Tetování mívalo v historii pro jedince posilující funkci. Jak ho vnímáme dnes? Jsou tací, kteří tetování povyšují na umění – každý nový motiv je pokračováním většího díla, myšlenky či osobního příběhu. Časy, kdy se před pracovním pohovorem musely kérky schovávat pod dlouhými rukávy, jsou minulostí. Antropolog Chris Lynn z alabamské univerzity dokonce zasvětil několik desetiletí výzkumu tetování z hlediska posílení imunity. Už máte termín?
Bylo by zavádějící tvrdit, že tetování je pro tělo přirozené. Pořád jde o cizí látku, která se přes kůži dostává do organismu, jenž se musí tomuto vetřelci bránit tím, že ji vytlačuje ven. Jedním z častých argumentů proti tetování je také to, že stárne spolu s námi. A jak pokožka uvadá, obrázky ztrácejí původní tvar i ostrost, nemluvě o vybledlém pigmentu. Že to ale není pravidlem, potvrzuje množství fotek, které zachvátily sociální sítě: jsou na nich potetované osoby v důchodovém věku, jejichž tetování vůbec nevypadá hůř. Mým osobním oblíbencem je osmdesátiletý Ind Har Prakash, který má zvláštní sbírku: na těle si nechal vytetovat vlajky 305 zemí a regionů. „Lidé si myslí, že jsem buď vtipálek, nebo šílenec. Mně však jde o dobrou věc: svým tetováním chci upozornit na důležitost přátelství a míru mezi národy.“ To, že tetování stárne spolu s námi, má ostatně i řadu pozitivních důsledků – kromě toho, že funguje jako okamžitý flashback do minulosti, zároveň pro nositele představuje jistou emocionální hodnotu.
Pomůcka pro výběr partnera
Tetování není jen trendem posledních desetiletí. Ano, možná uslyšíte od babičky, že se dřív tetovali vězni, a tak je kérka příznakem špatného vkusu a určité kriminální minulosti. Na to jí ale směle odpovězte, že se ve starém Egyptě už před 5000 lety praktikovalo tetování pro odlišení řadových občanů od otroků a podle National Geographics nálezy mumií s tetováním nejsou ničím výjimečným. Můžete si vzpomenout i na ledového muže Ötziho, který dle nálezů měl na těle na 60 kérek.
Někteří psychologové dnes připisují významu tetování evoluční teorii. Když přihlédneme k faktu, že v dávné minulosti mohl jedinec uniknout infekci po čerstvém inkoustu vtlačeném do těla pouze díky silné imunitě, je zřejmé, že právě tací byli ve společnosti vnímáni jako nositelé kvalitního genofondu. Tudíž byli pro představitele opačného pohlaví přitažlivější pro následné plození zdravého potomstva.
Tetování jako reklama na zdraví
Antropolog Chris Lynn z alabamské univerzity zasvětil několik desetiletí výzkumu tetování právě z hlediska posílení imunity: „Velká, rituální tetování historicky vždy znamenala pro jejich nositele způsob posílení nebo zdrsnění těla. Byla totiž prováděna speciálními pomůckami ne nepodobnými mučícím nástrojům, a tak už sám proces tetování byl spojen s velkým stresem a zdravotním rizikem.“ Tyto národy a komunity proto vnímaly tetování jako reklamu na dobré zdraví a silnou imunitu.
Pro potvrzení hypotézy, že tetování má příznivý vliv na imunitní systém, Lynnův tým zkoumal vzorec lidí před tetovacím zákrokem a po něm. Jednak měřili hladinu kortizolu, hormonu stresu, která dle očekávání byla po zákroku vždy vyšší. Také ale zkoumali protein zvaný IgA – velmi klíčového hráče v obranyschopnosti organismu, který se podílí například na reakci imunitního systému při nachlazení. Zvýšená hladina kortizolu má přímý vliv na snížení úrovně imunoglobulinu (proteinu IgA), což se potvrdilo u lidí, kteří si šli pro první tetování. Avšak u jedinců, kteří již s tetováním měli zkušenosti, se tato provázanost neprokázala. „IgA klesá jen nevýznamně v průběhu samotného tetovacího zákroku. To také znamená, že těla takových jedinců se hojí rychleji. Dalo by se hovořit o přirozené adaptaci imunitního systému. Jinými slovy, tetování připravuje naši imunitu na rychlejší reakci v případě všemožných neduhů,“ komentuje výsledky experimentu Chris Lynn.
Posila pro sebevědomí
Zatímco výzkum významu tetování pro imunitní systém je teprve v zárodcích, jeho emocionální význam je dnes již potvrzenou hypotézou. Dlouhodobě bylo tetování vnímáno hlavně jako symbol vzdoru, protest proti zavedeným pravidlům, očekávání společnosti, starším generacím. Vždy si vzpomenu na příběh kamarádky z přísně konzervativní rodiny, která si na truc otci-faráři nechala na záda vytetovat Pannu Marii objímající lebku. Pak ohromila všechny příbuzné, když přišla na vlastní svatbu v šatech, které toto umělecké dílo odhalily. Velmi důvtipné, ne každý ale takové překvapení dokáže ustát a adekvátně zareagovat.
S postupem času na místo této rebelské konotace okolo tetování přichází ta umělecká – přání být viděn a pokus o nalezení vztahu k vlastnímu tělu. Za posledních dvacet let se trendy v tetování navíc hodně změnily. Lidé mají stále častěji požadavky osobního rázu. Celá řada výzkumů potvrzuje, že jak muži, tak i ženy se vzápětí po novém tetování cítí víc přitažliví. Stoupá jim sebejistota, pocity úzkosti okolo vlastního vzhledu jsou zase na ústupu. Tetování nás jednoznačně může udělat šťastnějšími – zda dokážeme tuto radost udržet i po počáteční euforii, je pak zcela na nás. Ale pozor na ty endorfiny!
