Pochopit duše rostlin zvládnou jen výjimeční jedinci, většinou se stejně výjimečně neklidnými, skoro až neuvěřitelnými osudy. Angličanka Juliette de Baïracli Levy léčila bylinami psy, Polka Agnieszka Pilchowa předpověděla druhou světovou válku i jaderný výbuch v Japonsku a téměř neuvěřitelný je i život botaničky Francouzky Jeanne Baret, která v 18. století obeplula zeměkouli.
JEANNE BARET
Ve dvaceti letech nastoupila v roce 1760 jako hospodyně do domácnosti o třináct let staršího přírodovědce Philiberta Commersona. Muže, kterého proslavilo vysazování a popularizace hortenzií, které Francie do té doby neznala. Pracovní vztah brzy přešel v milenecký. Jeanne se ale osvědčila i jako pomocnice, Philibertovi zručně asistovala během odborných prací.
Přírodovědec se měl zúčastnit expedice, která měla pro francouzského krále objevit nová území. Role vědce zněla: zmapovat a přivézt do země nové odrůdy rostliny. Philibert Commerson zdůrazňoval, že na výpravu nutně potřebuje k ruce kvalifi kovanou pomocnici, kterou Jeanne je. V té době platil zákaz účasti žen na plavbách, dvojice ale nakonec kapitána přelstila. Jeanne si pevně ovázala prsa, nechala si ostříhat vlasy a převlékla se do volných mužských šatů. V převleku se vetřela na loď jako Commersonův komorník, a proto nebylo nikomu podezřelé, že s ním sdílí speciálně vyčleněnou kapitánskou kajutu.
Ve stínu
V utajení se Jeanne se svým milencem plavila rok. Co ji prozradilo, se neví jistě. Traduje se, že její identita praskla na Tahiti. Údajně ji prokouknul Tahiťan, který cosi nesl na loď. Jeanne zrovna menstruovala. Když ji uviděl, ucítil svým vycvičeným čichem slabý odér krve a prohlásil, že jde o člověka, který se převléká do oblečení druhého pohlaví.
Admirál Louis Antoine de Bougainville přesto dovolil dvojici zůstat na palubě, dokud loď nedorazila na ostrov Mauricius. Zde se jich ujal guvernér ostrova a velký nadšenec do botaniky Pierre Poivre. Během své plavby a poté sedmiletého života na Mauriciu nasbírali přes úctyhodných 6000 rostlinných vzorků. Téměř všechny jsou pojmenovány po Philibertu Commersonovi, Jeanne měla jako žena smůlu.
Přírodovědec v nezvyklém podnebí vážně onemocněl a v roce 1773, v pouhých pětačtyřiceti letech zemřel. Jeanne po jeho smrti provozovala na ostrově hostinec, později se provdala za francouzského námořního důstojníka Jeana Dubernata. S manželem se po letech putování světem vrátila do Francie. V roce 1785 jí francouzský stát, údajně na přímluvu admirála Louise Antoine de Bougainville, za její služby udělil doživotní rentu. Právě díky zápiskům v admirálově lodním deníku ji nespláchla vlna zapomnění a o dvě století později po ní biolog Eric Tepe z americké Cincinnatské univerzity pojmenoval nový druh popínavé rostliny: Solanum baretiae.
JULIETTE DE BAÏRACLI LEVY
Její Kompletní bylinné knihy pro psa a ilustrovaná Bylinná příručka pro každého patří ke klasice, která pomohla vyléčit hned několik generací lidí a zvířat. V době, kdy začínala, umírala v Londýně spousta psů na virus zvaný psinka. Možná jste o něm slyšeli, je podobný spalničkám. Juliette na své malé veterinární klinice experimentálně léčila čtyřnohé pacienty bylinami. Zachránila jich stovky a její věhlas pomalu stoupal.
Mezi její nejoblíbenější psí plemena patřili afghánští chrti. Juliette si všimla, že právě oni jsou k onemocnění psinkou velmi náchylní. Ujala se jednoho celého vrhu štěňat, začala je chovat do té doby netradičním způsobem. Speciálně kvůli svým psům vyvinula řadu bylinných doplňků známých jako přírodní chovné produkty. Když její štěňata vyhrála Best of Show na prestižní Crufts Dog Show, zákazníci z řad chovatelů jí mohli utrhat ruce. Preparáty dodala na trh v roce 1930 a ještě za dalších 50 let neměly v Británii konkurenci.
Léčba rašeliníkem
V roce 1940 opustila kvůli válce kliniku a vyrazila do světa. Necestovala jako zajištěná podnikatelka, ale v Americe, Španělsku, Francii, severní Africe vyhledávala kočovné cikány i jiné nomády. Dokázala se s nimi spřátelit, snášet jejich cestovní nepohodu a odměnou jí bylo pozorování, jakým způsobem oni sami používají přírodní léčbu. Po čase se, nabytá informacemi, vrátila do Británie. I když tvrdila, že ji víc než lidské duše zajímají ty psí, připojila se k pozemní armádě. Sbírala rašeliník, který se v době nedostatku léků úspěšně používal k léčbě válečných zranění.
Z bylinkářky spisovatelkou
Po válce se odstěhovala z Londýna do kraje Yorkshiru (proslaveného v Česku knihami jejího kolegy veterináře Jamese Heriota). Zprvu nedůvěřivé farmáře si získala tím, když přírodní metodou vyléčila tisíce ovcí, které místní veterináři považovali za odepsané. Čas mezi objížděním venkovských farem za veder i mrazu prokládala sepisováním poznatků a receptur. Když v roce 1951 vyšla její Kompletní bylinná příručka pro farmu a stáj, jednalo se vůbec o první takto komplexní veterinární encyklopedii.
Později se provdala a se svým židovským manželem odplula lodí do Izraele. Ani zde nezapadla, respekt si získala záchranou včelína před obávanou včelí nemocí varroázou – jak jinak než opět bylinami. Pak se přesunula na ostrov Kythyra, kde pokračovala v psaní knih, chovu svých oblíbených afghánských chrtů a sbírání bylin. Když jí došly síly, předala své psy hodným lidem a odjela strávit zbytek své pozemské pouti do domova důchodců v Burgdorfu ve Švýcarsku. Pokojně zemřela v roce 2009, aniž by mnozí její spolubydlící tušili, že právě odešla průkopnice holistické péče o zvířata.
AGNIESZKA PILCHOWA
Dodnes není jasné, odkud čerpala své plastické vize týkající se druhé světové války i atomových výbuchů v Hirošimě a Nagasaki, které předpověděla roky před tím, než se udály.
Jako batole bývala Agnieszka Pilchowa často nemocná. Jednou horečka vystoupala ke čtyřicítkám a ona upadla do dvoudenního kómatu. Rodiče zavolali kněze, aby u její postele provedl rituál svátosti umírajících. Agnieszka se poté zázračně probrala, což matka přičítala božímu zásahu. Od té doby Agnieszka pravidelně upadala do stavů transu. V polosnu, v polobdělosti se jí před očima míhaly exotické země, kde nikdy nebyla, podivná zvířata i lidi různých barev pleti, které nikdy neviděla.
Sourozence svými stavy děsila, dívenka se proto uzavřela do sebe a toulala se venku sama, kde ji mimořádně zajímaly rostliny a stromy. Aby co nejdřív zmizela z neutěšeného domácího prostředí, v jednadvaceti letech se provdala.
Respekt TGM
Z manžela se vyklubal opilec a násilník, a tak se rozvedla, což tehdy znamenalo společenskou sebevraždu. Osamělá matka se dvěma malými dcerami začala nový život ve městě Wisla. Situaci jí komplikovala nejen nutnost rychle se sama uživit, ale i mizerná znalost polštiny, pocházela totiž z Ostravy a hovořila jen česky anebo ostravskou polštinou, směsicí nářečí, kterému Poláci nerozuměli.
Navzdory všemu projevila velkou životaschopnost i cit pro sebepropagaci. Povedlo se jí rozjet živnost bylinkářky a léčitelky, jako bonus věštila pacientům budoucnost.
V roce 1919 odjela do Prahy, kde se zúčastnila řady vědeckých experimentů na pražské univerzitě, aby měla v ruce dokument, že její jasnovidecké vize nejsou vymyšlené. Vědce přesvědčila a s oficiálním potvrzením věšteckých schopností se s ní setkal dokonce i prezident Tomáš Garrique Masaryk s dcerou Alicí. Na oba udělala tak velký dojem, že ji přemlouvali, aby zůstala v Praze. Ona se ale rozhodla vrátit do Wisly.
Do roku 1931 vydělala tolik, že si zde mohla nechat vybudovat prostornou vilu, které dala jméno Sfinks (Sfinga).
Vidět nikdy neviděné
Ve třicátých letech znalo Agnieszku Pilchowou celé Polsko. Stále léčila bylinkami, ale její sláva jasnovidkyně a bioenergetické terapeutky přitahovala víc. Lidé za ní jezdili ze všech koutů země. Agnieszcino nejznámější a nejslavnější Tegoborzeho proroctví publikované 27. března 1939 v deníku Ilustrowany Kurier Codzienny předpovědělo vypuknutí druhé světové války. Poté přijala pozvání ve vládním sídle Belweder a přítomné politiky šokovala předpovědí Hitlerova útoku na Sovětský svaz. Na jejich pohoršený křik reagovala: „Já jen popisuji to, co vidím.“
Na tomto památném setkání zašla ještě dál. Mluvila o tom, že vidí skupinu vojáků u berlínské Braniborské brány, a ještě záhadnější a nevysvětlitelné bylo i její vidění vojenských map s miniaturními americkými a japonskými vlajkami. Jeden svědek tehdejší parlamentní schůze se tehdy zkoprněle zeptal: „O čem to mluvíte? Říkáte, že japonsko-americká válka dokončí polsko-německou válku? To je absurdní!“ Agnieszka jej prý ignorovala a pokračovala v transu dál: „Nechápu, co to je. Vidím něco hrozného. Je to obrovská houba, vyrobená z mraků, která roste na obloze. Kde to je? Co to je?“
V roce 1943 ji i s manželem zatklo gestapo, v roce 1944 zahynula v koncentračním táboře Ravensbrück. Bylo jí padesát šest let. Její schopnost vidět budoucnost zůstává dodnes nevysvětlena.
Zdroje info:
Jeanne Baret, The First Woman To Circumnavigate The Globe : NPR
Jeanne Baret | Biography, Botany, Circumnavigation, & Facts | Britannica
Jeanne Baret: The Remarkable Story Of The First Woman To Sail Around The World | National Maritime Museum (rmg.co.uk)
Kim była Agnieszka Pilchowa? Polska jasnowidząca przewidziała kataklizmy – Kobieta w INTERIA.PL
Słynna jasnowidząca z Wisły. Przerażające wizje Agnieszki Pilchowej – Kobieta w INTERIA.PL
Agnieszka Pilchowa i jej przepowiednie – Okruchy spirytualizmu #2 – YouTube
Juliette de Baïracli Levy: The Complete Herbal Handbook for the Dog and Cat
Juliette de Baïracli Levy: Gypsy in New York
film Juliette of the Herbs
