Dva studenti pražské UMPRUM se rozhodli, že pomocí svých děl působivě propojí dva světy. V rukou skláře Františka Jungvirta a návrhářky Barbory Kotěšovcové tak vznikly “oblečené” skleněné objekty, jejichž názvy odkazují na jména slavných modelek, jako jsou Cindy Crawford nebo Veruschka. Nám talentovaná umělkyně prozradila, co vás čeká, když výstavu Fashion Glass navštívíte, kam se podle ní ubírá módní svět nebo proč ji baví nakupovat materiál přes bazary.
V popisku k výstavě je napsáno, že objekty mohou evokovat například dosud neznámé vesmírné formy života. Co konkrétně vidíte vy, když se na ně podíváte?
Je tam hodně spojitostí, které skrze objekty vnímáme. Propojujeme módu a sklo. Objekty jsou naše modelky, které oblékáme. Každý objekt má i svůj název, který odkazuje ke jménům slavných modelek, jako například Černý objekt Cindy – Cindy Crawford. Jména jsme rozřazovali dle vlastního pocitu a toho, co nám daný objekt připomíná. Například oranžový objekt Veruschka má název po modelce z 50. let, pro niž je typická fotografie, kde vypadá jako takový pavouk nebo chobotnice s chapadly. Konkrétně pro nás to jsou taková zvířátka, která by klidně mohla začít chodit. S Františkem bereme objekty jako naše vlastní stvořená zvířátka/entity. Myslím, že to máme s Františkem společné. Máme rádi nadsázku, ale musí být smysluplná. Zároveň rádi utíkáme do vlastních světů a chceme je ukázat dalším lidem. Což se nám, myslím, výstavou povedlo.
V objektech lze ale asi hledat i skrytý odkaz na dnešní společnost…
Bezesporu. Dnes se už v podstatě ani nedá tvořit, aniž byste reagovali na dnešní společnost či celosvětovou problematiku. To ke správné tvorbě dle mého prostě patří. A když to není primární cíl, tak podvědomě jsme tím ovlivněni. Vzhledem k tomu, že se jednalo o volnou tvorbu, tedy objektovou, ráda využívám materiály, které získávám zadarmo nebo přes bazary. Třeba u jednoho objektu jsme měli pracovat v kombinaci igelitu a skla a já materiál koupila přes bazar od pána, který ho měl jako ubrus a už ho nadále nevyužíval. Další objekty byly přešité mé starší práce, které jsem měla pořád schované pro další využití. Snažím se tím reagovat na přílišné nakupování nových materiálů v módním oboru.
K módnímu průmyslu odkazuje i název výstavy Fashion Glass. Proč jste zvolili zrovna tuto tematiku?
Tematika je daná obory, které s Františkem děláme. Od toho se vše odvíjelo. Módní průmysl je specifický vlastně i tím, kde se tvorba musí prezentovat na těle modelek. Sama jsem modelku dělala, takže s tím mám bohaté zkušenosti. Pro modelky jsou přísná kritéria, abyste mohli vůbec takto pracovat. Oděv na modelce musí padnout, jinak nemůžete předvádět. Na přehlídku se šije oděv často v jedné univerzální velikosti, aby si ho právě pak mohla obléct kterákoliv dívka. My jsme chtěli naproti tomu ušít „oděv“ na objekty tak, aby přesně padl a splynul s ním.
Myslím, že to se vám povedlo skvěle a sklo s textilem nádherně splynuly v jeden celek. Čím to je, že jejich symbióza vypadá na jednu stranu přirozeně, ale na tu druhou dokáže člověka zároveň naprosto uhranout a fascinovat?
Jsme rádi, že to opravdu tak dopadlo a objekty splynuly v celek. To bylo našim záměrem od začátku. Důležité bylo, že jsme na tom pracovali oba dva společně. František řešil i textilní část a já tak sklářskou. Pracovali jsme se sklem a s textilem jako s celkem. Důležité bylo si uvědomit, co daným objektem chceme ukázat. Každý objekt má svou textilní i sklářskou techniku, což poté taky napomáhá k tomu, že objekt pak působí kompaktně.
Zmínila jste, že jste s Františkem Jungvirtem pracovali společně. Jak proces tvorby probíhal?
Nejdříve jsme řešili koncept a to, jak budou objekty vypadat. Vzniklo několik návrhů, které jsme poté konzultovali s Petrem Novým. No a na jaře jsme začali jezdit na huť Štefánků, kde jsme vše tvořili. Pro mne byla výroba na huti úplně nová, takže jsem pochopitelně byla ze všeho unešená. Na vše jsem se ptala a vše si fotila. Z hutě jsem si neustále odvážela i různé střepy takových patvarů, které by se jinak vyhodili. František se nad tím vždy pousmíval. Kdybych byla sklář, tak bych byla přesně ten člověk, co by si nechával všechno a doma bych měla všude střepy a rozbité vázy. Naučila jsem se spoustu nových slov, výrazů a postupů. Byla to úžasná příležitost poznat jiné prostředí. A to mám na tom ráda. Ráda se věnuji i jiným odvětvím, než je jen móda. Chtěla bych svoji tvorbu tedy taky prokládat právě se spolupracemi s lidmi z jiných oborů. Vím, že František dotahuje práci do konce a je na něho spolehnutí. Jeho tvorbu zbožňuji, takže když přišel s návrhem společné výstavy, ihned jsem souhlasila.
Když se vrátíme k módě jako takové. Jak jako návrhářka vnímáte současný módní svět? Ubírá se podle vás tím správným směrem?
Na módní scéně se objevuje nova generace návrhářů, kteří se věnují udržitelné módě. Mám radost, že se to dostává do podvědomí i širší veřejnosti. Návrháři recyklují, pracují s eko materiály. Pořád ale móda a oblečení patří k oborům, které nejvíce zahlcuje planetu a samozřejmě je tu ještě dost rezerv. To se například týká výroby oděvů ve velkých značkách, ale myslím, že i to se jednou změní. Myslím, že se narušují některé zavedené tradice. Módní přehlídky se pořádají formou happeningů, performance, nebo dokonce i výstav bez modelek. Tyto formy mě lákají asi mnohem více. Mám pocit, že to trochu odvádí pozornost od standardů a přísných pravidel, jenž móda uvádí. Zároveň, je ale příjemné si na přehlídku občas zajít nebo se jí zúčastnit.
Trend udržitelnosti je vám evidentně blízký. Plánujete třeba vy sama nějakou kolekci z udržitelných materiálů?
Čím jsem starší, tím nad materiály uvažuji více. I když pracuji občas s těmi umělými, pořád se snažím o jakousi redukci, finanční i hmotnou. Například má kolekce It’s the game for us je vytvořená z umělých vláken 3D textilie. Vzhledem k tomu, že jsem chtěla experimentovat, tak jsem nepovažovala za nutné kupovat novou. Napsala jsem do českých firem, zda by neměly k dispozici zbytkové nebo poškozené materiály. Odpověděli mi z firmy Tebo (výroba autopotahů) a poslali mi mnohem více zbytkového materiálu, než jsem čekala. A tak jsem mohla začít tvořit. Bavilo mě, že jsem byla omezená barevností, kterou mi zaslali. A bylo to pro mne i docela překvapení. Nyní se soustředím více na přírodní materiály a poslední rok pracuji s bavlnou a viskózou.
Výstavu Fashion Glass můžete vidět v Galerii Kuzebauch do 25. 9. 2020.
