Do kin přichází oceňovaný mysteriozní snímek „o lásce, vášni a naději“ ze slovenské vesnice Piargy, jež žila v hříchu a jednoho dne zmizela z povrchu zemského. Naplnilo se proroctví staré vědmy?
Judit Bárdos ve zfilmovaném podobenství o Sodomě a Gomoře hraje chudou Julišu, která se provdá za syna bohatého statkáře. V nové rodině naráží na tvrdá pravidla a násilí a zaplétá se do pochybného milostného trojúhelníku. Na vesnici se ale nic neutají…
První klapka česko-slovenského filmu, který měl na Slovensku premiéru v září loňského roku, padla už v roce 2016. Stihl posbírat několik festivalových cen a ve čtvrtek 5. ledna se dočká české premiéry. Vznikl podle stejnojmenné novely Františka Švantnera, která vyšla roku 1942 v knize Malka spolu s dalšími hororově laděnými syrovými příběhy ze slovenského venkova.
Ženy tehdy a dnes
Režisér Ivo Trajkov má česko-makedonské kořeny a venkovské prostředí mu nebylo cizí. Díky svému otci poznal život na vesnici v Makedonii. „Jako dítě byl vesnickým klukem, který pásl voly, a ten svět mi ukázal, když jsem byl dítětem já,“ vzpomíná režisér. „V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století Makedonie ani zdaleka nevypadala jako západní Evropa a dodnes tam je možnost vidět vztahy, které jsou podobné těm z filmu Piargy. V dnešním svobodném světě se může zdát obtížně pochopitelné, proč tehdy lidé akceptovali takový způsob života. Klíčem je pochopit, že oni tehdy nic jiného neznali. Náš způsob myšlení tehdy nebyl aplikovatelný, neboť naše dnešní svobody jsou zkrátka nesrovnatelné.“
Zatímco Švantner v literární předloze zdůrazňuje problematiku viny a trestu, režisér se scenáristkou Janou Skořepovou se rozhodli více akcentovat téma postavení žen ve společnosti a to, jak s nimi muži z mocenského hlediska manipulují. Rozvinuli původně jedenáctistránkovou novelu do silného filmového dramatu.
„Důvody, proč jsem se rozhodl natočit Piargy, byly dva,“ vysvětloval režisér. „Jeden byl obsahový, protože si nemyslím, že by se svět od té doby až tak změnil. Tehdy lidé sice nevěděli, co je to domácí násilí, ale používali ho. Dnes sice žijeme v lepší společnosti, ale je postavení ženy tak diametrálně odlišné? Já si to bohužel nemyslím. A proto má smysl o tom mluvit, i když je to příběh z roku 1939. Druhý důvod byl formální. Chtěl jsem vzdát poctu starým dobrým filmům. Nostalgicky udělat film, jaké se dnes už nedělají.“
Síla kamery
I proto se film točil černobíle. Na starost ho dostal kameraman Peter Bencsík, který pracoval třeba na filmu Známí neznámí. „Je to celé o letech 1936, 1938, 1939. Příběh filmu Piargy se odehrává těsně před válkou. Během prohlížení dobových fotografií jsme si s Ivem uvědomili, že by bylo velmi pěkné, kdyby byl film černobílý. Pro producenta je v dnešní době černobílý film obrovským riskem, protože v současnosti se dělá vše v barvě. Proto jsem rád, že nás film nechali natočit takto. Vypadá to výborně a já si tím splnil svůj sen. Udělat černobílý film je snem každého kameramana,“ říká Peter Bencsík. „Mně se velmi líbí drama jako žánr, protože si tam jako kameraman můžu přijít na své. Můžu to dramaticky nasvítit, použít dramatické optické vidění. Je to úplně jiné, než když člověk dělá komedii nebo pohádku.“
Ačkoli jde o historický snímek, Peter Bencsík v něm vidí paralely k současnosti: „Je to průnik do života běžné rodiny, kde není všechno tak, jak se na první pohled zdá. I v dnešním období Facebooku máme pocit, že každý se má podle toho, co postuje, ale ono to tak docela není pravda. Je třeba to trochu filtrovat. Lidé mají často zcela jiné osudy, než jak je vnímáme.“
„Tento příběh je univerzální. Mohl se stát v roce 1939, ale i v 2022,“ doplňuje ho producentka Silvie Panáková. „Vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi či církví a vesnicí se v mnoha směrech dodnes nezměnily. Piargy jsou naturalistickou metaforou boje dobra a zla. Nastavují zrcadlo pokřivené morálky, která není cizí ani dnešní společnosti. Je to film o lásce, vášni, nenávisti, chamtivosti, manipulaci…“
Slovenské obsazení
Ivo Trajkov vystudoval pražskou FAMU a žije v Čechách, rád ovšem pracuje se slovenskými herci a štábem: „Když uvažuji o obsazení českého filmu, reálně často skončím u obsazení slovenských herců. Slovenští herci jsou mi bližší svým naturelem a vnímáním. Zároveň v sobě nesou vyjádření emocí, což není vždy samozřejmostí.“ Julišinu sestru hraje Lucia Siposová, manžela Martina Daniel Fischer, násilnického tchána Attila Mokos. „Jelikož s Judit Bárdos jsem v minulosti spolupracovala na několika filmech, na casting jsem jako první oslovila ji. Režisér se tam do ní okamžitě zamiloval a dal jí hlavní roli. Složitější to bylo s Attilou Mokosem. Pro režiséra byl sice tím pravým, ale on měl problém ztotožnit se s postavou, která měla mít negativní a násilnickou povahu,“ říká producentka. Herečka Jana Oľhová, která hrála například ve filmu Světlonoc, ani na casting nemusela, roli vědmy dostala rovnou. Piargy jsou posledním filmem jejího bratra, slovenského herce Mariána Geišberga, který se již premiéry nedožil.
