Na Netflix dorazila druhá série dechberoucího přírodovědného dokumentu Naše planeta. Zaposlouchejte se do hlasu Davida Attenborougha a vychutnejte si technicky dokonalé záběry.
Osmidílná první série z roku 2019 si odnesla cenu Emmy za nejlepší dokument, druhou Emmy si přiřadil do sbírky „hlas“ pořadu David Attenborough. Naše planeta je první prací slavného přírodovědce pro Neflix. Za seriálem stojí stejný tým jako za dokumentárním pořadem BBC Zázračná planeta.
Záběry jsou až tak dokonalé, že v dnešní digitální době vzbuzují otázku, zda jsou vůbec skutečné. Dokumentarista a producent Keith Scholey se dušuje, že žádné počítačové triky na řadu nepřišly. „Scény v seriálu jsou naprosto opravdové.“ A vysvětluje: „Základem dobrého záběru je plánování. Musíte najít správný příběh, najít správné místo a dokázat předpovědět správný moment. Musíte znát objekt svého zkoumání, abyste se dokázali připravit na to, co se bude dít.“
V bažině i v džípu
Na seriálu se podílelo několik filmařských týmů, které pracovaly v různých koutech světa. Jeden tým u břehů Mexika natáčel pomocí dronů plejtváky obrovské a jiný se brodil po pás bažinami na Sumatře, plnými dotěrného hmyzu a jedovatých hadů, aby mohl natočit orangutany v jejich přirozeném prostředí.
I dokonalé plánování ale vždy závisí na přírodě a ta je nevyzpytatelná. Scholey jako příklad uvádí natáčení na pláních ve východní Africe. Filmaři chtěli zachytit psy hyenovité při lovu pakoňů, proto několik týdnů tábořili v keňském národním parku Masai Mara. Aby dokázali vytipovat pravděpodobné místo, kde psi zaútočí na pakoně, spolupracovali dokumentaristé s místními vědci. Jenže takový útok se neodehrává v konkrétním bodě, psi hyenovití při štvaní zvěře uběhnou velké vzdálenosti a tvůrčí tým musel být pořád v pohybu. Stíhal psy v džípech osazených kamerovým systémem Cineflex, což je stabilizační zařízení, které se používá ve vrtulnících. Kroužil kolem scény z velké vzdálenosti a díky silnému zoomu dokázal snímat strhující podívanou. „Vypadá to, jako byste běželi se psy,“ popsal scénu další z producentů Alastair Fothergill. „Tohle byste z normálního stativu nikdy nenatočili. Každý záběr je v pohybu, protože vše je natočeno hodně silnými objektivy z docela velké dálky, kolem sta metrů od akce.“
Stejně kvalitní kamerové zařízení na sněhu stopovalo ledního mědvěda, jehož teritorium může být i 130 tisíc kilometrů čtverečních. Nikomu se ovšem zatím nepovedlo natočit ledního medvěda při lovu. To zůstává jedním z úkolů pro filmaře do budoucna.
„U dokumentování divoké přírody nemá smysl předpovídat, co se stane za minutu, protože to vám uteče. Musíte předvídat, co se bude dít za deset minut. A i tak se musí lidé z týmu rozhodovat během zlomku vteřiny, kam se vydat, aby byli o krok před zvířetem. Je to opravdu jako na lovu,“ vysvětluje Scholey.
Když zvířata píší scénář
Některé momenty každopádně naplánovat nelze. Někdy zaúřaduje náhoda, jako v případě zaznamenání mrožů padajících z útesu. Někdy je potřeba improvizovat, třeba když se zvíře odmítá přiblížit. I přesto, že dokumentaristé trávili týdny v odlehlých končinách Sibiře, nepodařilo se jim natočit sibiřského tygra. Aby přece jen zachytili pohyb vzácné šelmy, jíž na světě žije už jen šest set kusů, nalíčili fotopasti, které osadili kamerami s vysokým rozlišením. Takových fotopastí připravili čtyřicet! Problém fotopastí je ovšem ten, že produkují hodiny a hodiny zbytečného materiálu, protože kameru může aktivovat vítr nebo zvědavý hlodavec. Filmaři ovládali kamery na dálku a měli obrovské štěstí. Majestátní šelma se prošla před objektivem při východu slunce. „Když mi tu nahrávku ukázali, byla tak skvělá, že jsem tomu nemohl uvěřit. O takových záběrech v našem oboru sníme,“ řekl Scholey.
„To je to, co je na práci na přírodopisných pořadech tak vzrušující. Máte pocit, že scénář píšou zvířata. Když natáčíme, vždy se snažíme pomocí obrazů ukázat, jaké to bylo v místě dané scény. Můžeme třeba pozorovat tři podobné lovy a pak záběry spojit do jednoho příběhu. Ale vždycky chceme zůstat věrní tomu, co zvířata dělají a jak to dělají. Když to dodržíte, výsledek je mnohem přesvědčivější a zábavnější.“
Pod vodou bez bublin
Speciální techniku si vyžádalo i natáčení pod vodou. Filmaři používali tzv. rebreathery – přístroje, které absorbují oxid uhličitý vydechovaný potápěči. A půjčili si je přímo do britské armády. „Armáda potřebovala trávit spoustu času pod vodou nenápadně a je to taky skvělé, když chcete pozorovat podmořský život,“ vysvětluje Scholey. Dřív se používaly kyslíkové bomby, s nimiž filmař vydrží pod vodou jen hodinu a navíc vypouští bubliny. „Teď můžeme strávit čtyři, pět, šest hodin po vodou, aniž bychom rušili zvířata. Ta změna je naprosto zásadní. Natáčení pod vodou už je téměř tak snadné jako na souši,“ pochvaluje si Scholey.
Seriál si klade za cíl hlasitěji upozorňovat na klimatické změny a dopad lidské činnosti na přírodu. „To, co uděláme v následujících dvaceti letech, předurčí budoucnost veškerého života na Zemi,“ pronáší prorocky David Attenborough.
Čtyři nové díly druhé řady, zaměřené na migraci zvířat, jsou na Netflixu k vidění od 14. června.
