Stanislav Kolíbal je jedním z nejvýznamnějších představitelů českého konceptuálního umění. I proto Českou a Slovenskou republiku reprezentuje na 58. mezinárodní bienále umění – La Biennale di Venezia. A to s Výstavou Bývalé, nejisté, tušené, která rozvíjí klíčová témata Kolíbalovy tvorby, času a lability. Jenže pavilon byl kvůli poškození střechy obrovskou bouří minulý měsíc uzavřen. Nyní ale mohou návštěvníci společně s třiadevadesátiletým umělcem opět nahlížet do minulosti.
Na bienále v Benátkách, jedné z největších a nejprestižnějších přehlídek současného umění, řádila minulý měsíc bouře, která poškodila pavilon, v němž třiadevadesátiletý Stanislav Kolíbal prezentoval omračující výstavu Bývalé, nejisté, tušené. Po odstranění popadaných stromů, zajištění bezpečnosti v okolí pavilonu a zabezpečení uměleckých děl, ale také likvidaci rozbitých skel světlíku, stínící plachty a zajištění poškozených nosných konstrukcí je nyní návštěvníkům Bienále pavilon opět zpřístupněn. Výstava, která rozvíjí klíčová témata Kolíbalovy tvorby, času a lability, jako kritické reakce na složitý politický a sociální kontext v Československu i v současnosti má zatím obrovský úspěch a v Benátkách bude k vidění až do listopadu.
Foto: Martin Polák 
Foto: Martin Polák
Iluze nebo realita?
Stanislav Kolíbal, který mimochodem v roce 2005 obdržel medaili Za zásluhy, od počátku 60. let pracuje individuálním tvůrčím stylem, který se zabývá kritickým přehodnocením minimalismu a konceptuálního umění. Jeho dvou i trojrozměrná díla mažou hranice mezi malbou, kresbou, sochařstvím a architekturou a balancují mezi iluzí a realitou – ve vztahu dokonalosti a nedostatečnosti, stability a nestability, jistoty a nejistoty. Vycházejí z kritického vnímání neustálých změn společenského i politického prostředí. Aktuální výstavu tak lze chápat jako konceptuální odpověď na téma letošního Bienále – umění jako membrány složitosti časů, ve kterých žijeme.
Název výstavy Bývalé, nejisté, tušené je odvozen od Kolíbalovy instalace z poloviny 70. let. Její poetický a nejednoznačný charakter má zásadní význam pro pochopení postavení umělce v souvislosti s časem, životem a uměním. Kolíbalovo umělecké dílo je pak bezpochyby určeno „nejzajímavějšími časy“, které zažil v Československu od počátku 40. let.
