Schválně se ohlédněte za svým posledním víkendem. Kolikrát jste se vědomě zastavili a nacítili se na své tělo a na to, co opravdu potřebuje? Po jakém jídlu právě touží? Potřebuje pohyb nebo raději odpočinek? Rozhodovali jste se na základě svých aktuálních potřeb, nebo jste volné dny prožili víceméně automaticky?
„Buď přítomný.“ Tak zní mantra současného trendu mindfulness neboli všímavosti, jež údajně představuje klíč k pocitu většího naplnění a klidu. Přestože v posledních letech je to neustále omílaný pojem, pro většinu z nás zůstává stále jen pojmem. Žijeme spíš ve stavu mindlessness, jinými slovy v režimu autopilota. U ostatních lidí tento stav dokážeme dobře rozeznat a často nás jejich „nepřítomnost“ dovádí k šílenství. Když tak ale fungujeme sami, samozřejmě si to neuvědomujeme. Označení „autopilot“ je každopádně více než výstižné. Pokud jsme totiž v tomto stavu, je to jako kdybychom svůj život neřídili my, ale spíš naše zajeté vzorce, výchova a zkušenosti z minulosti.
Myšlení rychlé a pomalé
O takzvaném rychlém a pomalém myšlení ví společnost už delší dobu. Ale až kniha nositele Nobelovy ceny, profesora Daniela Kahnemana z toho udělala fenomém. Systém 1, tedy autopilot, je rychlý, nevědomý způsob myšlení, zatímco systém 2 je pomalý a vědomý, vyžaduje naši pozornost a energii. První systém se vyvinul z dobrého důvodu. Abychom totiž přežili, fyzicky i psychicky, občas potřebujeme zareagovat opravdu rychle a automaticky. Například když se na nás zpoza rohu řítí auto nebo když rozeznáme na tváři šéfa známky zlosti. Autopilot nás také chrání před zahlcením, zejména když vykonáváme běžné, rutinní úkony, kterých často musíme zvládat hned několik najednou.
Bohužel mozek je od přírody líný a chce nám ušetřit energii. Z toho důvodu se přiklání k autopilotovi nejen v případě potřeby, ale většinu dne, přestože nám takové fungování vůbec neprospívá. Pokud je totiž autopilot zapnutý, naše mysl není koncentrovaná a spoléhá se jen na zkušenosti vyvozené z minulosti, vězní nás v rigidní perspektivě a brání nám vnímat proměny významu v závislosti na kontextu. Aniž bychom si toho tedy byli vědomi, chováme se podobně jako automaty, kdy naše chování ovlivňují spíše pravidla a rutina. Pak jen stěží uděláme to, co je pro nás v danou chvíli nejlepší.
Když autopilot neslouží
Ukázkou takového stavu může být náš zvyk chodit každé ráno před prací do posilovny. Do určité chvíle je bezpochyby pro náš život velmi přínosný. Každopádně pokud se zcela zautomatizuje, budeme schopni přemáhat své tělo třeba i krátce po nemoci nebo když jsme nervově vyčerpaní. V takových případech nám cvičení v konečném důsledku spíše uškodí. Další příklad? Křičíme na děti pokaždé, když máme pocit, že zlobí. Často jde opět o automatickou reakci založenou třeba na tom, že to tak dělali naši rodiče s námi. Kdybychom dokázali fungovat vědoměji, tedy například se v napjaté chvíli nejdříve několikrát zhluboka nadechli a vydechli, možná by potom naše reakce byly přiměřenější.
Život na autopilota nás navíc odpojuje nejen od přítomnosti, ale i od našich plánů do budoucna. Na chvilku zavřete oči a představte si sami sebe za rok, pět či deset let. Zkuste se spojit s vašimi přáními a nacítit, jak jich můžete dosáhnout. Je pro vás taková představa náročná? Mnoho z nás je odtrženo od sebe sama a svých tužeb natolik, že ani nedokážeme snít. Žijeme stále stejně, den za dnem, aniž bychom si všímali toho, k čemu vlastně naše každodenní snahy směřují…
Jak poznáte, že jedete na autopilota?
Autopilot nás měl původně chránit. Mnoha lidem ale v současnosti neprospívá. Podle čeho zjistíte, že je to i váš případ?
1. Jste předvídatelní. Váš kalendář je plný opakujících se činností a vy se bez přemýšlení řídíte svým plánem. Není zde příliš prostoru pro improvizaci nebo změny na poslední chvíli.
2. Děláte radost ostatním. Vaše rozhodnutí určují druzí lidé, jejich požadavky a očekávání. Nevěnujete pozornost tomu, co vy sami v daném okamžiku potřebujete.
3. Vaše mysl je neustále v pohybu. Nikdy se nezastavíte, abyste se zamysleli nad tím, jak se cítíte, nebo co a za jakým účelem děláte. Jste buď zaneprázdnění, roztěkaní nebo obojí.
4. Máte pocit, že čas strašně letí. Nemůžete si vzpomenout, co jste během dne dělali, co jste jedli a o čem mluvili. Pak se cítíte provinile.
5. Domníváte se, že vám něco chybí. Víte, že byste se mohli ze života víc radovat, ale nějak vám to nejde.
Jak z toho ven?
Abychom na autopilota nežili, musíme svou mysl cvičit, ideálně právě skrze všímavost. Profesionální kouč mindfulness Michal Dvořák radí: „Základem je trénink, na začátek stačí i deset minut denně. Zkuste to, co děláte automaticky, dělat všímavě, tedy plně se na to soustředit. Může se jednat například o čištění zubů, sprchování, mytí nádobí či řízení auta.“ Dobrým tipem, kdy lze mindfulness zkoušet, je také konzumace pokrmů. „Na začátku se dívejte na to, co chcete jíst. Jak to vypadá? Vnímejte všechny tvary, barvy, vůně i chutě, stejně tak potom signály těla, podle nichž poznáte, že už jste sytí,“ doporučuje.
Zde je několik dalších tipů, které vám pomohou opět převzít kontrolu nad řízením svého života.
1. Všímejte si, jak řídíte
Pozorujte své chování. Žijete na autopilota, protože chcete, nebo protože se to prostě děje? Jak to ovlivňuje vaše rozhodování? Rozhodujete se, nebo jen necháváte autopilota, aby sám vybral, na jaký pořad se budete dívat nebo jaké jídlo sníte? Dělejte si poznámky, abyste se na své chování mohli podívat i s odstupem. Zároveň buďte trpěliví. Znovu získat kontrolu nad svým životem občas vyžaduje čas.
2. Nastavte si GPS
Pro co žijete? Jak chcete, aby si vás lidé pamatovali? Vyberte si cíl, pro který stojí za to žít. Je to důležité, protože vaše životní záměry by měly být vodítkem a inspirací pro vaše jednání. Když znáte svůj cíl, je snazší vyhnout se oklikám nebo slepým stezkám, které vás nikam nedovedou. Mějte své sny stále na vědomí a nedovolte, aby rutina diktovala způsob, jakým žijete. Ať má každý váš den smysl.
4. Zabrzděte a zamyslete se
Když sešlápnete brzdu, autopilot se vypne. Zastavení je víc než jen zpomalení. Je to chvíle, kdy věnujete plnou pozornost sami sobě. Můžete se zamyslet nad svým životem. Co se vám líbí? Baví vás to, co děláte? Proč právě teď trávíte čas na instagramu? Jste soustředění, nebo rozptýlení? Proč? Často jsme vězni své zaneprázdněné mysli, ale zastavení nás osvobozuje.
5. Vystupte z komfortní zóny
Když žijete na autopilota, přestáváte si klást výzvy. Nakonec se nudíte a vaše dny zešednou. Stále platí, že nepohodlí je branou k seberozvoji a růstu. Ke změně nejčastěji dochází za hranicí komfortní zóny. Testujte své limity. Zkoušejte nové věci. Vneste do svého života více novinek. A nemusíte zrovna skákat padákem.
6. Lépe se rozhodujte
V jednoduchých věcech se řiďte svým instinktem (systém 1). Pokud si však svým instinktem nejste jisti, nechte to takzvaně uležet. Vyhněte se kognitivním předsudkům. Zpochybněte první řešení, které vás napadne. Pamatujte, že váš líný mozek často dojde k nejpohodlnějšímu, nikoliv k nejlepšímu závěru.
A nakonec. Buďte na sebe hodní a zkuste brát autopilota jako někoho, s nímž chcete navázat spolupráci, spíše než jako nepřítele, proti němuž je nutné bojovat.
