Pravidla důstojného rozchodu: Zjistěte, jak ze vztahu odejít se vztyčenou hlavou

„Špatně provedený“ rozchod se může stát emoční zátěží, která se projeví i v dalších vztazích. Rozejít se s důstojností spočívá více v tom, co děláte po rozchodu, než v samotném procesu rozcházení. „Zvažujete-li odchod od někoho, koho jste dlouho nazývali druhou polovičkou, snažte při tom napáchat co nejméně škod,“ doporučuje psycholog Jakub Strážnický.

 Nesnažte se vztah zničit předtím, než ho ukončíte

Všichni potřebujeme ventilovat, buďte s tím ale opatrní. Když ze svého partnera uděláte před kamarádkami monstrum, nebudete se setkávat zrovna s pochopením, pokud vám plánovaný rozchod tak úplně nevyjde. Obviňování, kritika, pomluvy, stěžování si – to vše možná zařídí konec, po kterém toužíte, ale ta cesta k němu bude zbytečně bolavá. Nesnažte se v partnerovi najít každou sebemenší chybu, abyste zakryli své pocity viny z toho, že chcete vztah opustit. Raději zkuste zapřemýšlet nad tím, co potřebujete obecně od vztahu a co chcete od svého života. Pokud víte, že to zaručeně ve svém nynějším vztahu nemůžete dostat, určete datum, kdy odcházíte.

Nechoďte do toho se smíšenými pocity

Pokud chcete, aby vám v životě bylo dobře, ale vztah s vaším partnerem vám to neumožňuje, udělejte rozhodnutí a dotáhněte to do konce. K samotnému rozchodu přistupte ale až v momentě, kdy jste si jistí, že má na vás vztah negativní dopady. Ne ovšem pokud si jen nezvládáte říct o to, co od partnera potřebujete, a chcete si návrhem rozchodu jen říct o pozornost nebo ho donutit, aby se více snažil.

Vždy se rozcházejte „z očí do očí“ a pokud možno ne na veřejnosti

Jestliže si svého partnera vážíte alespoň trochu (což se ne vždy povede), ukončete vztah tváří v tvář. P. S.: Pokud nežijete spolu, vždy je to lepší udělat u partnera než u vás doma. Vyhnete se tak procesu více či méně nekomfortního vyhazování partnera, který ne vždy odejít chce. Místo toho vyjádříte, co potřebujete, seberete si svou čepici a šál a klidným tempem opouštíte místo činu.

Dejte si záležet, aby partner vaše důvody pro rozchod plně chápal

Vždy vysvětlete přímo a na rovinu, proč s druhou polovičkou nemůžete být. Když nedostanete příležitost si věci uzavřít a vyříkat, partnerovu hlavu i svoji hlavu zbytečně zaměstnáte na dlouhé měsíce. Nedávejte falešné naděje a nezkoušejte zajistit, aby se partner cítil lépe. Pojmenujte pravý důvod. Buďte upřímní, odpovězte na otázky s vlídností. Omluvte se za způsobenou bolest, ale ne za své rozhodnutí. Poté, co je vztah ukončen, nejste již za emoce druhého zodpovědní.

Eliminujte kontakt

Když se opravdu rozhodnete rozejít, odstěhujte se ze společného bytu nejlépe okamžitě. Neprodlužujte si trápení. Rozhodnutím dále se vystavovat kontaktu s ex na občasný sex riskujete pocit, že to vlastně nebylo až tak špatné, protože si užíváte jen to krásné, kde se neprojeví ty strasti, které jste si zažívali, když jste spolu žili pod jednou střechou. Nedělejte to! Po rozchodu najděte odvahu na zamezení kontaktu, protože by vám nejspíše jen přinášel další stres. Výzkumy ukazují, že lidé se emočně zotaví daleko rychleji, když po rozchodu omezí kontakt se svými ex.

Je to sice blátíčko, ale už v něm umím chodit

Pokud jste žili ve „spoluzávislém“ vztahu a bylo pro vás těžké odejít, zkuste si psát deník, kde si denně shrnete, v čem je váš život bez ex lepší, hezčí, jednodušší či méně bolavý. Někdy to umí posloužit jako upomínka, proč se nevracet do bolavého vztahu, když vás zrovna přepadne moment smutku či samoty.

Nechte si čas zase si uvědomit, co v životě potřebujete

Zalepení prázdné trhliny převozníkem sice krátkodobě uleví od bolesti z opuštění či samoty, nedává vám to ale příležitost si pevně vybudovat svou výplň času či strukturu dne, abyste si uvědomili, že život zvládáte a může vám v něm být dobře i bez vašeho ex. Mnozí tak zůstávají v určité závislosti na tom nějakého partnera mít, aby se cítili, že je jejich život dost bohatý či naplněný. Můžeme je nazvat „profesionálními hledači lásky“. Velmi zjednodušeně to probíhá zhruba takto: Najdu vztah – je to intenzivní a krásné – krátkodobě se cítím, že mám naplněný život – po chvíli to odezní, tak musím hledat dál, abych přemohl prázdnotu života.

Shromážděte si přátele, kteří umí podpořit

Obklopte se přáteli, plánujte si večery s blízkými – je to přece jen kousek lepší než přežírat smutek půlkilovou krabicí zmrzliny u Výměny manželek. Chovejte se sami k sobě hezky. Někdy je to těžké, protože rozpad vztahu v nás může vyvolat pocit, že jsme v něčem selhali. Přesto je důležité se sám k sobě chovat s respektem a nezabřednout do sebeobviňování.

Nesnažte se to ex „natřít“

Je to jen další energie, kterou ztrácíte, a není to zrovna známkou toho, že se vám podařilo si v sobě zpracovat a uzavřít, proč jste partnera či partnerku chtěli/museli opustit. Nepředvádějte se na sociálních sítích, na kterých vás expartner sleduje. Rozchod není čas pro „postování selfíček“ s hastagem #Konecnesingle a #Uzivamsito. To nemá s důstojným rozchodem nic společného. Naopak možná zkuste svého expartnera odebrat ze svých „friends“ a držte se na chvíli od sociálních médií dál.

Neexistuje nic jako „šťastný rozchod“, který není provázen bolestí

Jestli věříte na „šťastný rozchod“, nejspíš příliš koukáte na americké filmy. Dovolte si prožít bolest a smutek. Neříkám, že se máte válet v depresi a nevycházet z domu, ale také není výhrou veškeré emoce potlačovat nebo přebíjet aktivitou. Nelze naplánovat přesný postup nebo čas, jak dlouhé vaše truchlení má být, ale můžete se poté cítit silnější, že jste před bolestí neutekli, ale překonali ji a vyrovnali se s ní. Možná během truchlení také dokážete dojít k novým poznáním o sobě samých.

Psycholog a psychoterapeut ambulantního i rezidentního programu v centru pro léčbu závislostí. Vystudoval Clinical and Counseling Psychology na Univerzitě La Salle – Philadelphia a sociologii na Filozofické fakultě UHK. Absolvoval pětiletý akreditovaný výcvik v systemické psychoterapii (terapeutický směr, který se soustředí na systém). První zkušenosti získával v Národním ústavu duševního zdraví v denní stacionární léčbě pro úzkostné poruchy, v Psychiatrickém centru Hermes, Fakultní nemocnici v Motole a Psychiatrickém centru Praha v Bohnicích. V roce 2015 zakládal soukromou praxi Stress Clinic, s.r.o, kde se zaměřoval převážně na neurotické poruchy a problematiku partnerského soužití. Nejdéle působil na Oddělení závislostí v Psychoterapeutickém sanatoriu Ondřejov, kde se věnoval především skupinové psychoterapii.