Sex ve filmech působí jednoduše. On to chce, ona taky – a do pěti sekund se od sebe odvalí. Muž má odhalenou hruď, žena přikrytá prsa, jak to filmová cenzura dovoluje. Na obou tvářích výraz absolutní extáze. Čelili někdy tomu, že ten druhý právě nemá chuť? Neshoda v tom, jak často se spolu chceme milovat, je totiž běžný úkaz v partnerských vztazích.
Možná jste to taky zažili. Chcete se s partnerem milovat a narazíte do zdi. Polknout jeho odmítnutí je náročná záležitost, která spouští řetězovou reakci. Ve vaší posteli se místo láskyplného naplnění hromadí vztek, bezmoc, dokonce i strach. Další noc o tom budete přemýšlet a nemůžete spát.
Sexualita je jedna z nejmocnějších sil, které hýbou lidstvem. Zároveň je to věc citlivá a křehká. Stačí, když dojde k malému vychýlení, aby pro oba partnery nastalo peklo vzájemného boje a zraňování. Přitom můžeme rozpoznat jemné zákonitosti problémů, jež za neshodou vězí. Najít cestu ven často lze i pomocí vzájemné otevřené a odzbrojené komunikace.
Jak chutná moc
Faktem je, že ten, kdo ve vztahu rozhoduje o tom, kdy bude sex, drží moc. Policista dává stopku, zatímco ten druhý chce jízdu na plný plyn. Proto když jeden partner dává často druhému stopku a druhý vůbec, je jasné, kdo vztah řídí. Jenomže vztah se řídit nedá, není to firma. Když na tuto dynamiku vztahu přistoupíme, cítíme se v něm jako na návštěvě sado-maso salonu. Nic proti tomu, někdo to miluje. Každý den to ale nevydrží i ti nejzarytější masochisti. Ve vztahu taková míra závislosti prostě dlouhodobě nefunguje. Těch pomyslných kopanců a plazení máme zakrátko po krk.
Ne v sexu skutečně znamená ne, to se změnit nedá. Je potřeba to akceptovat. Nečekejme ale, že se partner sám od sebe změní. Možné to je prostřednictvím vzájemné komunikace. Pokud budeme společně mluvit o tom, jak se cítíme a co chceme, je naděje, že to pochopí a vyjde nám vstříc. To samé můžeme udělat i my, kroky jeho směrem. Pokud navzdory tomu zůstává kompromis v nedohlednu, nebo toho nejsme schopni, můžeme si přiznat jednu věc: partnera jsme si zřejmě vybrali špatně.
Moje, tvoje – naše
Ve vztahu je sexualita záležitostí a zodpovědností obou partnerů. Často se stává, že se v rámci sexuality lidi snaží svého podílu zbavit: „Mně se nechce, to je tvůj problém.“ Přesvědčivost a sebevědomí těchto slov je až zarážející. Jenomže ve vztahu jsou vždy dva. Neexistuje můj problém a tvůj problém – každý problém je zkrátka náš problém.
Pokud jsme zvyklí se svým partnerem bojovat, manipulovat a hrát hry, abychom v sexu dosáhli svého, vztah se stává bojem o moc. Často je nám vnucována představa, že odmítáním partnera ukazujeme naši sílu a sebevědomí. Nic není vzdálenější pravdě. Vztah tvoří propojení a naplňování mužských i ženských rolí. Nedílnou součástí toho je vzájemná sexualita.
Soulad, vášeň, láska
Hledání vzájemného souladu je to, co tvoří podstatu vztahu. Možná to nepůjde hned. Někdy je potřeba zpracovat nějaké vzorce z dětství i z minulosti. Někdy i něco tak temného, jako prožitky násilí a další situace, jež nás brzdí. Také vedle sebe potřebujeme partnera, který o soulad stojí a je na něj připravený.
Další důležitý faktor je sexuální kompatibilita. Ta není samozřejmostí a bez ní bude milování s partnerem o ničem, nebo dokonce nepříjemné. Pokud se nám podaří všechny tyto věci sladit, můžeme žít opravdový vztah. V praxi to vypadá tak, že se milujeme, pokud jeden, nebo druhý chce. Nabízíme sebe partnerovi tak, že mu umožníme dělat, co chce. Užijeme si to spolu s ním, bez pocitu, že je na nás vyvíjen nátlak. A to samé funguje opačně. Naši sexualitu necháváme volně plynout, prožíváme své těla. Když máme chuť, začneme si užívat partnerova těla a ten to vnímá, přijímá, prožívá. Ve chvíli, když uzdravíme svoji sexualitu a zbavíme ji touhy a odporu, zbude čistá tělesná vášeň, soulad. Také to, co potřebujeme nejvíc, jak pravili Beatles – láska.
Autor Jan Markel pracuje jako vztahový i profesní kouč. Více na Opravdovývztah.cz.
