Milujete krásné prostory a dobrý design? A troufla byste si svoje nadšení posunout o několik příček výš a udělat z toho profesi a životní náplň? Majitelka Dessin Atelieru, který na míru vytváří krásné interiéry, vás k tomu ráda inspiruje…
Navrhujete interiéry, ale jak vypadá váš byt a kancelář? Chodí tudy kovářova kobyla bosa nebo je to naopak prostor pro zkoušení nových věcí?
„Určitě nechodím bosa. Nejprve zkouším věci u sebe. Měla jsem tmavé závěsy, nedávno jsem je vyměnila za světlé a už bych zase zkoušela něco jiného. O polštářích ani nemluvím. Přijde nová kolekce látek a já chci všechno! V kanceláři a naší šicí dílně musí být závěsy na 100%. V práci potřebuji mít pohodlí skoro jako doma. Cítit se tam dobře a pozitivně, protože tam někdy trávím opravdu hodně času.“
Vybudovat vlastní firmu je vážně fuška. Stala se vám nějaká nepříjemnost, která vás paradoxně poučila nebo posunula?
„Mnoho komplikací, nepříjemností, riskantních situací a právě proto, že na ně dokážu ihned v klidu reagovat, z nás dělá stabilnější firmu. Bez toho to nejde. Ale je to fuška. Já jsem na začátku neměla žádné peníze a každá firma jich potřebuje potřebuje na rozjezd mraky. Obzvlášť v této době. A pokud chcete dělat projekty s velkými korporáty nebo veřejné zakázky, tak vám nedají zálohu ani korunu dopředu. Celý projekt musíte financovat od A po Z sami. A když se vám souběžně potkají dva takové projekty, tak je to radost. Takže mě nezbývalo nic jiného než hodně pracovat a na vše si poctivě vydělat.“
Foto: Michael Jan Dvořák
Napadá mě – čím jste chtěla být jako malá? Podnikatelkou? Designérkou? Šila jste si na panenky nebo vyráběla dekorace do pokojíčku?
„Když jsem byla malá, tak jsem chtěla být zubařka. A vždycky jsem měla ráda jakékoliv ruční práce od kreslení po šití, moc ráda jsem něco vyráběla. Do teď mi ty ruce zůstaly neposedné. Taky nemám problém vzít šroubovák a smontovat si kolejnice sama. Nezdá se to, ale v Dessin Atelier jsme pořád jednou nohou ve stavebnictví.“
Šikovné ruce se vždycky hodí. Kolika rukama projde váš výrobek?
„Stabilně je nás sedm a každý výrobek projde hned několika rukama. V případě větších projektů je zapotřebí ještě daleko více šikovných lidí. Látky nám vozí na třímetrových rolích a manipulovat s nimi, odmotávat je a kontrolovat, zda na nich nejsou kazy, musí dělat dva lidé najednou. Poté se stříhá a šije. Ušitý závěs se musí pečlivě vyžehlit a složit pro převoz. Na místě montáže se pak věsí a znovu žehlí. Před pověšením závěsů musí pánové montážníci namontovat kolejnice, které dodáváme spolu se závěsy.“
Hledat látky pro své realizace, to musí být hodně cestování, po internetu i ve skutečnosti? Kde je vyhledáváte?
„Někdy podle toho, co se mi líbí, jindy mě osloví oni nebo musím cíleně hledat podle typu látek, protože do některých projektů jsou potřeba opravdu speciální. A ráda podporuji výrobu v ČR. Takže doma jedině skříně na míru od truhláře a designové doplňky. Samozřejmě hlídám poměr cena a výkon. Kvalita je důležitá. Pokud vyberete špatného dodavatele, tak si projekt můžete pěkně zkomplikovat. Spolupracuji pouze s ověřenými firmami z Evropy.“
Prý jste si k tomu nedávno splnila cestovatelské sny… kudy jste se toulala, co viděla a využíváte inspiraci z cest ke své práci?
„Mě se moc líbilo v Kalifornii, tam bych se ještě chtěla znovu podívat a naučit se tam surfovat. Nejlepší inspirací po pracovní stránce je mi Francie, Anglie a Itálie. Ať už jde o samotný design tak i pracovní postupy a vychytávky pro šití. Právě v těchto zemích má stále ruční práce hodnotu a cení si jí daleko více než u nás v ČR. V Česku bych to připodobnila známému fast fashion, ale nazvala bych to “fast design.”
Máte vysněný dům či realizaci, kterou byste chtěla udělat?
„Můj sen, který se mi ještě nevyplnil, je zrealizovat hotel. Klidně menšího rozsahu. Kanceláře a vily už děláme celkem dost. Chybí mi v portfoliu ještě hotel, případně zámek, nebo taky státní zakázka. A čeho už bych se taky nebála, tak dělat vetší projekty i do zahraničí. Mám na mysli třeba Německo. Poslední závěsy s kolejnicemi, kdy vše vážilo okolo pul tuny jsme stěhovali cca 400 km.“
Máte nějakou vtipnou historku z některého svého projektu?
„Historek je mnoho. Já i na ty špatný se snažím vzpomínat s úsměvem. Jsem hodně pozitivní člověk.“
