„Všímám si nenápadných věcí, vidím v nich krásu a měním ji ve šperky. Tají se mi dech nad krásou kosmických přístrojů a podléhám kouzlu starých, nalezených věcí,“ říká královna českého šperku, jak se jí přezdívá.
Čím jste přispěla k tomu, aby se na planetě žilo líp?
První, co mě napadne, jsou vztahy. Protože, i když člověk pomůže jen jednomu člověku, zlepší tím celkovou energii na světě.
Co by se od vás ostatní mohli učit?
Jestli něco opravdu umím, tedy alespoň si to myslím, tak je to vyhmátnout podstatu věci. A dnes už mohu říct, že bych mohla učit i o tom, jak mít nadhled, který je mimochodem pro život velmi podstatný.
Jaký svůj prohřešek proti ekologii nemáte sílu nebo chuť odstranit?
Vždycky je možnost se v něčem zlepšit, ale abych pravdu řekla, nevím. Neobklopuji se zbytečnostmi. Jídla nakupuji tak akorát, abych ho nevyhazovala, oblečení, které vyřadím, pak nosím buď v dílně do roztrhání, a nebo ho rozdám. A živím se tím, že neustále dokola recykluji zlato a stříbro.
Co jste si zvládla opravit a nemusela to vyhazovat?
Opravila jsem několik kusů nábytku, umím si spravit oblečení. Když byly děti malé, oblečení jsem jim šila a pletla jsem. Jediné, co vyhazuji, jsou děravé ponožky.
Jakou věc jste v poslední době dala na charitu nebo poslala znovu do oběhu?
Když vypukla válka, cítila jsem potřebu nějak pomoci. Věnovala jsem tedy oblečení ukrajinským uprchlíkům.
Jakou největší zbytečnost jste si kdy pořídila?
Mám jednu malou zbytečnost, ale mám ji už 40 let. Je to takový panáček, který bydlí v mé šatně. Když jsem ho zahlédla ve výloze, neodolala jsem a musela ho mít. A je se mnou více než polovinu života. Většinou ale kupuji věci, které opravdu používám, pak je případně daruji někomu dalšímu.
Kdy jste jela naposled hromadnou dopravou?
Hromadnou dopravou jezdím každý den. A vzhledem k tomu, že miluji nádraží a vlaky, i mimo Prahu vyrážím veřejnou dopravou.
Jaká osobnost, značka nebo třeba kniha podle vás stojí za pozornost a může být pro ostatní inspirací?
Mám pocit, že učit se můžeme od mladé generace, nejen o udržitelnosti a ekologii. V mnohém je inspirativní. A kniha? Často si nepamatuji ani názvy, zůstávají mi jen pocity, které mám, když knihu čtu.
Kdybyste se stala prezidentkou zeměkoule, jaké nařízení nebo zákon byste vyhlásila?
Chtěla bych, aby se méně stavělo. Kdybych se tedy stala prezidentkou zeměkoule, dohlédla bych na to, aby se rekonstruovaly staré budovy, ty, u kterých je to možné. A poskytla bych vzdělání každému, kdo by o něj stál. Také bych zrušila armády a zbrojení, ve vyspělém světě je to absurdní.
Co vám v nedávné době udělalo radost?
Dělá mi radost úsměv, byť náhodný od kolemjdoucího. Úsměv nic nestojí, ale dokáže zlepšit den oběma, tomu, kdo se usmívá, i tomu, komu patří.
Dana Bezděková patří na šperkařské scéně mezi etablované designéry. Vytváří jak extravagantní objekty pro neobvyklé příležitosti, tak decentní šperky pro běžné nošení. Její šperky jsou promyšlené, precizně zpracované a stylově čisté. Pracuje se zlatem, stříbrem a drahými kameny, zpracovává ale také nalezené staré předměty a experimentuje například i s 3D tiskem. Několikrát byla nominována na Ceny Designbloku a její tvorba je zastoupená ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
