Hluboká práce neodkazuje na potápěče ani jinou geografickou hloubku, tady jde spíš o kognitivní rovinu. Tedy konkrétně o schopnost pracovat ve stavu hlubokého soustředění. Po dlouhou dobu. Bez rozptýlení. Bez pauz na kafe s kolegyní v kanclu nebo brouzdání na Instagramu.
Za konceptem „hluboké práce“ stojí renomovaný autor a profesor počítačových věd Cal Newport. Ten ji ve své knize Deep Work: Rules for Focused Success in a Distracted World popisuje jako „profesionální činnost prováděnou ve stavu bez rozptýlení, která posouvá vaše kognitivní schopnosti na hranici možností.“ Takové snahy pak podle Newporta vedou k tvorbě nových hodnot a zlepšují vaše dovednosti. V praxi to znamená, že si na náročné projekty a úkoly vymezíte určitý čas. S plnou pozorností. Deaktivujete e-mailová upozornění, hodíte se na Skypu do módu „Nerušit“, odložíte telefon a omezíte všechny další narušitele.
Zahlceni mělkou prací
Hluboká práce rovná se vyšší produktivita? Pojítko tam určitě je. Metoda je jakýmsi protiútokem k moderním postupům, které jsou přesycené nevděčným a neefektivním rozptylováním – sociální sítě, neustálé připojení, okamžité reakce, e-maily, whatsAppy, messengery, přeskakování mezi aktivitami, skenování webových stránek apod. Newton to pojmenovává mělkou prací. Jde o nenáročné a povrchní činnosti, snadno replikovatelné a s nízkou hodnotou, které nabourávají naši schopnost podávat výkon na svém kognitivním vrcholu. Celá idea jde ale ještě dál za produktivní hranici. Mluví se také o větším uspokojení a štěstí. Na rozdíl od mělké práce bývá ta hluboká opravdovou výzvou a možností dosáhnout velkých cílů. Ocitáme se ve světě, který je propojený smartphony, notebooky a chytrými hodinkami. Spousta dalších aspektů každodenně bojuje o naši pozornost. Žijeme v nadinformační době. To všechno nesvědčí naší soustředěnosti, která se postupně stává velmi hodnotnou pro pracovní trh. Kdo bude chtít zaměstnat lidi bez ambic a zájmu se rozvíjet? Budoucnost… vlastně jaká budoucnost, už teď se hodně počítá s automatickými stroji, roboty, drony, chatboty. Ti si s mělkou prací hravě poradí. Udržet krok s měnícím se technologickým prostředím bude chtít trochu hlubší přístup k práci. Větší zaujetí, osobní účast a chuť na sobě pracovat. Bude potřeba vystoupit z průměru a udělat z koncentrace jádro každodenního pracovního života. Proměnit soustředění v konkurenční výhodu.
Kognitivní přetížení
„Nemám nějaké nové e-maily nebo zprávy?“ „Co o nás právě teď píšou zákazníci na Twitteru?“ „Chtěla jsem si vlastně přečíst recenzi na ten nový film.“ Většinou se podobní „útočníci“ objevují ve chvíli, kdy chceme začít pracovat, a náš mozek se musí kognitivnímu přetížení neustále bránit. Neurolog Michael Merzenich z University of California říká, že čím více se koncentrujeme, tím více mozek uvolňuje chemickou látku zvanou noradrenalin. Ta pomáhá se soustředěním na daný úkol. Pokud jste neustále v „rozlítané“ pohotovosti, můžete si oslabit fyziologické procesy, které udržují rozptýlení pod kontrolou. Psycholog Daniel Goleman ve své knize Focus: The Hidden Driver of Excellence zkoumá, proč tomu tak je. Zjednodušeně vysvětluje, že prefrontální kůra našeho mozku (vnější vrstva) ovládá naše výkonné funkce – soustředění, plánování a syntézu, nicméně se musí pořád přetahovat s hlubší částí, kde vznikají impulsy. Jako byste měli na každém rameni dva našeptávače – zlého a hodného. Zlý se vás snaží rozptýlit a vaším úkolem (spolu s „hodnou“ částí mozku) je najít způsoby, jak ho ignorovat. Pokaždé, když se objeví nutkání změnit pozornost, musíte mít „po ruce“ prostředky, které vás jich zbaví.
Každodenní tréninková rutina
Ptáte se, jaká je univerzální strategie pro zlepšení vaší pozornosti? Praxe. Trénink. Prostě to pořád zkoušet. Goleman uvádí, že jedním z přístupů, jak zlepšit koncentraci, je uvědomit si tři základní typy zaměření – vnitřní, jiné a vnější. Vnitřní druh představuje schopnost naslouchat svému nejhlubšímu já. Kdo jste? Proč děláte svou práci? Jaké hodnoty zastáváte? Jiný druh se zaměřuje na to, co říkají, cítí a co si myslí ostatní. Jde nejen o slova, ale i neverbální signály v podobě mimiky a řeči těla. Vnější druh pak pokrývá umění sledovat, co se děje obecně ve světě, a vytříbit si z toho věci relevantní pro váš život a práci. To, že to bez cviku nepůjde, potvrzuje i sám Newport. Sice to možná ze začátku bude bolet, ale zkuste do svého běžného života začlenit tyto čtyři následující kroky. Za prvé se vždy předem rozhodněte, kde a na čem budete pracovat. Místo je zásadní. Kancelář, pracovna, knihovna… zkrátka prostor, kde vás nebude nic rušit. Někdy se doporučuje udělat tzv. velké gesto – radikální změnu, která vyvolá sílu novosti. To znamená, klasickou kancelář vyměníte třeba za home office (tedy pokud ho vlivem covidu nemáte už půl roku), chatu, knihovnu, hotelový pokoj nebo cokoliv vás napadne. Vyhodí vás to ze stereotypu a dá vaši mysli signál, že zrovna pracujete na něčem důležitém. Za druhé si přesně naplánujte čas hluboké práce. Ideálně pro celý týden, aby se z toho postupně stal zvyk. Vyhnete se tak autopilotu – době, kdy se příliš nezamýšlíte nad tím, co vlastně s časem děláte. S přesným rozvrhem se také hned v úvodu nezaseknete u mělkých aktivit. Pokud s hlubokou prací začínáte, nebuďte příliš ambiciózní. Klidně si dejte jen 15 minut a své soustředění si dávkujte postupně. Nastavte si strukturu. Svou vlastní. Vy rozhodněte, jak bude režim hluboké práce vypadat. Zda úplně vypnete internet a telefon, kolik si uděláte přestávek na kafe, zda se vůbec budete během hluboké práce občerstvovat a také jak budete měřit progres – počet napsaných slov, přečtených stránek, připravených receptů, postů apod. Předem si definujte metriky, podle nichž následně můžete vyhodnotit svoji úspěšnost. Posledním bodem jsou odměny a pauzy. Stimulace je důležitá, pomáhá mozku udržet vysokou úroveň koncentrace a hloubky. Ať už to bude šálek lahodné kávy nebo meditace na začátku práce, dobrý zákusek, hudba nebo klidná pauza, to všechno může dodat větší jasnost, nadhled a energii do řešení úkolů.
Abyste zůstali v ekonomice cenní, musíte zvládnout umění rychlého učení komplikovaných věcí. To vyžaduje hlubokou práci.
To-do list: soustředit se
Chce to zkrátka pravidelný trénink, stejně jako když si na ruce snažíte v tělocvičně vyrobit biceps. Pokud se budete učit přitahovat svou pozornost zpátky k danému úkolu, brzy začnete ovládat schopnost soustředit se a toho zlého čerta na rameni kdykoli na lusknutí prstu zaženete. Pozornost si přivoláte, kdykoli ji budete potřebovat. A ponoříte se do práce tak hluboko, jak budete chtít.
Strategie hluboké práce
Profesor počítačových věd Cal Newport popisuje čtyři různé typy rozvržení práce. Každá filozofie má své klady a zápory a je potřeba zvážit, na co aktuálně máte.
The Monastic Philosophy of Deep Work Scheduling.
Nejostřejší forma hluboké práce, kdy celou pracovní dobu jedete na vysoké úrovni. Má sice výsledkově nejvyšší potenciál, ale pro většinu lidí je vzhledem k pracovnímu systému a dalším závazkům nereálná.
The Bimodal Philosophy of Deep Work Scheduling.
Umožňuje velkou porci hluboké práce, ale zároveň vám ponechává prostor k činnostem, které ve svém životě považujete za cenné. Vyžaduje flexibilitu, co se týče uspořádání roku, měsíců i jednotlivých týdnů a nastavení bloků hluboké práce. Třeba zimu a podzim vyčleníte pro hlubokou práci, léto a jaro pro mělkou.
The Rhythmic Philosophy of Deep Work Scheduling.
Ideální pro osoby s poměrně statickým rozvrhem. Když víte, jak bude vypadat většina vašich dní, můžete si každý den vyblokovat několik hodin na hlubokou práci. Jedete zkrátka v pravidelném rytmu. Například ráno hluboce, odpoledne mělce.
The Journalistic Philosophy of Deep Work Scheduling.
Model určený pro jedince, kteří jsou naopak neustále v pohybu a nemají pravidelný režim. Vyžaduje hbitost, schopnost pracovat s časem a hlavně umět se „přepnout“. Když vám například meeting skončí dřív, musíte umět rychle najet na hlubokou práci. Metoda není vhodná pro úplné začátečníky.
