Ačkoli si české děti podle průzkumů finanční gramotnosti nestojí špatně, není rozhodně výjimkou, že žáci základních škol netuší, jakou hodnotu mají předměty, které vlastní, nebo týden poté, co jim rodiče dají kapesné, zejí jejich peněženky prázdnotou. I proto je potřeba se vzděláváním v této oblasti začít v co nejútlejším věku. Jedním z nástrojů, který usnadňuje dětem učení a dělá ho efektivnějším a zábavnějším, je například interaktivní webová stránka Zlatka.in. Ta vznikla za podpory Raiffeisenbank a děti se v ní prostřednictvím her a netradičně postavených úkolů dozví základy hospodaření s penězi.
Přestože se to při pohledu na žáky základních škol, kteří v samoobsluhách nemálokdy skupují sladkosti, jako by zítřek neexistoval, nezdá, české děti mají v mezinárodním srovnání OECD mírně nadprůměrné výsledky. „Do finanční vyspělosti dětí se nicméně promítají různé tradice uspořádání společnosti a ekonomiky. Více než to, zda jsou na tom naše děti lépe či hůře než ty z Portugalska či Řecka, by nás proto měl zajímat vývoj finančního vzdělání v čase. Takové srovnání budeme mít v roce 2021, kdy proběhne druhé šetření PISA, které testuje finanční gramotnost u patnáctiletých žáků,” říká Tomáš Weiss z tiskového oddělení ministerstva financí s tím, že doufá, že se v dalších výsledcích již pozitivně projeví skutečnost, že finanční vzdělávání je u nás už několik let povinnou součástí školní výuky.
Důležitým poznatkem je, že se i díky vlivům okolí vztah dětí k penězům za posledních třicet let proměnil. „Jejich vztah se totiž odvíjí od skutečnosti, že si dnes lze koupit prakticky cokoli, kdykoli, kdekoliv a jakýmkoliv způsobem, za peníze vlastní i na dluh. Technologický pokrok nám skokově rozšířil nejen možnosti nakupování, ale také způsoby platebních služeb. Je již zcela obvyklé, že značnou část svého kapesného dnes děti utratí bezhotovostním způsobem s podporou mobilních či webových aplikací,” upřesňuje Weiss, jak jednoduché je pro děti v dnešní době “přijít” o většinu kapesného.
Zlatka.in jako pomocník ve vzdělávání
I z důvodu toho, kolik možností, jak se svými penězi naložit, v současnosti děti mají, je nutné je v této oblasti začít vzdělávat co nejdříve. Právě v době, kdy začínala problematika finanční gramotnosti ve společnosti obecně více rezonovat, vznikla za podpory Raiffeisenbank také interaktivní webová stránka Zlatka.in, kde se děti prostřednictvím her a netradičně postavených úkolů dozví základy hospodaření s penězi. Celý systém pak funguje na bázi toho, že jakékoliv dítě může “přijít” a začít řešit úkoly.
„Porozhlédli jsme se, jaké nástroje mají rodiče, potažmo učitelé, k dispozici a zjistili, že neexistuje žádný komplexní web, kde by bylo téma interaktivně vysvětleno na jednom místě. Pak už přišel nápad s postavičkou Zlatkou, která webem děti provází, a bylo hotovo,” říká Veronika Tomanová, pedagožka a jedna z autorek projektu, jenž navazuje na stránky Matika.in a Gramar.in, které se soustředily na matematiku a český jazyk.
Přes milion vyřešených úloh
Projekt Zlatka.in je ojedinělý i tím, jaké čítá možnosti. „Ve chvíli, kdy se na stránkách Zlatky dítě přihlásí, má možnost sledovat svůj pokrok, sbírat zlaťáky, dále s nimi hospodařit, komunikovat s kamarády nebo s nimi například hrát vzdělávací hry,” vysvětluje Tomanová s tím, že úloh, které děti za dva roky vyřešily, je už přes milion a půl. Každý den stránky navíc navštíví stovky dětí a řeší další a další. Největším úspěchem je pak podle spoluautorky fakt, že děti na web chodí opakovaně a řešení úkolů je baví. Před Vánoci se navíc prý podařilo zrealizovat charitu, kdy děti na webu přispívaly jiným dětem, které to potřebují. Každý za řešení úloh totiž získává zlaťáky a bylo jen na něm, jak s nimi naloží. Tedy zda si za ně v rámci svého profilu něco koupí, nebo zda pomůže ostatním. Spousta z dětí se pak rozhodla pro druhou možnost a ze svých Zlaťáků přispěla 140 000 za jeden měsíc, kdy charita probíhala.
Zapojení rodičů a učitelů
Zajímavý je i fakt, že do vzdělávaní se hrou se mohou zapojit i rodiče nebo učitelé. Každý z nich si totiž po registraci může založit svoji třídu/skupinu a poté, co si do ní přidá své děti/žáky, má možnost sledovat u jednotlivců či skupiny, jaké úlohy řeší, které jim dělají obtíže a které jim naopak jdou, vše v přehledných statistikách. „S dětmi se může i komunikovat a zadávat jim úkoly, na které se ještě podle učitele nebo rodiče musí zaměřit. Pokud nemá ve třídě k dispozici tablety nebo počítače, může úkoly a pracovní listy tisknout. Je to komplexní nástroj pro výuku a sledování pokroků, který je díky sponzorům a našemu nadšenectví k dispozici všem zcela zdarma,” říká Tomanová.
Důležité je si ale uvědomit, že s výukou finanční gramotnosti je potřeba začít v co nejútlejším věku a nenechávat nic náhodě. Nejlépe pak od chvíle, kdy dítě rozumí pojmu peníze. „Od té chvíle je nutné mu vysvětlovat, že věci v obchodě – jídlo, hračky, elektronika – nejsou zadarmo. Při přechodu do školy lze potom s touto oblastí pracovat komplexněji, třeba za pomoci specializovaných webů. Základy “finanční gramotnosti” by ale měla dítěti poskytnout rodina a její každodenní život. Mám čtyřletou dceru a mnohý rodič by si řekl, že na tuto oblast má ještě čas, ale není tomu tak. Od chvíle, kdy má snahu “pípat” v obchodě platební kartou, se jí snažím jejím jazykem vysvětlovat, jak to funguje. Již odmalinka ví, že se chodí do práce, aby bylo na “papání”. Je to samozřejmě zjednodušeně řečeno, ale jak roste, dozvídá se víc a víc informací a postupně si skládá svůj obrázek finančního světa,” vysvětluje Tomanová.
Konverzace o financích jako běžné téma v rodině
Mnozí by se ale mohli nechat mýlit, že finanční gramotnost je pouze o kapesném a o tom, jak si s ním vystačit. Podle pedagožky jde ale o komplexní soubor témat, událostí a okamžiků, které jsou nedílnou součástí každodenního života rodiny. „Dítě by mělo být zapojeno do širokého spektra činností a být součástí rozhodování, nebo o nich alespoň vědět. Například při výběru kroužků a zvažování nebo zda na ně jsou v rodinném rozpočtu finance. Ohledně kapesného by to pak měla být již vlastně taková nápodoba toho, co vidí v rodině. Z rodiny přebírá vzorce chování a tím i zodpovědnost za finanční obnos. Určitě nemá smysl mu neustále připomínat, ať šetří a neutrácí za hlouposti,” říká.
S názorem, že by se dítě mělo zapojit do běžných konverzací o financích rodiny souhlasí i Weiss. „Určitě pomáhá, když rodiče probírají s potomky důležitá finanční rozhodnutí domácnosti třeba o koupi nemovitosti, nového automobilu nebo dovolené v zahraničí. Je také důležité, aby děti měly možnost získávat správné finanční návyky v rámci výuky na školách. Aby se naučily vnímat hodnotu peněz, znaly nástrahy života na úvěr a vnímaly všechna finanční rizika,” vysvětluje s tím, že je nezbytné propojit finanční vzdělávání s reálným životem dětí a ukázat jim, kde všude mohou své finanční znalosti a dovednosti uplatnit. Upozornit je, kde na ně v životě „číhají“ finanční nástrahy a poskytnout jim informace, jak těmto rizikům čelit. „Pro stát je pak povinná školní docházka nástrojem, jak lze v průběhu času finančně vzdělat celou populaci. Proto jsou děti jednou z prioritních skupin obyvatelstva, na kterou se stát v rámci finančního vzdělávání zaměřuje,” dodává Weiss.
Důležité zapojení škol
Otázce finanční gramotnosti by se tedy podle odborníků měla nejlépe věnovat škola i rodina. „Děti, se kterými jsem se ve škole setkávala, byly často v této oblasti “nepolíbené”. Co se týká právě školy, je to komplexní problém, neboť množství informací, se kterými se během docházky má dítě seznámit, je tak obrovské, že na tuto problematiku jednoduše nezůstane čas. Jen někteří vyučující finanční gramotnost začleňují do svých hodin tak nějak přirozeně jako součást jiných témat. Proto jsme přišli s myšlenkou, že bychom učitelům a rodičům mohli s touto problematikou pomoci naším webem a z ohlasů víme, že jim opravdu pomáhá,” svěřuje se Tomanová.
Z mnoha zajímavých úkolů, které děti mohou na webu Zlatka.in vyzkoušet, pak prý dětem dělají největší problémy pracovní listy, kde jsou seznamovány s obtížnějšími tématy, například, jak funguje rozpočet rodiny formou interaktivní práce s textem. „Zde je na učiteli, aby s nimi téma probral, případně dovysvětlil a navázal na ně aktivitami v hodině,” vysvětluje Tomanová a dodává, že naopak nejlépe jdou dětem vzdělávací hry, které mohou hrát proti postavičce Zlatce nebo proti kamarádovi. V hrách jsou pak zakomponované všechny typy úkolů, které na webu najdete, takže i děti, které se k nim nedostanou, se s problematikou v průběhu hry seznámí.
V současné době pracuje Veronika Tomanová společně s kolegy na rozšíření webu i pro střední školy, které bude mít více praktičtější pojetí tak, aby získané informace a dovednosti mohli studenti aplikovat v následujícím “dospělém” životě. „Rádi bychom navázali spolupráci přímo se školami a pořádali případně semináře o tom, jak s weby efektivně pracovat. Vizí a nápadů máme spousty, jen je zrealizovat,” uzavírá.
