Samozřejmě si místo civilizační nudy můžete pořídit třeba medvídka mývala. Nebo citově chladného milence. Ale jestli toužíte po tom, aby váš život měl opravdové grády, neváhejte a pořiďte si zahradu.
Moudrý Cicero kdysi prohlásil, že máte-li knihovnu a zahradu, máte vše, co v životě potřebujete. Moudrý Cicero žil v době, kdy vaše záhony ryli vaši otroci. Samozřejmě zapomeňte na představu, že budete v zelené oáze klidu relaxovat se slamáčkem na hlavě. To raději rovnou začněte zklidňovat psychiku dobrovolničením v ústavu pro převýchovu pyromanů. Ve skutečnosti budete potřebovat svaly, čáry, tučné konto, kutilského ducha, chemickou laboratoř a vrozené skony ke genocidě. A zamilujete si to.
Hrábě, lopatka a čerpadlo
Plna romantických představ jsem jednoho krásného jarního dne převzala klíče od malinké zahrady v Českém středohoří. Kopaná studna se sklánějící se vrbou, vzrostlé stromy, záhon s bylinkami, to vše utopené ve šťavnatém jarním trávníku. Ztratila jsem se v hobbymarketu, abych se pomocí kompasu a účastného personálu po dvou dnech vynořila vybavena rýčem, hráběmi, lopatkou, čerpadlem, konví, rukavicemi, křovinořezem, montérkami s laclem, slamákem, opodeldokem, zahradnickými nůžkami a nesčetným množstvím sazenic. Hned jsem byla o pět kilo lehčí s pocitem, že ztráty na váze mé peněženky budou od této chvíle pravidelné a trvalé. O váze své ani nemluvě. Když totiž srovnám efekt zahradničení s dřívějším členstvím v posilovně, nošení konví a máchání hráběmi na počet spálených kalorií jednoznačně vede i před kruhovým tréninkem probíhajícím pod dohledem vyhlášeného pražského sadisty. O sekání trávy nemluvě.
Vlastník zahrady je automaticky veden jako zaměstnaný!
Vlastnictví zahrady je plnohodnotný vztah i práce na celý úvazek, což ví velice dobře například v Gruzii, kde je podle úřadů každý vlastník zahrady automaticky veden jako zaměstnaný, i když žádné jiné občanské povolání zrovna nevykonává. Zahrada totiž svým vlhkým zeleným obejmutím zabere všechen zahradníkův čas i pozornost. Třicet vteřin poté, co si sednete s kafíčkem na terasu, si například všimnete, že vám mšice (zase) žerou růže. A půjdete je setřást nebo zplynovat. Po ukončení dezinsekce si uvaříte čerstvé kafe a sednete si na terasu. A za třicet vteřin si uvědomíte, že vás neskutečně irituje kus plevele, který si dovolil vyrašit mezi vašimi jahodami. A půjdete ho vyrvat. Toto se v zahradníkově životě opakuje s železnou pravidelností od jara do podzimu, od rána až do večera, kdy zjistí, že má to šesté kafe zase studené. Moje babička mi vždycky říkala, že pití studeného kafe je na krásu. Moje babička měla taky zahradu.
Zahrada je nejlepší pleťový krém
Krom toho, že vlastnictví zahrady je dobré na pleť a podporuje zdravý stav kardiovaskulárního systému a kosterního svalstva, člověka hodně poučí o diplomacii a odolnosti. V zásilkovém obchodě jsem si pořídila ceduli s obrázkem ženy třímající v ruce lopatu, a motivačním citátem „Gardening – because murder is wrong“. Původně to mělo evokovat proslulý uklidňující účinek zahradničení, což bych jako novopečená zahradnice zařadila k městským legendám, hned vedle pohádky o Černé sanitce. O týden později se ale do mých jahod pustila smečka hlemýžďů. V amoku nad tím, že ty svině klouzavý nedokáží ukořistit dvě jahody odpovídající jejich velikosti, ale místo toho nahlodají a následně nechají propadnout hnilobě většinu těch největších a nejhezčích, upustila jsem od morálních zásad pravověrného živočichomila a koupila krabici Slimexu. Navíc jsem jedno odpoledne velice nahlas googlila recepty na zpracování hlemýždího masa po francouzském způsobu. Další týden byly jahody netknuté. Slimex tedy prozatím stále leží ve výstražné poloze na zahradnickém pultu, a já si oddychla, protože s přípravou šneků je spojeno neskutečně mnoho piplavé práce. Vyhlášení válečného stavu tedy dočasně ráda oželím, nicméně jsem na něj důkladně připravena. Kteroužto filozofii jsem postupně začala aplikovat i do svého života za plotem.
Moje zahrada i život jsou tudíž malé kousky ráje, které mne překvapí pokaždé, když ráno otevřu branku. Zda půjde o překvapení příjemné, nebo při něm zase zapracuju k infarktu myokardu, záleží na momentálním rozpoložení a smyslu pro humor nejvyššího Zahradníka. Tak například z nevzhledného šípku, který jsem na jaře chtěla vyklučit, se vyklubala nádherná historická růže. Uprostřed bitevní vřavy se škůdci si proto vždy dopřávám půlhodinu, kdy růži vyvazuji, stříhám odkvetlé květy a opravdu se vznáším na růžovém obláčku její vůně. Z technických důvodů uvedených výše při tom pro jistotu rovnou piju kávu ledovou. A samozřejmě, některá překvapení ke mně přicházejí i z druhého konce spektra. Týden po uzavření křehkého příměří s plži se objevily v mé zahradě krtčí hromádky. Nahlas teď googlím ve světových kuchařkách recept na přípravu krtčího guláše a tiše doufám v další mírová jednání. Narazila jsem při tom na hezký text písně od JJ Heller, který zcela odpovídá filozofii moderního zahraničení:
I’m gonna walk outside
Put my hands in the dirt
Gonna lay a seed in the broken earth
Wait for the sun
Pray for the rain
My act of resistance is gardening
Jsem si jistá, že ministerstva zahraničí musí zaměstnávat tlupy zahradnic nikoliv k úpravě zeleně, ale k vedení delikátních diplomatických misí. Kroupami a padlím ostřílená zahradnice se totiž dokáže popasovat s jakoukoliv životní situací, s odolností i elegancí sobě vlastní. Třeba i s případem citově chladného milence. Buď dostane do ruky sekačku na trávu nebo bude velice nahlas seznámen se standardními operačními postupy pro likvidaci škůdců. Poučení proběhne vedle zmíněné cedule a nad krtčí hromádkou. Protože pro překvapivé a důrazné konce je na zahradě vždycky místa dost.
