Jak naznačují nejnovější výzkumné poznatky, proces buněčné obnovy je do značné míry ovlivňován nejen tím, co děláme, ale i tím, jak se cítíme. Úplně jednoduše: když tvoříme něco, co nás naplňuje, pravděpodobně to bude mít vliv na naši fyzickou schránku. Díky čemu se drží v kondici hudebníci Vojta Dyk, Radůza nebo Marta Kubišová?
Vojtěch Dyk
Zpěvák a herec Vojtěch Dyk už na české scéně dosáhl (skoro) na všechno. Je vyhledávaným hercem, muzikálovou hvězdou i zpěvákem, jenž mívá vyprodáno jak na koncertech s B-Side Bandem, tak s nastudováním Bernsteinovy Mše. Chybělo mu jediné – sólové album. Teď už to ale neplatí. S držitelem Grammy, producentem Ondřejem Pivcem, a muzikanty kolem jedinečné americké formace Kennedy Administration natočil autorské album D.Y.K. A rovnou v New Yorku.
Jak dělám spoustu věcí najednou, pořád jsem osciloval na hraně mezi interpretací a autorstvím. Možná i vlivem stydlivosti jsem si nedokázal představit, že by moje témata někoho zajímala. Možná to byla i výmluva, ale byl jsem zkrátka sám sobě celkem dobrým cenzorem. Až teď jsem si autorství vyzkoušel a je to skvělý. Už si ani nedokážu představit, že bych v budoucnu hudbu dělal jinak. Na začátku toho všeho byl před asi devíti lety večer v jazzovém klubu Agharta, kde jsem improvizoval s Michalem Žáčkem a Borisem Urbánkem. Tenkrát jsem si řekl, že musím založit novou kapelu a natočit desku tak, jak já chci. Nakonec jsem se dostal k Ondrovi Pivcovi, který má ohromné producentské zkušenosti a zná v New Yorku spoustu muzikantů. Ještě předtím jsem si ale musel ujasnit priority a určit si, kolik toho vlastně chci dělat. Býval jsem kvůli své vytíženosti takovým mistrem republiky v nedokončování projektů, ale tentokrát jsem dospěl k tomu, že album s Ondrou prostě dokončit musím. Už kvůli tomu, abych na chvíli opustil ten český píseček, kde se všichni známe, a tak se vždycky najde někdo, kdo vás požádá o spolupráci nebo o písničku. Takže jsem se musel všem kamarádům omlouvat, abych mohl dodělat tuhle svou americkou radost, která je bohužel mnohonásobně dražší než běžné album. Ale když teď vidím, jak to celé dopadlo, tak jsem vlastně skoro dojatej…
Radůza
Už bezmála dvacet let patří Radůza mezi naši písničkářskou špičku. Její pracovitost je vyhlášená: každý rok pro své posluchače připraví novinku, ať už album písniček, povídkovou knížku nebo audioknihu. V uplynulých měsících absolvovala řadu koncertů, na kterých představila svůj nový tvůrčí počin: pohádkovou audioknihu Uhlíř, princ a drak.
Pohádku jsem napsala původně pro kladenské Divadlo Lampion, kde byla i několik let uváděna. Na CD se rolí ujali herci Národního divadla, jako Igor Orozovič, Lucie Polišenská nebo Anna Fialová. Své dětské projekty nejdřív zkouším na vlastních dětech, to jsou moji pokusní králíci. Pohádka Uhlíř, princ a drak je hodně rozverná, hodně jsme se s herci u natáčení nasmáli. Sama jsem jako malá desky pro děti poslouchala, mou nejoblíbenější byly Hurvínkovy Staré pověsti české. Ráda zkouším nové věci a tentokrát jsem si zkusila napsat divadelní hru. Chtěla jsem, aby byla veselá a nejlíp ve verších, aby to byla větší sranda. Přišlo mi taky, že by bylo fajn napsat pohádku, kde není žádná vyloženě negativní postava, kde by byl hodný i ten drak, který jinak musí být ve všech pohádkách přemožen. A tak ten můj pohádkový drak nakonec zachrání celé Zimní království, které Matka Příroda potrestá za to, že se v něm špatně starali o její dary…
Marta Kubišová
Dva roky po svém posledním koncertě, který uskutečnila v den svých 75. narozenin, se legenda české populární hudby Marta Kubišová výjimečně vrátila na pódia. V pražské Lucerně vystoupila loni na koncertě k třicátému výročí sametové revoluce. Nic dalšího už prý nechystá – i když, kdo ví…
Mým posledním tvůrčím počinem je album Soul, které jsem sestavila z písniček, na které jsem si už dlouho myslela. Vlastně už od konce šedesátých let, kdy jsem nazpívala svůj první cover Arethy Franklin: Prove It, Proudy. S mým producentem Petrem Maláskem jsme si řekli, že když má být ta deska v mé kariéře poslední, tak musí být vymazlená! Teď po té Lucerně, do které mě teda museli hodně přemlouvat, už chci stihnout jen sepsat knížku svých pamětí, na kterou jsem se moc těšila, ale samozřejmě na to pořád nemám čas. A taky bych si ráda užila ten úplně obyčejný život v penzi, kdy bych už nemusela dávat rozhovory a nechávat se fotografovat. Ale to zatím taky nevypadá, pořád ještě dělám pro televizi ten náš pořad o zvířatech, to je taky zábavy! No, on mi to každý říkal, abych si nemyslela, že v penzi bude líp…
