V lecčems můžeme být rozdílní, důstojné stáří a smířený odchod z tohoto světa si však přeje každý z nás. Realita v mnoha zařízeních pečujících o seniory bohužel bývá o poznání syrovější. Právě to a mnohem víc chce změnit Simona Bagarová, která do české ústavní péče postupně zavádí jemnou pečující metodu Namaste Care. Jejím cílem je zlepšit kvalitu života nejen u pacientů trpících demencí.
Sociální sféře se věnuje od útlého mládí – před patnácti lety založila neziskovou organizaci pomáhající mladým lidem po odchodu z dětského domova. Když projekt skončil, rozhodla se Simona vrhnout do poradenství v oblasti managementu neziskovek i firemních charitativních projektů. Před několika lety však začala cítit, že jí chybí práce v terénu a úzký kontakt s lidmi. Kromě poradenství tak začala jednou týdně docházet do domova pro seniory, kde měla na starosti aktivity a dobrovolníky. „V zařízení se volný čas běžně trávil třeba tím, že staří lidé seděli v kruhu a něco vystřihovali. Nemyslím si, že třeba pán, který má za sebou úspěšnou právnickou kariéru, chce na sklonku života jen posedávat u stolu a stříhat kolečka z papíru. Spolu s kolegyní jsme se proto snažily do domova přinést trochu důstojnější a osobnější přístup.“
Bod zlomu
V té době se Simona také shodou několika náhod osobně setkala s Američankou Joyce Simard, která založila mezinárodně uznávanou metodu Namaste Care. Ta se snaží do péče o staré lidi postižené demencí zapojit zdánlivě obyčejný lidský přístup, jehož součástí jsou doteky, zpomalení a upřímná laskavost. Jak to vypadá v praxi? Místo tolik oblíbeného vystřihování či sezení před puštěnou televizí je o staré lidi vědomě postaráno. Pečovatelé se každý den aspoň na chvíli zastaví, drží klienty domova za ruku, pouštějí jim oblíbenou hudbu, masírují jim ruce vonným olejem a věnují jim pozornost. Simona byla z popisu metody natolik nadšená, že se rozhodla vyzkoušet ji v praxi. Nepečovala tímto způsobem jen o lidi trpící demencí, ale také o ty, kteří z tohoto světa již odcházeli. „Byly to pro mě hodně silné zážitky. Postupně ve mně začala uzrávat myšlenka, že by bylo hezké dát této péči profesionálnější obrysy.“
Místo léků přirozený přístup
Podle Simony sice mnohým připadá tato metoda na první pohled banální, je však třeba vycházet z toho, že všichni lidé mají stejné potřeby. Pacienti trpící demencí již bohužel nejsou schopni je naplňovat přirozeným způsobem. Smysly jim však zůstávají a jejich prostřednictvím je možné je vtáhnout alespoň částečně zpátky do života. V běžném ústavu se totiž jejich každodenní realita většinou scvrkne na pouhé přežívání mezi čtyřmi stěnami. O prospěšnosti metody navíc hovoří i studie, které ukázaly, že takto opečovávaným lidem mohla být již po čtyřech měsících snížena medikace a zmírnily se i symptomy spojené s jejich onemocněním. Z toho je zřejmé, že i zdánlivé „banality“, jako jsou zpomalení, laskavost a dotyk, přinášejí opravdu nevšední výsledky. „Nejvíce mě zasáhlo, když mi jedna paní, která už vůbec s nikým nemluvila, na konci Namaste Care péče řekla: ‚Nechoďte.‘ Tohle jedno slovo z jejích úst pro mě představovalo hotový zázrak,“ vzpomíná Simona. Tato a mnohé další zkušenosti v ní nakonec probudily touhu dát metodě formální podobu a dopřát její blahodárné účinky co nejvíce lidem.
Síla skutečné blízkosti
S Namaste Care aktuálně pracuje již devět zemí po celém světě. V tuzemsku zatím metoda funguje ve dvou zařízeních. Od července loňského roku je Simona její ambasadorkou pro Česko. „V našem pojetí s metodou pracujeme především tak, aby pomáhala zlepšit atmosféru a způsob poskytování péče v celém zařízení. Díky podpoře Ministerstva práce a sociálních věcí budeme metodiku během dvou let postupně zavádět ve čtyřech domovech pro seniory a realizovat výzkum, který má prokázat její dopad na kvalitu života klientů i pečujících,“ vysvětluje Simona. S chodem české organizace Namaste Care jí v současné chvíli pomáhají tři ženy, další čtyři dobrovolníci jsou v záloze. „Jsem moc ráda, že tato myšlenka přitahuje podobně naladěné lidi. Metoda Namaste Care má totiž zázračné účinky především v případě, že ji děláte upřímně a s nadšením. Je úplně něco jiného, pokud u někoho jen tak ze zdvořilosti sedíte, ale příliš ho nevnímáte, než když se na něj skutečně naladíte a jste tam pouze pro něj,“ upozorňuje ambasadorka.
Smrt jako by neexistovala
Co si Simona aktuálně přeje ze všeho nejvíc? „Byla bych moc ráda, aby lidé začali principy Namaste Care uplatňovat i ve svých běžných životech. To, jak fungují služby pro seniory, totiž vždy odráží naladění a hodnoty dané společnosti. Ve chvíli, kdy je člověk starý a je odkázán na péči někoho jiného, padají všechny jeho hry i masky. Mnohdy vyjde najevo především to, jak moc se (ne)staral o kvalitu vztahů s blízkými a okolím. Na smrt s jejími bilancemi bychom proto neměli zapomínat především ve chvílích, kdy máme ještě šanci přehodnotit priority a přestat se neustále za něčím hnát. Zrychlená doba v nás totiž mnohdy vytváří mylný pocit, že náš život je přímka, která se neustále rozpíná a končí kdesi v nedohlednu. Smrt jako by neexistovala. To ale není pravda. Život je mnohem spíše kruh směřující od narození ke smrti, i proto bychom se po něm měli pohybovat vědoměji a s větší úctou k lidem kolem nás,“ uzavírá.
Kde se vzala metoda Namaste Care
Její autorka Američanka Joyce Simard zasvětila celý život oblasti sociální práce. Během své profesní dráhy potkávala stále více lidí trpících demencí a uvědomila si, že je zejména v pokročilých stádiích nemoci poměrně obtížné navázat s nimi kontakt a zjistit, co vlastně potřebují. Kromě jiného u nich dochází k poměrně výrazné sociální izolaci. Právě z toho důvodu vytvořila Joyce program, který pomáhá lidem rozvzpomenout se na příjemné okamžiky jejich životů. Základním principem metody Namaste care je zklidnění prostřednictvím přirozeného přístupu, nikoliv léků..
