V předních světových architektonických kancelářích pracují desítky českých architektů a architektek, o kterých se u nás doma moc neví a nepíše, což je škoda. Jen výjimečně problesknou v českém mediálním prostředí, a to většinou tehdy, pokud se podílí na nějaké stavbě v Česku. Třeba na pražské Masaryčce (Jakub Klaska ze Zaha Hadid Architects) nebo na Vltavské filharmonii (Jan Magasanik z BIG). Deficit teď chceme jemně zmenšit článkem o osobnostech, které se dostaly do světa díky Kaplicky Internship.
Kaplicky Internship je program organizovaný nadací Bakala Foundation ve spolupráci s londýnským legendárním Design Museem a Nadačním fondem Kaplicky Centre. V rámci programu poskytuje nadcházejícím a čerstvým absolventům architektonických oborů z českých univerzit možnost strávit tři měsíce na placené stáži v jednom z prestižních britských studií. Mohou si tak vyzkoušet práci významných projektech ve společnosti renomovaných architektů a získat cenné pracovní zkušenosti.
Z Česka se na zkušenou už vydalo sedm osobností – do Eva Jiricna Architects byl vyslán Ondřej Michálek, do studia Zaha Hadid Architects putovala Petra Ross, tým Allies and Morrison na čas rozšířil Miroslav Strnad, v ateliéru David Chipperfield Architects zase zapůsobil Vojtěch Rudorfer. Poslední vítězkou programu, která se chystá na svou stáž do ateliéru Amanda Levete Architects, se stala mladá architektka Valerie Heyworth. Kdo ví, jestli se neosvědčí a nezůstane nastálo, stejně jako se to podařilo Ondřejovi Pokojovi, s nímž jsou spokojení v Heatherwick Studiu, nebo Petrovi Kousalovi, který už třetím rokem působí v Adjaye Associates a který vyhrál s projektem budoucí podoby brněnského výstaviště zahrnující nový pavilon i vstupní bránu do centra veletrhů.
Na jeho zkušenosti jsme nedávno měli příležitost se zeptat osobně.
Co vám soutěžní praxe dala nebo vás naučila a co rozhodlo, že v ateliéru zůstanete nastálo?
Výherní stáž Kaplicky Internship mi po ukončení studia doslova otevřela cestu do zahraničí za nejen pracovním účelem, ale také usnadnila odstartování života v Londýně. Po absolvování stáže mi pak zprostředkovala pozici plnohodnotného zaměstnance a člena týmu v rámci studia Adjaye Associates. Avšak cesta nebyla tak jednoduchá. Během tříměsíční stáže jsem si další působení vybojoval zlepšením komunikace, musel jsem se naučit pracovat v nových softwarech, projevovat konstantní píli a motivaci se zdokonalovat a nabírat zkušenosti i nadále.
Na druhou stranu jsem již v počátku svého působení přispěl k úspěchům studia, a to tím, že jsem vynikal ve tvorbě renderů. Vynikajícími výsledky dodnes ohromuji interní vizualizátory i vedoucí studia. To vše rozhodlo o tom, že nyní působím ve studiu již třetím rokem.
Proměnila se nějak vaše náplň práce od nástupu dodnes?
Ano, náplň práce se bezpochyby proměnila a rozšířila na více činností. V průběhu jsem se začal zaměřovat také na technické řešení a detaily, jelikož práce architekta není jen o uměleckém smýšlení a navrhování. Postupem času na mě byla přenášena větší zodpovědnost v rámci řízení projektů. Profesně jsem se zdokonalil ve schopnosti projekt koordinovat s ostatními profesními obory, přeskakovat mezi různými zadáními, avšak zároveň si uvědomovat celý rámec, delegovat ostatní členy týmu a zároveň je i mentorovat svými vědomostmi a dovednostmi.
Náplň aktuální práce se odvíjí od rozsahu projektů. Většina z nich je velmi komplexních a časově náročných, avšak požadavky na průběžná dokončení mezi jednotlivými fázemi mnohdy nerostou přímou úměrou. Taková zadání vyžadují více organizačních schopností, přičemž není výjimkou, že se k navrhování v rámci týmu člověk třeba i nedostane. O to víc si pak užívá, když je zapojen do navrhování v počáteční fázi, zejména u soutěží.
Máte v týmu nějak rozdělené role, specializujete se v rámci něj vy na něco, například na nějaký typ projektů, technologii, půdorysy nebo fasádu?
Měl jsem možnost spolupracovat na různých typologiích budov. Nelze říct, že se specializuji pouze na jeden typ projektů, technologií, půdorysů atd. Jelikož spolu souvisí, je potřeba na ně nahlížet vždy v rámci celku. Vzhledem k široké působnosti studia mi bylo umožněno pracovna projektech, v koncepčních i projekčních fázích, z různých světadílů – Evropy, Ameriky, Afriky, Austrálie, Asie.
Za svou velmi silnou stránku považuji architektonické smýšlení, vytváření kvalitních konceptů např. v rámci soutěží, prostorovou představivost, vytváření prostoru vzbuzujícího v člověku pocity, grafiku až po zálibu pro fotografii, kompozici, architektonickou vizualizaci a digitální umění.
Naopak jsem si během spolupráce zdokonalil své organizační schopnosti a především podílení se na technických detailech, jež se vyskytují u každého projektu. Kdybychom rozvíjeli pouze své silné stránky, tak je můžeme rozvíjet víc a víc dopodrobna. Je potřeba rozvíjet i své slabé stránky, ale realisticky nebýt odborník ve všem.
A jaký je to vlastně tým vaším pohledem, jaké momenty vás během dne nebo roku v ateliéru baví nejvíc?
V týmu panuje skvělá atmosféra. Každý se snaží do práce vkládat svoji pozitivní energii, která se vzájemně promítá do ostatních, jelikož jde o týmovou práci. Tím, že ve studiu pracují lidé z celého světa, a tím, že každý neseme jedinečnou fyzickou stopu, tak člověk v takovém kolektivu roste mnohem rychleji než například v Česku.
Kromě pracovních úspěchů a plnění plánů, které člověku udělají radost, tak to jsou samozřejmě i momenty s prací ne tak úplně související. Mám na mysli teambuildingové večírky, halloweenské párty ve studiu a nebo společná fotografie osmdesátičlenného týmu před studiem, kdy nastává problém vměstnat se na chodník. To vše i mnohem víc zpestří každodenní náplň práce. Zároveň je velkým benefitem, že jsem v rámci týmu získal spoustu nových kontaktů, které přetrvají na dlouhou dobu.
Čím konkrétně vám vyhovuje styl Davida Adjayeho a jaký je šéf?
Architektonické studio má velmi specifický architektonický styl, jelikož se v návrzích inspiruje a také mísí různé kulturní precedenty zejména z hlubší minulosti, současně přispívá k evoluci řemesla a snaží se povznášet a vzdělávat lidi po celém světě. U každého zadání se čerpá z historie. Otisk historických kultur bývá často propsán do návrhů, avšak je převeden do soudobých forem. Studio je známo, že kombinuje různé materiály a textury až v řemeslně obráběné formě. Mohu říct, že jde o architektonický jazyk, který se stále vyvíjí v rámci tvarů, materiálů a technologií.
David Adjaye je člověk, který má rád o všem přehled. S dílčími výsledky tvorby se seznamuje osobně, přímo v kanceláři. Pravidelně se diskutuje nad vytištěnými plány, do kterých David nejraději skicuje v daný okamžik přímo své myšlenky. Individuální konzultace mohou nastat nejen s vedoucím a členy týmu, ale také s Davidem. Je posléze fajn od takového člověka slyšet: „I love it!“ Nabije vás to do další práce. Navíc je skvělé, že můžete přicházet se svými nápady a zároveň se projekt snažit posunout, a ověřit si, zda nad návrhem přemýšlím správně. Nesmírně si ceníte toho, že můžete maximálně využít svou kreativitu a vašim nápadům je zde ze strany vedoucích skutečně nasloucháno. Berou mě zde zkrátka vážně, a to mě těší.
Třeba u umělce Eliassona teambulding probíhá každý den formou společného oběda. Funguje něco podobného u AA?
Společné obědy, svačiny, popřípadě oslava konce každého měsíce se odehrávaly pravidelně, avšak kvůli vypuknutí pandemie se teambuildingy musely přesunout do on-line prostředí. Bylo to rozhodně zvláštní období, které ovlivnilo jak pracovní, tak osobní život. V době pandemie jsem se rozhodl pracovat na dálku z Česka do Londýna.
Podle mého názoru by se to nikdy nestalo a nebylo by možné pracovat on-line, pokud bychom se nesetkali dříve v reálném životě. Většinu členů týmu jsem již znal velmi dobře, díky čemuž byla spolupráce taková jako dříve, přestože jsme se neviděli každý den. I když se aktuální pandemická situace uklidnila, tak on-line režim stále ve studiu funguje a jsem zvědavý, jak se například teambuilding v rámci virtuální reality bude nadále vyvíjet.
Velká světová kancelář většinou znamená hodiny a hodiny práce na projektech, které často nejsou realizovány, protože často jde o soutěžní návrhy. V čem tkví vaše motivace, jak se mentálně občerstvujete?
Ano, máte pravdu, že ne všechny vypracované návrhy se můžou zrealizovat. Cílem není hotový produkt, ale cesta k němu. I když projekt uspět nemusí, kvůli různým okolnostem, za investování hodin a hodin práce se zdokonalíte a naučíte další dovednosti, které můžete v budoucnu lépe použít. Navíc v rámci soutěží se může projekt zanalyzovat, proč nevyhrál mezi konkurencí, a tím pádem se pokusit eliminovat neúspěch v dalších návrzích.
Vzhledem k tomu, že si nedovedu bez sportu život představit, tak se nejčastěji mentálně občerstvuji právě pohybem. Mám zálibu v běhu a jízdě na kole, Londýn už mám takřka celý projetý a zmapovaný.
Na čem nyní pracujete?
Během působení v ateliéru Adjaye Associates jsem měl možnost spolupracovat projektech situovaných právě v Londýně. Podílel jsem se na návrzích veřejných budov – galerií, škol, památníků, rezidenčních komplexů a projektů pro kancelářské účely, kde konkrétně mohu jmenovat budovu v londýnském Brixtonu. V současné době se zejména podílím na rozsáhlých projektech na Blízkém východě. Mohu zmínit například náboženský komplex Abrahamic Family House v Abú Dhabí. Soubor je složen ze tří náboženských prostor – mešity, synagogy a kostela. Součástí je i kulturní centrum propagující hodnoty vzájemného respektu a mírového soužití.
Jak vypadají vaše dovolené, také jako většina musíte jen někam, kde je zajímavá architektura? A kam se v dohledné době chystáte, nebo naopak jaké zajímavé místo jste navštívil naposledy a doporučil byste ho?
Já osobně mám Londýn rád, je to město, které se člověku vryje pod kůži, avšak v rámci dovolených spíše vyhledávám klid, přírodu a odpočinek. Mohou to být stále města, ale ne tak rušná a ve spěchu, nejlépe umístěná u moře. Momentálně se chystám do Portugalska a je to i díky stáži, jelikož jedu navštívit bývalé přátele, dříve pracující v Adjaye Associates. Taková dovolená bude samozřejmě zaměřená na „baráky“, ale to už k životu architekta patří, že v podvědomí člověk vnímá prostředí, ve kterém se pohybuje, mnohem víc než ostatní.
A co bych doporučil navštívit? Nemusím chodit daleko za hranice. Jelikož v době covidu bylo zahraniční cestování velmi omezené, a tím že jsem byl situovaný v Česku, doporučil bych celoměsíční výlet po rozhlednách. Je až s podivem, kolik máme doma rozhleden v porovnání s mnohem většími sousedícími státy. Kdo vyhledává přírodu, určitě bych mu doporučil navštívit rozhlednu Krásnou.
