Známý britský skladatel Edward Chilvers se rozhodl, že klasickou hudbu pojme po svém a trošku si ji okoření. Unaven z přehrávání děl světových velikánů tak začal komponovat skladby pomocí herních kostek. A výsledek stojí za to.
Když Edwarda Chilverse začal frustrovat život koncertního pianisty, v němž se stále snažil jen přiblížit k dokonalé interpretaci známých děl, řekl si, že než trávit veškerý čas tím, jak světoznámé skladby zahrát čistě a ve správném tempu, začne objevovat, kolik různorodých možností hudba nabízí.
Kostky v hlavní roli
Inspirací, jak své hudební pokusy pojmout, mu byla aleatorická hudba, která se proslavila zejména ve 20. století díky skladatelům jako Charles Ives a později i John Cage. Hlavním znakem aleatorické hudby je pak fakt, že určitá část kompozice je ponechána náhodě. Na konci 18. století třeba podobným stylem vytvořil rakouský skladatel Wolfgang Amadeus Mozart hru, ve které bylo možné uspořádat 176 fragmentů hudby v různých verzích, založených na hodu kostkou.
Právě kostky se staly hlavním pomocníkem i pro Edwarda Chilverse, který už má za sebou řadu úspěchů. Na klavír začal hrát ve čtyřech letech, ve dvanácti už hrál profesionálně a ve čtrnácti začal učit. Edward koncertoval po celém světě, vystupoval také v různých kapelách a za posledních sedm let se pravidelně objevoval na významných festivalech, jakými jsou třeba Glastonbury, BoomTown Fair a The Shambala.
Ke skládání opravu působivých děl tak hudebník používá různé druhy hracích kostek, ať už jde o čtyřboké, dodekahedrální kostky nebo ty kubické. Právě ty pak určují modusy, řazení tónů, klíče i rytmy, v nichž se skladby budou hrát. Chilverse, který s tímto experimentem začal hlavně proto, aby se vymanil ze stereotypu a zajetých kolejí, tak díky několika hodům vytváří zajímavé hudební počiny, které by měly být vydány jako album v březnu příštího roku.
