„Co se děje?“ zeptal se. „Nic,“ odpověděla. Bylo to takové to nic, které o pár vteřin později zdemoluje půlku bytu jako tornádo. Pasivní agresivita má mnoho podob a vždy jediný konec – rozpad vztahu. Děsivé? Bohužel pravdivé.
Možná jste ve vztahu pasivně agresivní vy, aniž byste si to uvědomovali. Pokud stále
nevěříte, že situace z úvodních vět je zárodkem konce, dovolím si navázat vědeckými daty. Na přelomu tisíciletí proběhla řada výzkumů, při kterých byli účastníci experimentu připojení na přístroj snímající mikrovýrazy obličeje. Jejich úkolem bylo patnáct minut se nezávazně bavit.
Výsledky byly víc než zajímavé. Pokud se během krátkého rozhovoru například o venčení psů projevily mikrovýrazy vypovídající o opovržení, během několika let se dvojice rozešla. Nejdéle to vydrželo jednomu páru 15 let, ale i ten skončil. Jak už nejspíš tušíte, opovržení je emoce, která se velmi často projevuje právě pasivní agresivitou.
Tisíc tváří pasivní agresivity
Kolik lidí, tolik nenápadných projevů pasivní agresivity. V následujících řádcích se pokusím vystihnout ty nejčastější ukazatele, ale je na každém z nás, abychom si sáhli do svědomí
a přiznali si, jestli se nás tohle téma týká a jak se projevuje právě u nás. A teď už vzhůru na hitparádu pasivně agresivního chování.
1. Tichá domácnost
Stereotyp použitý v úvodním příkladu bohužel není nijak výjimečný. Tato forma pasivní agresivity na sebe bere mnoho podob, všechny ale vycházejí ze stejného základu. Něco se mi nelíbí a nechám tě hádat, co to je. Nestojíš mi totiž za to, abychom se spolu o tom
bavili. Cítíte v tom to opovržení?
2. Tak si to udělej, jak chceš
S tímto příkladem jste se také nejspíš setkali. Jde o to, kdy se jeden z partnerů snaží prosadit svůj názor, a když se mu to nepodaří, zdánlivě schválí jinou možnost. Z emocí provázejících takovéto „schválení“ je ale jasné, co si o tom dotyčný myslí. Nejde tedy o souhlas, ale o skrytou agresi.
3. Emoční vydírání
Tohle je hodně ošklivá, ale také velmi častá forma nenápadné agresivity. V podstatě jde o čistou manipulaci, kdy se dotyčný snaží dostat vás tam, kde vás chce mít. A je jedno, jestli je to váš muž, manželka nebo maminka. Nejčastěji vydíráme pomocí sebelítosti a děsivých scénářů, které se stanou, když neuděláme x nebo y.
Shodná příčina
Když půjdeme hodně do hloubky, u každého člověka najdeme individuální příčinu. Ta se dá uzdravit, odstranit, vyřešit. Právě s tímto pomáháme klientům v rámci projektu opravdovyvztah.cz. Pokud bych měl příčiny shrnout do nějaké jednotící kategorie, byl by to strach. Ano. Pasivně agresivní člověk se bojí, a proto k němu můžeme přistupovat laskavě. Nejčastěji jde o strach z konfrontace, navíc solidně říznutý obavou z toho, že dotyčný nebude mít věci pod kontrolou. Než se začnete usmívat, rád bych řekl, že tohle je normální. Když se ocitneme v situacích, které nemůžeme kontrolovat, dostavuje se stres. To není chyba, ale nastavení mysli.
Nejspíš se shodneme na tom, že tohle naše „naprogramování“ není vždycky úplně výhodné. Racionálně víme, že nemůžeme spoustu věcí kontrolovat, ale emočně se o to pořád pokoušíme. Nezbývá než trénovat dovednost věci pouštět. Ano, tohle je dovednost. Každý
ji máme vyvinutou do určité míry a podle toho se nám žije buď snadno, anebo o něco hůř.
Mít koule na to mluvit
Nejspíš už víte, že většina pasivně agresivního chování je provázena mlčením. Je to právě strach z otevřené konfrontace, který nás k tomuto chování vede. A právě to je to nejlepší
místo, kde můžeme začít. Mít odvahu mluvit. Sdílet svoje pocity, aniž bychom na nich trvali.
Kromě toho, že tím ukazujeme svoji sílu, dáváme najevo také respekt. Ten totiž leží na opačné straně agresivního chování. Jednoduše řečeno: Pokud mám svoji partnerku rád, tak
mi stojí za to s ní mluvit. Nebudu ji „trestat“ mlčením, abych jí o dva dny později řekl, že ji miluji a dělám to všechno z lásky. To bych lhal do kapsy sám sobě.
Kdosi moudrý řekl, že je těžké čelit svým nepřátelům, ale ještě těžší je čelit svým přátelům. Ano. A někdy je nejtěžší čelit těm, které milujeme. Právě v takových chvílích se ale ukazuje síla naší lásky.
