Když jsem se na přelomu roku rozhodla s přáteli navštívit zemi, která ve mně vyvolávala nádherné vzpomínky z doby před osmnácti lety, ani mě nenapadlo, jak výrazně to posune můj práh citlivosti. Všichni ho máme nastavený tak trochu z tepla svých domovů, i já to tak měla.
O životní prostředí jsem se sice vždy zajímala nad rámec vnímání svého okolí, k ohleduplnosti vedu svoje děti, nicméně nikdy jsem neměla potřebu „propírat“ to veřejně, mluvit o tom nebo se sama ve věcech fyzicky angažovat. Poslední dovolená na Bali můj pohled posunula dál.
Uvědomila jsem si, že je to téma, které musíme sdílet, upozorňovat na to, co se děje kolem nás, ale i na druhé straně zeměkoule, protože ani ty tisíce kilometrů neznamenají, že se nás to netýká. Zdroje vody se rok co rok zeštíhlují, odpadu na zemi přibývá a to prostě problémem je.
Když jsem na vlastní oči viděla to moře, možná spíš oceán odpadků, uvědomila jsem si, že to není film promítaný na palubách letadel, ani na programu National Geographic.
Je to bohužel katastrofická realita. Naší povinností je, začít celou situaci brát na vědomí, neutíkat před ní a řešit ji.
Například tím, že začneme uvažovat, v čem odneseme každodenní nákup, jestli opravdu spotřebujeme plné nákupní vozíky jídla, zdali třídíme odpad, jestli u čistění zubů necháváme puštěnou vodu, jak dlouho se sprchujeme, či koupeme ve vaně, zda zvedneme papír, když ho vidíme ležet na chodníku.
Souvisí to i se vztahy. Jak s přibývajícím věkem selektujeme své okolí na přátele a vzdálené přátele, mnohdy se distancujeme od toho být obecně ohleduplní, laskaví a lidští a to třeba jen díky vlídnému slovu nebo milému úsměvu. Právě proto je mi ctí stát se tváří prvního čísla lifestylových novin WHAT, které všechna tato témata řeší s optimismem a nakažlivým přesahem.
Vaše Simona
Projekt 4oceans se zabývá sběrem odpadků ze dna moří a oceánů. Zakoupením náramku od 4ocean.com přispějete na vysbírání půl kila odpadu z moře.
