Alžběta Králová inspiruje ženy k tomu, aby se aktivně ucházely o místa v politice, aby se do ní nebály vstoupit, ale také aby si uměly říci o vyšší plat nebo našly ztracené sebevědomí. „Slovo ne nemůže formovat můj život. Naopak vždycky hledám ano. Pokud něco milujete, nenechte se odradit,“ říká Alžběta, která je jednou z mála žen působících na poli politického marketingu.
Je zakladatelkou firmy IPM Consulting s.r.o., zakladatelkou a konzultantkou Institutu politického marketingu. Založila také Ženský byznys, projekt, který edukuje ženy a pomáhá jim s profesní seberealizací. Má velké zkušenosti ze zahraničí, zejména z USA, kde pracovala na vítězných kampaních. Za svoji práci získala čtyři profesní ocenění v České ceně za PR a v soutěži Young Lions. Je absolventkou prestižního programu americké vlády – International Visitor Leadership Program (IVLP). „Nenechám se odbýt. Když něčemu věřím, vždycky najdu někoho, kdo do toho se mnou jde. Věřím, že vždycky se vaše energie vrátí,“ dodává Alžběta.
Jaké ženy jsou pro ni inspirací?
Babička
Je pro mě ukázkou silné a hrdé ženy, která se i přes mnohá životní úskalí vždycky dovedla postarat nejen o sebe, ale i o celou rodinu. Dokázala vyjádřit lásku a city, ale zároveň vychovávat k pokoře, zodpovědnosti a samostatnosti. To je velká věc, ze které těžím celý život. Odmalička mě rodiče vedli k tomu, abych si dokázala poradit. Ještě jsem ani neuměla číst a psát a babička mi dala lísteček se seznamem, co mám koupit, a vyslala mě do krámu. Ukázala jsem seznam, oni mi naložili tašku, já zaplatila a pelášila domů. V životě jsem se díky tomu neztratila. Někdy jsem si říkala, že jsem to měla těžké, ale dnes jsem za to ráda. Naučila jsem se spoléhat sama na sebe. Jsem z malé vesnice z Bohuňovic u Olomouce. V osmnácti jsem odjela sbírat maliny do Skotska, potom jsem dělala plavčíka v Americe nebo au-pair ve Francii.
Jana Sehnálková
Jana je odbornicí na čínsko-americko-tchaj-wanské vztahy. Vyučuje na katedře severoamerických studií FSV UK. Když jsem ještě jako student založila Institut politického marketingu, všichni mi říkali, že něco takového politici nepotřebují. Pak se ukázalo, že jsme docela předběhli dobu. S týmem lidí jsme monitorovali na denní bázi americké volby. Díky tomu jsme se dostali do médií. Začali si nás všímat novináři. Napsali jsme e-book, který je k dispozici zdarma ke stažení, a právě za tento počin jsme získali cenu za PR. Jana Sehnálková mě začala zvát na různé akce. Přihlásila mě do IVLP – International Visitor Leadership Program, kam vás vždy musí někdo nominovat. Díky tomu jsem se dostala na měsíční pobyt s názvem Ženy v politice a občanské společnosti po Spojených státech. Byla jsem tam jediná Češka a 19 žen z celého světa. Setkávali jsme se s kandidáty na prezidenta/prezidentku. Začala jsem víc přemýšlet o ženách v politice. Zjistila jsem, že ženy do politiky nechtějí. Vytvořila jsem akademii profesního rozvoje a začala je posilovat. Janě patří velký dík za to, že mě takhle posunula. Propojuje lidi a snaží se s čistým úmyslem lidi podporovat. Je to úžasná žena.
Michelle Obama
Michelle Obama je pro mě obrovskou motivací. Její kniha Becoming je velmi křehkou zpovědí o tom, jaké to bylo žít osm let po boku svého manžela jako první dáma Spojených států. Musí to být velmi těžké povolání. V knize otevřeně píše o problémech manželství, kdy museli navštívit manželskou poradnu, o tom, jak byla podceňována. Myslím, že je dobré ukazovat, že nežijeme ve slonovinové věži. I ženy v politice nebo veřejně známé osobnosti jsou ženy s normálními potřebami. Žena v politice by měla zůstat v ženské energii. Sama ale vím, jak je to náročné. Mluvím o tom hodně s ženami, které jsou na vysokých pozicích. Když je v politice žena tvrdá a působí jako převlečený muž, je to horší než muž politik. V zahraničí fungují perfektně smíšené týmy. Žena přináší empatii, umí komunikovat, vidí za roh díky intuici, chce najít spolupráci. Muž naopak umí vše dobře a jasně zanalyzovat a zorganizovat. Perfektně nám to takto jde s mým letitým kolegou a kamarádem, se kterým známe se asi třináct let od školy a máme spolu firmu. Naše pracovní souznění je velmi efektivní.
Dita Stejskalová
Dita je žena, která opravdu staví mosty. Vede PR v agentuře Ogilvy v České republice. Je špičkou v oboru. Věnuje se mentoringu žen v byznysu a snaží se o udržování duševní pohody a pozitivní mysli. Úplně to z ní sálá. Vždycky mi naprosto nezištně pomohla. Chtěla jsem udělat kampaň zacílenou na mladé lidi, abychom je motivovali jít k volbám. Strávila se mnou asi dvě hodiny, dala mi spoustu kontaktů a mně se podařilo díky tomu vytvořit kampaň, která pak měla 28 milionů impresí. Dita byla vždy řetězem, který propojuje ostatní, a ještě k tomu září. Je to žena, ke které vzhlížím.
Lois McAndrew
Když jsem žila v Americe, jako jediná žena jsem se dostala do týmu v NY. Pracovala jsem tam na politické kampani. Do kanceláře chodili dobrovolníci a dobrovolnice. Jednoho dne za námi přišly dvě sestry. Jedné bylo osmašedesát a druhé osmasedmdesát. Lois chodila dobrovolničit s kyslíkovou bombou. Sedla si, vždycky se nadýchla a obvolávala domácnosti. Ač jí bylo skoro osmdesát, měla grácii a noblesu a byla ve své ženské energii. Byl to akorát ten rok, kdy přišel hurikán Sandy. Skončilo mi ubytování, byli jsme tři dny bez elektřiny. Uvěznilo mě to ve Staten Island. Všechny hotely byly vybookované a tahle paní nás ubytovala, dva cizí lidi, u sebe doma, dala nám svoji ložnici a sama spala v obýváku. Doteď si pamatuji, jak měla bouchačku pod polštářem, protože dřív dělala policistku. Se všemi si pořád povídala, všude se dostala a dokázala si život užít navzdory pokročilému věku.
Alice Garrique Masaryková
Většina lidí na Alici Masarykovou vzpomíná jako na dceru, která zastupovala svou matku Charlottu v roli první dámy. Ona měla ale velké zásluhy. V roce 1919 založila Československý červený kříž, který za dva roky působení čítal 200 tisíc členů. Stála u zrodu školy pro ošetřovatelky, vyšší sociální školy pro vzdělávání žen. V roce 1948 emigrovala do USA i se svou sestrou Olgou, kde pomáhala uprchlíkům. Stejně jako ona se snažím působit jako veřejná činitelka. Když jsem se vrátila ze Států, chtěla jsem založit politickou akademii pro ženy. Začala jsem zkoumat, proč ženy do politiky nechtějí. Zjistila jsem, že jim chybí sebevědomí a asertivita. A tak jsem vytvořila platformu Ženský byznys, který nebyl jen pro podnikatelky, ale pro běžné ženy, maminky na mateřské, které nemají pracovní příležitosti. Vytvořila jsem šestiměsíční kurz zdarma, kde jsme měli lekce na budování sebevědomí, networking, jak budovat značku, jak si říci o vyšší plat. Cílem bylo, aby kurzem prošlo pět set žen po celém Česku. Pak ale přišel covid a hodil nám do toho vidle. Díky tomu ale těch žen bylo nakonec šest tisíc. V takových aktivitách chci určitě pokračovat, protože na nich vidím, že má moje práce smysl.
