Mnohé články pro ženy nám opakovaně podbízejí, že máme nosit červenou rtěnku a prádlo v ceně jednopatrového domu jako Francouzka, vařit těstoviny a středomořím vonící salát jako Italka, mít minimalisticky zařízený byt jako Skandinávka a béžový pršiplášť jako britská lady. A já si vždycky říkám, jaká je to škoda, že nikdo nepřidá víc o tom, jak být šik a krásná jako Češka. Tak tedy:
Češky jsou přirozeně velice krásné, což se odráží v jejich smyslu pro módu. Nepotrpí si na gesta a tuny zdobítek, naopak rády přimíchají do jednoduchého casual stylu nějaký ten sportovní prvek. Což neznačí nedostatek vychování, ale čirou praktičnost – Češi jsou národ sportovců, zahrádkářů, nimrodů a turistů, a podle toho se také oblékají. Navíc, musíte-li dojít od vlaku kus cesty pěšky a k tomu táhnout dvě tašky s jídlem, dvě mírně vzpouzející se děti a jednoho čenichajícího labradora, protože k vám dopravní podnik zrovna zrušil spoj, nelze toto absolvovat v italských lodičkách a ultraúzké sukni. Takový styl oblékání ovšem značí zajímavou ženu, která je vždy ochotná podstoupit náhodné tajemné dobrodružství, běh na patnáct kilometrů za východem slunce na kopci v to počítaje. Češka si taky ráda dopřeje opravdu kvalitní drahou věc, ale protože si jí vzhledem k velkému rozdílu v poměru cena/výplata, který stále přetrvává mezi Západem a postkomunistickými státy, nepořizuje každý týden, naučila se tyto kousky mistrně vykombinovat se svetříkem, který jí kdysi upletla babička, a trochu šílenými botami z butiku, který patří její kamarádce. Samozřejmě, po letech, kdy byly jediným vítězstvím nad komunistickou uniformitou šaty ušité podle německého vzoru dávno vyšlého z módy, má sklony koupit si žluté lodičky a vzít si do nich puntíkované ponožky s krajkou, protože jí připomínají dětství (a navíc ji díky nim ty boty netlačí). A k tomu se od jiné kamarádky nechat ostříhat na fialového ježka. Nicméně i tyto výstřednosti zakomponuje do jinak umírněného zevnějšku tak, že jen podtrhne, jak je od přírody hezká. Celkově by se styl oblékání Češek dal nazvat elegantním minimalismem s roztomilým sklonem k občasným úletům, to vše provedeno prakticky, sportovně a bez byzantinské přebujelosti typické v zemích umístěných více na východ.
Jeden český bonmot říká, že…
… když je tělo, jupka vždycky padne. Češka moc dobře ví, že na štíhlém tvaru přesýpacích hodin vypadají úžasně i kalhoty za pár stovek. Stane-li se jí tedy náhodou ta věc, že začne připomínat spíše přesýpací orloj, navýší objem procházek se psem a místo velkých piv začne pít piva malá. Vzhledem k tomu, že byla v dětství a dospívání velice pravděpodobně vedena ke sportu buď ve škole, v rodině nebo v nějakém venkovském spolku, si možná dopřeje i nějakou tu cyklistiku, plavání, běh, lyže nebo lezení po horách. Díky předchozí drezúře tak cestou od kámošky z vedlejšího městečka předjede pár cyklopeletonů a do košíčku umístěného na řídítkách pochytá několik květin, tři telefonní čísla a jednu nabídku k sňatku. Pokud ani to nepomůže, odlehčí domácí kuchyni. Češka je pravděpodobně několikátá generace vynikajících kuchařek a vaření si po menší pauze v době pubertálního vzdoru užívá jako spojení relaxu a zdroje kvalitního zdravého jídla. Pokud sama nemá zahradu, poprosí o suroviny známé nebo rodinu, a pak z nich podle receptů babičky Marie a pratety Marty vykouzlí lehké dobroty, kterými naplní spíž, rodinné talíře i svoje dietní krabičky do práce. Je přitom nesmyslným přežitkem považovat její kuchyni plnou tučného masa a knedlíků za jasný pokus o vraždu cholesterolem. Svíčkovou se šesti následovanou chlebíčky a krémovým dortem si schovává výhradně pro návštěvy turistů. Nebo známé, která se nelichotivě vyjádřila o její konfekční velikosti. Pro sebe si ve všední den uvaří fleky, šoulet, kucmoch, kulajdu nebo salát jménem „Smrt zahradním přebytkům“.
České kouzlo
Češky buď samy zažily komunistická léta plná prázdných regálů, nebo s takovou ženou vyrůstaly v jedné domácnosti. Proto mají v rukávu mnoho receptů a rad, jak si ledacos vyrobit, ušít, opravit a vypěstovat sama. Takže zatímco Korejka dokončuje třetí z patnácti kroků péče o pleť a Francouzka po užití krému z lékárny hodinu pracuje na tom, aby ta hodina péče nebyla patrná, Češka pleť vyčistí, nakrémuje, přepudruje a jde se postarat o květiny na zahradě. Ne proto, že by byla nudná puťka domácí, ale protože zdědila skvělý recept na vlastní měsíčkový krém a heřmánkovou koupel. A taky proto, že ji to uklidňuje, takže ušetří za psychoterapeuta, drogy, botox i předraženou zeleninu najednou. Jeden intendant vídeňského Burgtheateru prý kdysi prohlásil, že by jako subretu nikdy nezaměstnal ženu, která by při náhlém ocitnutí se uprostřed pouště nesbalila prvního berberského prince a večer nestrávila u báječné večeře s novým smaragdovým náhrdelníkem na krku. Češka mu dává za pravdu, protože po ranním probuzení se na Sahaře uvaří v poledne velbloudo-knedlo-zelo, odpoledne stráví zapálenou debatou nad pěstováním pouštních růží a večer s tajemným vílím úsměvem přijme sklenku vychlazeného sorbetu. Následnou nabídku smaragdů zváží jen v případě, že princ umí výše zmíněného velblouda sám zastřelit a vykostit.
Vše zmíněné z Češky nedělá kombinaci Popelky a venkovské Máni, ale historickými nesnázemi vycepovanou bytost s tichým vnitřním důrazem, která si umí kdykoliv s čímkoliv poradit. A udělá to s jemným úsměvem a žensky nenápadnou grácií. Jestli tedy chcete letošní léto aspoň na chvilku strávit jako Češka, vezměte psa na procházku lesem, zajděte do zahrady, dejte si pivo a přečtěte si knížku někde u rybníka. Uvidíte, jak rychle se vám vyhladí vrásky.
