Přitahují lidi z uměleckých oborů, reklamních agentur, novináře i vědce. Silové a kondiční tréninky, během nichž trénujete hlavu stejně jako tělo a ze všeho nejdřív se učíte dýchat jako miminko, vás naučí přemýšlet jinak. Kettlebell je pro tělocvičny Železná koule pořád signifikantním nástrojem, ale systém, který její zakladatel Michal „Radar“ Vrátný neustále vyvíjí, sahá mnohem hlouběji a dál.
Zaměřujeme se primárně na rozvíjení fyzické síly, protože z té vychází všechno ostatní – výbušnost, rychlost, svalová vytrvalost i bezpečná flexibilita. Představte si sílu jako sklenici a další kvality jako vodu. Čím větší máte sklenici, tím více vody se do ní vejde,“zahajujenáš úvodní trénink Michal „Radar“ Vrátný a pokračuje slovy o komplexním přístupu, který vychází ze středu těla, dbá na správné dýchání a práci s páteří, bez níž jsou sebenamakanější ruce a nohy k ničemu. Během hodiny a půl, kdy se učím vnímat jednotlivé obratle, se mozek vaří zpracováváním pro něj nezvyklých motorických úkonů. Po mnoha pokusech můžu být pyšná na svůj mrtvý tah se „železnou koulí“.
Nezvladatelná únava
Několikrát si vzpomenu na mistry kung-fu, ke kterým jsem kdysi dávno chodila. Tenhle třicetiletý kluk z Liberce, co se na vysoké škole vrtal v počítačích a vážil o třicet kilo víc než teď, k nim má tak blízko! Právě následky tehdejší špatné životosprávy jako nezvladatelná únava, kvůli které se musel uprostřed pracovní doby zamykat na záchodě a opřený o zeď spát, ho přes bojové sporty a kettlebell, dovedly až sem. K rozvoji funkčního systému, zahrnujícího moudrost starých mistrů i poznatky nejnovějších výzkumů. A k založení dnes už kultovní tělocvičny u Národní třídy, ke které se později přidaly i další sestry. Asi tušíte, že posilovací stroje do tohoto světa nepatří. Kromě kettlebellů se cvičí s olympijskými činkami a vlastní vahou, na hrazdách a gymnastických kruzích. Stačí to bohatě. Železná koule stojí na velmi propracované metodice, kde kvalita vítězí nad kvantitou. Vůbec nejde o to, kolik toho uzvednete a kolikrát, ale co přesně vzhledem ke své aktuální kondici děláte a jak. „První fáze je vždy o technické přípravě. Každý cvik má svoje pravidla, aby byl efektivní a bezpečný. Ve druhé fázi zakořeňujeme technickou přípravu pomocí malého závaží a velice postupně, po malých krůčcích, přidáváme, až jsou lidi najednou schopní zvedat fakt těžké činky. Postupují vždy pod naším vedením a podle na míru sestaveného, individuálního plánu, který obměňujeme jednou za tři měsíce. Každý cyklus začíná zase z bodu nula, technickou přípravou,“ vysvětluje Radar.
Důsledkem takového přístupu je, že tréninky nejsou destruktivní, výsledky se ale přitom dostavují rychle a jsou dlouhodobé. Projevují se nejen na postavě, ale hlavně na kvalitě života, což je pro šéfa Železné koule to úplně nejdůležitější. „Necvičíme jen proto, abychom cvičili, na co je mi schopnost zvednout dvě stě kilo, když je to výhra jen v laboratorních podmínkách. Pro mě je důležitý reálný přenos toho, co tu děláme, do scénáře skutečného života. Někdo se zbaví bolesti zad, někdo vysadí antidepresiva, někdo si konečně vydrží hrát celý víkend s dětmi, aniž by odpadával únavou, někdo si zlepší výkon v profi sportu, někdo konečně opustí nevhodnou práci a jde si za svým snem. Začal jsem na sobě makat z podobných důvodů a s tímhle záměrem to i celé dělám.“
Spoření na důchod
Další podstatou filozofie Železné koule je pohled do daleké budoucnosti. Tedy tam, kde budeme na obličejích nosit hluboké vrásky a v městských dopravních prostředcích nás každý pustí sednout. Stárnutí nezastavíme, s jakou elegancí ale jednou budeme dávat páté patro bez výtahu a v jaké náladě se ponesou naše dny, můžeme podle Radara významně ovlivňovat právě teď. Tím, že budeme udržovat tělo neustále aktivní. „To, co v Kouli děláme, je takové ukládání penízků do prasátka, které v důchodovém věku rozbiješ a něco tam najdeš. Snažím se pořád zdokonalovat cestu, která je pro lidské tělo z dlouhodobého hlediska ideální, maximálně přirozená. Nezatěžuje ho ani málo, ani příliš. Řada extrémních způsobů cvičení na tohle bohužel vůbec nemyslí. Představují stejné zlo, jako když člověk nedělá nic.“ V realitě to znamená například vyhledávání průsečíků mezi tím, co chcete dělat vy, a co si myslí, že byste měli dělat, trenéři Železné koule. Ti neustále vychytávají vaše slabá místa, nad kterými byste nejspíš za normálních okolností mávli rukou a šli o dům dál. „Tyhle stránky logicky nikdo rozvíjet nechce, přitom mají největší návratnost. Nejde to, nejde, nejde, ale najednou to prolomíte a otevře se vám miliarda dveří. Fyzický trénink je nekonečné hledání slabých stránek a dělání z nich těch silných,“ dodává Radar. Nejspíš už je teď zřejmější, proč je Železnou koulí okouzlená část Pražské kavárny a další, kdo vyhledávají (nejen) pohyb s přesahem. Výjimečný koncept, tuna moudrosti a autentická místa ke cvičení ale stále ještě nejsou všechno, za čím chodí. Jsou to i lidi. Tato komunita je speciální. A je otevřená pro všechny.
