Autor: Denisa Prošková

Pochopit duše rostlin zvládnou jen výjimeční jedinci, většinou se stejně výjimečně neklidnými, skoro až neuvěřitelnými osudy. Angličanka Juliette de Baïracli Levy léčila bylinami psy, Polka Agnieszka Pilchowa předpověděla druhou světovou válku i jaderný výbuch v Japonsku a téměř neuvěřitelný je i život botaničky Francouzky Jeanne Baret, která v 18. století obeplula zeměkouli. JEANNE BARET Ve dvaceti letech nastoupila v roce 1760 jako hospodyně do domácnosti o třináct let staršího přírodovědce Philiberta Commersona. Muže, kterého proslavilo vysazování a popularizace hortenzií, které Francie do té  doby neznala. Pracovní vztah brzy přešel v milenecký. Jeanne se ale osvědčila i jako pomocnice, Philibertovi zručně…

V jakých podmínkách pomáhala Stanisława Leszczyńská na svět dětem v koncentračním táboře v Osvětimi? Jaký měla život Jennifer Worth, autorka knižní předlohy seriálu Zavolejte porodní sestřičky? A kdo byla první česká gynekoložka se soukromou praxí? V časech, kdy Češka Anna Honzáková, Polka Stanisława Leszczyńská a Angličanka Jenifer Worth působily, se porodům říkalo „těžká hodinka“. Všechny zmíněné ženy spojoval empatický přístup – těhotným i rodičkám nabízely lidskost s velkým L a svou službu vnímaly jako poslání, ve kterém mnohdy šly za hranice sil. Jennifer Worth: Z kláštera do televize „Někdy se život během chvilky otřese v základech, a všechny naše jistoty…

Sochu Elišky Krásnohorské na pražském Karlově náměstí asi znáte, ale pravděpodobně netušíte, že za ní stojí první česká profesionální sochařka, Karla Vobišová-Žáková.

Historii architektury přepsala Norma Merrick Sklarek – dívka, která do osmnácti let nesměla chodit do divadel předním vchodem a v autobuse nemohla sedět v přední části určené bílým pasažérům.

Myslím, že je právě teď čas na jedno pěkné, ekologické retro. Bylo nebylo, kdysi dávno, pro dnešní dvacetileté tedy rozhodně, jsem byla malou občankou socialistické vesnice. Pět set obyvatel, na návsi hejna hus, jedna hospoda, malý kostelík. Do Prahy daleko, do nebe vysoko a všude bláto.

Když se Bohuslava Kecková narodila, většinová společnost zastávala názor, že příliš mnoho vědění poškozuje ženám vaječníky. Na předsudky se neohlížela – jako první Češka dosáhla maturity a následně ve Švýcarsku vystudovala medicínu.

Prázdniny se odjakživa dělí na povedené a ostatní. Nudné, děsné, propršené, promaroděné. Zajímavé je, že se ty průšvihové časem stávají v našem muzeu vzpomínek nejzajímavějšími exponáty.

Od časů, kdy nikomu nepřišlo zvláštní, že mnozí muži navštěvují nevěstince, ale od budoucích manželek vyžadují panenství, uteklo hodně vody. Dvojí metr ale nezmizel ani v 21. století. Proč ženám stále neprochází to, co mužům? 

Roky sebe i svoji rodinu živila tím, že jezdila po Rakousku a prodávala na tržištích koberce. Její zákazníky by ve snu nenapadlo, že před nimi nestojí obyčejná romská trhovkyně, ale literárně a výtvarně nadaná osobnost. Její kniha se stala senzací.

Zasadila se o zrušení celibátu učitelek, otevřela ženám přístup ke vzdělání a vybojovala pro ně volební právo. Jenže neměla děti. A tak její poprava nevzbudila tolik emocí jako poprava Milady Horákové a téměř se na ni zapomnělo. Neprávem. Připomeňme si její dramatický život a zásluhy.