Autor: Iva Hadj Moussa

Nerozumím tomu, proč každý rok tolik lidí lká nad Vánocemi. Že prý shon a stres. Že prý „vyprázdnění“ ryze duchovního svátku, z něhož se stal festival odporného obžerství a nezodpovědného utrácení. Že prý kýč a snaha obchodníků zbohatnout. Nehorázné nahrazování Ježíška cizokrajným Santou. Sobi, kteří do naší krajiny nepatří. Někteří lidé si dokonce vroucně přejí, ať už je po svátcích! Pardon, ale takzvané vánoční šílenství budu bránit do roztrhání těla a balicího papíru. Ano, přiznávám: jsem velmi snadný terč vánočního marketingu. Stačí na mě zacinkat rolničkami a už mě mají. A můžeme se snad obchodníkům divit? Odmítám věčné remcání kvůli…

Chuť bonparů na patře, ploužák na lyžáku a karetní hra Prší cestou autobusem místo Tik Toku. Přinášíme ukázku z třicet let starých deníkových zápisků spisovatelky Ivy Hadj Moussa, které fungují jako stroj času.

„Jsem váš strýc Baloun, mám vás všechny rád a budu u vás žít.“ Nedávno jsem narazila na tenhle úryvek ze slavné povídky Šimka a Grossmanna a přivedlo mě to na myšlenku, zdali máme opravdu dokonalý přehled o veškerém svém příbuzenstvu. Známe je skutečně všechny?