Odstranit ze svého jídelníčku cukry nemusí být utrpení. „Nejdůležitější je ale záměr, ochota na sobě pracovat a nebát se změny,“ říká Janina Černá, autorka dvou úspěšných kuchařek a nově i online Cukrfree programu.
Ten se vám během devíti týdnů pokusí otevřít dveře ke zdravějšímu životnímu stylu i vnitřní harmonii. Se ženou, která překonala anorexii, bulimii i nespokojenost se svým já, jsme si povídali o tom, proč se stát „cukrfree“, jak celý proces zvládnout a například i o tom, co vlastně znamená emoční jedení.
Napsala jste dvě úspěšné kuchařky s recepty zaměřenými na pokrmy bez cukru a o Cukrfree životě vedete i workshopy. Kdy přišel nápad udělat na toto téma také online program?
O online verzi našich Cukrfree workshopů vlastně přemýšlíme už od chvíle, kdy jsme je začali provozovat. Spousta lidí totiž chtěla na náš kurz dorazit, ale buď pro ně byly příliš daleko, nebo si kurz nestihli zakoupit, jelikož byl už obsazený. Nakonec náš program není jen online verzí kurzů, ale komplexním průvodcem, který vás krok za krokem naučí zbavit se cukru a emočního jedení jednou pro vždy. Příprava nám nakonec zabrala tři čtvrtě roku a podílelo se na ní sedm lidí, od specialistky na výživu a emoční jedení, kolegyně Hanky Valáškové, po našeho kameramana a ilustrátorku.
Zmínila jste “emoční jedení.” Co si máme pod tímto spojením představit?
Lidé totiž čím dál tím častěji spojují své emoce s jídlem. Najím se, protože jsem naštvaná, najím se, protože jsem ve stresu, protože jsem nešťastná, nebo šťastná… U takových jedinců často nepomůže ani vyřazení cukru, jelikož jsou schopni přejídat se i zdravými potravinami. Pro takový případ máme v programu speciální techniky na odbourání právě emočního jedení a stresu.
Hodně lidí v dnešní době tlačí čas. Jsou tedy jídla, které doporučujete vařit, zvladatelná i pro ty, kteří nemají kapacitu stát půl dne u plotny?
Jídelníček slouží spíše jako inspirace než něco, co by mělo být do puntíku dodržováno. Každý má totiž jiné chutě a preference. Pro toho, kdo nejí maso, je tam spousta bezmasých receptů, stejně tak ten, kdo nemůže laktózu, najde v programu spoustu receptů bez nich. Na své si ale přijdou i ti, kteří mléčné výrobky i maso konzumují. Program obsahuje i seznam doporučených potravin, takže si každý může nastavit jídelníček podle sebe jen s tím, že se bude držet daného seznamu a úkolu na každý týden – jako například vyřazení přidaného cukru.
Jaký význam má rozdělení programu do devíti týdnů?
Devět týdnů proto, jelikož taková razantní změna, jako je vyřazení cukru a vytvoření zdravého vztahu nejen k jídlu, ale i k sobě samé, není věcí, která se změní ze dne na den. Taková změna chce čas a přívětivý přístup. Program obsahuje spoustu informací, které jsou díky delší době trvání rovnoměrně rozprostřené a dávkované po částech do celého průběhu.
Vám v začátcích cukrfree života hodně pomohla kniha I Quit Sugar od Sarah Wilson. Jak moc jste se v ní při tvorbě vlastního projektu inspirovala?
Inspirovala mě myšlenkou online programu, nicméně já sama přímo programem tehdy neprocházela. Náš projekt se liší zejména v tom, že na věc pohlíží jako na celek – neřešíme pouze cukr a jídlo, ale i záměr, psychiku a tak dále.
Právě na psychiku bude těch devět týdnů asi hodně těžkých. Jaká fáze je podle vás nejnáročnější?
Nejnáročnější je podle mě začátek a prostředek programu. Zpočátku totiž může člověku přijít, že je informací příliš, nicméně se je snažíme dávkovat postupně. Po chvilce ale začne člověku do sebe všechno zapadat a brzy pochopí, proč tohle vše vlastně dělá. Prostředek programu pak může být náročný zejména proto, že to člověk už nějakou dobu bez cukru zvládl a začnou se objevovat myšlenky typu: „Už jsem to vydržela takovou dobu, měla bych se odměnit něčím sladkým!“ Spousta lidí tak může spadnout zpět do svých zajetých kolejí. Přesně z toho důvodu se ve čtvrtém týdnu věnujeme krizím, nejčastějším chybám na cukrfree, ale také práci na psychice a znovunalezení motivace v programu pokračovat, jelikož výsledek opravdu stojí za to.
A budou tedy účastníci potřebovat kromě pevné vůle a připojení k internetu ještě něco zásadního?
Důležitý je dobrý záměr, ale také být připravený i na to, že program bohužel neudělá práci za vás. Nejedná se o žádnou rychlou dietu, kterou budete několik týdnů následovat, a poté se vrátíte do starých kolejí. Cukrfree by se mělo stát vaším životním stylem. Nicméně to neznamená, že pokud nebudete stoprocentní, děláte něco špatně. Smyslem programu není to, abyste si už nikdy nedali nic sladkého, případně neochutnali pizzu, ale to abyste se naučili vnímat a poslouchat své tělo, dělat ty nejlepší volby a přemýšlet nejen nad vztahem k jídlu, ale i nad vztahem k sobě, jinak.
Sama jste vyzkoušela různé druhy diet, prošla jste si těžkým obdobím anorexie či bulimie. Myslíte, že Cukrfree program může pomoct i lidem s touto poruchou příjmu potravy najít psychickou rovnováhu a změnit životní styl?
Program v tom určitě může pomoci, případně může člověka popostrčit tím správným směrem. Nicméně u každého je důležitý záměr, se kterým do programu jde. Pokud si program koupí člověk, který chce cukrfree „zneužít“ jen pro to, aby se stravou bez cukru potrestal a vnímal ho jako dietu a restrikci, není pro takovou osobu program vhodný. Nejdříve je totiž potřeba zapracovat na psychice. Pokud program absolvuje někdo, kdo je rozhodnutý se svým problémem něco dělat a program chce využít jako návod k tomu, jak najít zdravý vztah k sobě a k jídlu, může to být právě ta cesta. Nejdůležitější je záměr, ochota na sobě pracovat a nebát se změny.
Zaujalo mě také tvrzení, že se díky životu bez cukru dá zbavit výkyvů nálad nebo zlepšit kvalitu pleti a vlasů…
To je pravda. Spousta lidí se díky eliminaci cukru zbavila zdravotních obtíží, výkyvů nálad a energie, zlepšila pleť, vlasy, sportovní i psychickou výkonnost. Nicméně by cukrfree nemělo být vnímáno jako lék na všechno, ale spíše jako základ, na kterém se dá lépe stavět.
Je vlastně vůbec něco, v čem s filosofií cukrfree nesouhlasíte?
Tím, že jsem propagátorkou tohoto životního směru, souzním s ním. Nicméně i strava bez cukru se dá pojmout za špatný konec. Člověk tak může svůj jídelníček založit na potravinách, které jsou sice bez cukru, ale nejsou kvalitní. Případně cukr vymění za jiná, alternativní sladidla. Cukrfree je ale o eliminaci cukru a nikoli o jeho nahrazení. Zároveň se soustředí pouze na tak zvané „opravdové jídlo“, tedy minimálně průmyslově zpracované potraviny ideálně v bio kvalitě, což samozřejmě nejde pokaždé. Důležité však je eliminovat nejen cukr přidaný, ale i ten, který se přirozeně vyskytuje například ve sladkých nápojích, jako jsou stoprocentní džusy. Zároveň se ale také ani nestresovat, pokud si někde dáte výjimečně něco, co vyloženě cukrfree není. Člověk by se měl snažit dělat ty nejlepší volby, ze kterých má v danou chvíli na výběr.
