Navrhla přebal CD pro Coldplay. Její díla najdete ve sbírce Micka Jaggera i nedávno zesnulé anglické královny Alžběty II. Míla Fürstová mluví v rozhovoru pro WHAT nejen o svém novém projektu: „Porodnice Queen Charlotte’s Lying in Hospital byla na svou dobu velmi odvážná instituce, v 18. století tu poskytovali péči i neprovdaným ženám. To byl tehdy velmi radikální krok.“
Co vás momentálně nejvíc zaměstnává?
Zrovna připravuji velké kovové dílo na fasádu v centru Londýna, bude dvanáct metrů vysoké. Oslavuje bývalou porodnici Queen Charlotte’s Lying in Hospital, která byla založena v 18. století, v éře královny Charlotte (manželka Jiřího III.) tu zachránili mnoho životů. Přizvali mě do soutěže, můj návrh vyhrál. Ženství a porod jsou pro mě osobně velmi silná témata, myslím, že by se měla víc akcentovat a oslavovat. Práce na podobném projektu ale není snadná.
Co je nejtěžší?
Jsem idealistka, dost věcí se učím za pochodu. Třeba teď jsem zoufale volala Evě Jiřičné, abych zjistila, jak se podobná konstrukce udrží na fasádě. Naštěstí mě ujistila, že se nemám bát, že nic nespadne. Jde o architektonický projekt, všechno trvá dlouho, je to pro mě nové. A do toho mě zaměstnává Máj. V roce 2019 jsem na popud britského nakladatele pracovala na Kytici. K projektu se přidalo české nakladatelství Euromedia, v roce 2021 jsme připravili Babičku a aktuálně zpracovávám Máj. Nejdřív jsem se na něj ale moc necítila, vždycky mi připadal příliš temný.
Proč jste změnila názor?
V mém životě se odehrála jedna velmi smutná věc. Můj tatínek měl krvácení do mozku, dlouho a bolestivě umíral, nesla jsem to velmi špatně. Hodně jsem jezdila do Čech, bylo to velmi smutné období.
To je mi moc líto.
Právě Máj mi pomohl. Došlo mi, že hlavním tématem není smrt hlavního hrdiny, ale obrovský úžas nad životem. Uvědomila jsem si, jak je v té knize spousta světla, že jde o oslavu života. Když jsem teď letěla do Varů, převážela jsem do Čech originály své práce k Máji – jsou tak těžké, až jsem se skoro bála, aby letadlo nespadlo.
Potkáváme se právě na filmovém festivalu v Karlových Varech, jak vás to tu baví?
Dnes jsem byla v Mattoni Life Bar zóně jako host a moc si to tu užívám. Když jsem dokončila práci pro Coldplay, tak to byla právě Mattonka, kdo mě přitáhl zpět do Čech. Dělám tu jen „srdcovky“, třeba pro Mattoni v minulosti orly a limitovanou edici etiket, už jsme trochu rodina.
Co vás v létě ještě čeká?
Těším se na čas s dětmi. Rychle rostou, je jim devět a jedenáct, když kolem mě procházejí, objímám je, abych si je ještě užila. Mateřství je pro mě velká inspirace, obě děti jsou hodně tvůrčí. Máme doma spoustu materiálu, muž je fotograf, ale původní profesí architekt, tak spolu s dětmi hodně staví. Nikdo předem nevíme, jaký budeme rodič a já s překvapením zjišťuju, že jsem celkem hippie. Děti přijdou domů ze školy ve čtvrt na čtyři, nechci, aby se učily, ale spíš aby si hrály. Já sama byla ve škole hodné děvče, takže teď překvapuji samu sebe, jak jdu proti systému a úkoly tolik neřeším. Samozřejmě v létě zase zajedeme za maminkou do Hradce Králové. Příští rok v dubnu mě právě v Muzeu východních Čech v Hradci Králové čeká moje zatím největší retrospektivní výstava v Česku. Když jsme kvůli výstavě společně procházeli touto vznešenou kotěrovskou budovu, rozplakala jsem se na kopuli dojetím. Hradec miluju. Jsou to moje kořeny.
