaje. Ani ve Francii, kde je mírné jiskření pohledů a tichounce vyslovované komplimenty mezi kolemjdoucími na ulici podporováno jako činnost dotvářející ono vibrující pařížské klima. U nás se pořád berou věci vážně, jemný flirt nevyjímaje. Nejsem si úplně jistá, ale možná je to tím, že jinak by si váš pohled mohl pracovník technických služeb, který na vás na ulici před chvilkou civěl a mňoukal, vyložit jako jasnou nabídku k sňatku. A co vy byste s tím pak měla dělat, když už máte dva podobné zavřené doma ve skříni od minulého týdne? Řešením tedy není umenšit svoje snění a jemné flirtování, ale naopak ho rozšiřovat do prostoru tak, aby se stalo naprosto normálním. Trošku se nad někým zasnít, uznat jeho kvality, to není zrada na probíhajícím hezkém vztahu. To je jen ocenění povedeného exempláře lidské rasy. Jako sochy v galerii. Pořád byste se při tom cítila provinile? Třeba se vám jednou stane stejná věc, jako jedné mojí známé. Vracela se z práce metrem jednoho vyšťaveného pátečního odpoledne a v davu vstupujícím do vozu zahlédla nádherného muže. Takový typ se jí vždycky líbil. Vysoký. Urostlý. Pěkně oblečený. Zasnila se. Začervenala se provinilostí nad těmi nehoráznými myšlenkami. A pak se muž otočil a jí došlo, že je to ten, které ho má už deset let doma.
