Těžko říct, jestli z ní klid vyzařuje díky tomu, že je pořád u koní, nebo jí to proto, že je tak klidná, s koňmi tak skvěle jde. Anna Kellnerová je česká parkurová jezdkyně, která ve stájích tráví většinu svého času a letos ji čeká výjimečný rok.
Když se setkáváme v kavárně, nejdříve se shání po kapesníku. Nedivím se, je zrovna období, kdy nás oslabují chřipky. „Nejsem nemocná, mám celoroční alergii na slámu a na koně. Ale časem si na to tělo docela zvyklo. Abych kvůli nějaké rýmě přestala jezdit na koních, to se nestane. I když mi to doktoři doporučovali. Ale já věřím, že když se chce, všechno jde,“ říká Anna. To je Anna Kellnerová v kostce…
Jaké hodnoty jsou pro vás v životě nejdůležitější?
Asi nedokážu mluvit o konkrétních hodnotách. Pro mě je důležité, když vím, že jsou kolem mě všichni zdraví. Když není zdraví, jde všechno stranou. I hodnoty a systémy, které jste si vystavěli. Když vám pak zavolá kamarádka, že musí do nemocnice, nemyslíte na nic jiného. A také si vážím toho, že mám kolem sebe lidi, kterým můžu věřit, kteří mě znají a občas mě pošťouchnou a jsou ke mně upřímní.
Jak vnímáte své známé jméno?
Mám prostě tátu a mámu, kteří z ničeho vybudovali něco neuvěřitelného, a já jsem na ně pyšná. K tomu měli čtyři děti, skvěle nás vychovali, milují nás a dali nám to nejlepší. Byli na nás tvrdí, když bylo potřeba, a taky nás zahrnovali láskou. To, že nemusím řešit naši finanční situaci a rodiče mě mohou podpořit, je samozřejmě obrovský benefit a moc si toho vážím, ale současně žiju každodenní normální život, snažím se co nejlépe zvládat koně, univerzitu a vedení domácnosti, a zároveň chci trávit čas s partnerem a rodinou.
Takže peníze pro vás nejsou téma?
Finanční jistota je důležitá, když ji nemáte, je to těžké. Ale jestli můžete jet na jednu dovolenou nebo na dvě, to už není rozdíl. Člověk musí být šťastný v tom, co žije, a když chce něco změnit, musí to změnit sám. Vnitřní hodnoty se netočí kolem peněz. Pokud ano, myslím, že takoví lidé nikdy nemůžou být spokojení. Peníze dají jistotu, ale zbytek záleží na vás.
Stojíte nohama na zemi?
Stojím. Nemůžu přijít za rodiči, ať mi dají peníze. Ty si šetřím z odměn ze závodů. Dostávám peníze za práci, kterou miluju nadevše. A to je štěstí. Ale kdyby se svět zbořil, vím, že se vypracuji nějak jinak. Vím totiž, že v životě musím makat, abych to někam dotáhla. Člověk musí být připravený pracovat.
Jaká je práce vás jako parkurové jezdkyně před závodem?
Parkurové závodiště se otevírá tak dvacet, třicet minut před samotným závodem. Závodníci dopředu trať neznají. Jezdci si tak až těsně před závodem mohou trať projít a navnímat. Mohou spočítat metry mezi překážkami. Takový údaj se přehodnotí do cvalových skoků vašeho koně. Každý kůň má jiný cval, jinak skáče, někteří koně se tlačí doleva, někteří doskočí a přidají, jiní doskočí a zpomalí. Na jezdci je, aby si naplánoval jízdu optimální pro sebe i pro koně. Při samotném závodu pak stejně nastane nějaká změna a na tu je třeba ihned zareagovat a jezdeckou strategii změnit.
