Darinu můžete znát ze dvou světů. První její láskou je film. Také o něm mnoho let psala jako novinářka. Tou druhou, v téhle chvíli srdcovější, je jídlo.
Vystudovala dějiny a teorii filmu na FF UK, řadu let působila v Lidových novinách a Reflexu. Byla řadu let šéfredaktorkou kulinářských časopisů. Také provozovala bytovou restauraci Na Faře, kde připravovala jedinečné zážitkové večeře. Od začátku července ji najdete v Českém Krumlově v bistru Topinka. Kromě toho se věnuje poradenství v oblasti gastronomie. Pokud si přejete vymyslet speciální menu pro váš podnik, nebojte se oslovit tuhle gurmánku se zrzavými vlasy, která má v sobě jistý druh ženského tajemství. „Považuji za důležité mít přátele v širokém věkovém spektru. Přestože věk je vlastně nepodstatný. Přináší s sebou zkušenosti, jinou energii, ale nemá nic společného s odvahou, s tím, co mohu nebo musím, s lidskou kvalitou,“ říká Darina a do svého výběru žen, které ji inspirovaly na životní cestě, přidává dámy, které dokázaly předávat silnou výpověď bez ohledu na věk.
Kate Bush, britská zpěvačka
Bylo mi asi šestnáct, když jsem poprvé slyšela zpívat Kate Bush, myslím, že to byla skladba Wuthering Heights, inspirovaná románem Na větrné hůrce. Bylo to pro mě jako zjevení. Kdybych měla ten dar a talent tvořit hudbu, chtěla bych ji dělat přesně takhle. Kate Bush bylo asi tolik jako tehdy mně, když složila skladby na svoji první desku, a já se v tom absolutně našla. Tehdy v tom složitém věku mi dost pomohla a vzniklo z toho takové celoživotní přátelství, o němž ona nemá ani páru a já jsem za něj vděčná. Hounds of Love nebo Aerial, vlastně všechny její desky, mně vždycky dokázaly dát tu správnou energii, kterou jsem v tu dobu potřebovala. Vždycky mě fascinovala její muzika, ale inspirovala mě i jako žena, svou kreativitou, tím, jak byla jiná, nikomu se nepodobala, jak dělala vždycky všechno po svém. Jak se nezbláznila z kariéry. A docela mě pobavilo a také udělalo radost, když se teď z její skladby Running Up That Hill z roku 1985 stal díky seriálu Stranger Things velký hit mezi patnáctiletýma holkama. Ta muzika vůbec nezestárla, funguje pořád fantasticky.
Katharine Hepburn, americká herečka
Když mi bylo asi dvanáct, viděla jsem film Africká královna. Byl to takový ten iniciační okamžik, kdy jsem si uvědomila, že mě film nesmírně baví. A fascinovala mě Katharine Hepburn. Podle scénáře měla hrát takovou nepříliš hezkou starou pannu, ale mně připadala nádherná. Pak jsem se pídila po každém jejím filmu, vždycky si uměla vybrat vděčné a kvalitní role v dobrých filmech se skvělými hereckými partnery. Nebyla to prvoplánová kráska a i díky tomu si mohla dovolit stárnout svobodně a točit filmy až do vysokého věku.
Nigella Lawson, britská novinářka, autorka mnoha kuchařek
Díky Nigelle jsem pochopila, že mě baví jídlo. Uvědomila jsem si, že jídlo přináší takřka za všech okolností pozitivní zážitek. Tohle ona vždycky uměla ve svých pořadech předat. Uvařit pro někoho skvělé jídlo a udělat mu tak radost je jeden z nejhezčích pocitů, jaké znám. Vařila jsem vlastně vždycky dobře, ale až někdy před čtyřicítkou jsem přišla na to, že je to pro mě osudové. V té době jsme se přestěhovali na faru. Jezdili za námi přátelé a já pro ně vařila. Ty oprýskané farské zdi tomu dávaly jistou poetiku. Jednou jsme seděli s Lukášem Hejlíkem na zahradě a já mu vyprávěla, jak mě to baví, a Lukáš mě tehdy podpořil, abych pokračovala. Vznikl z toho projekt bytové restaurace, což byl takový hezký gastronomický, ale i sociální experiment. Jezdili k nám zajímaví lidé, s mnohými jsem se spřátelila. Bavilo mě tvořit ten komplexní zážitek – jídlo, světlo, hudba, prostřený stůl, tohle všechno muselo ladit. Ráda na tohle období vzpomínám.
Eva Zaoralová, bývalá umělecká ředitelka a poradkyně Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary
Eva Zaoralová pro mě byla důkazem, že nikdy není na nic pozdě. Největší kariéru zažila po šedesátce. Uměla žít život naplno, byla nesmírně sečtělá, inteligentní, měla přehled, skvělý smysl pro humor a byla to dáma. Považuji za velké privilegium, že jsem měla možnost ji poznat blízko a trávit s ní čas na filmových festivalech ve světě. Nikdy se nelekala výzev. Do každé práce šla bez předsudků, s vnitřním nastavením, že nic není nemožné, a realizovala projekty, před kterými doteď smekáme.
Šárka Babická, kamarádka, fotografka
Šárka Babická je o deset let mladší než já. Je to nesmírně odvážná holka, která projela půl světa. Podnikla cestu autem z Londýna do Indonésie, kde teď žije a buduje tam v poměrně dobrodružných podmínkách hotel. Obdivuju její odhodlání, talent a schopnosti. Když jsem s ní poprvé spolupracovala jako s fotografkou, věděla jsem, že s ní budu chtít pracovat, kdykoli to půjde. Je to jeden z nejdůležitějších lidí v mém životě, vím, že se na ni můžu vždycky spolehnout, i když se teď nemůžeme vídat. Každému bych přála, aby našel svoji Šárku.
Karolína Fourová, kamarádka, inženýrka chemie potravin a výživy
Karolína je dokonce o dvacet let mladší než já. Jsem moc ráda, že se mohu obklopovat tak mladými lidmi, protože se od nich hodně učím. Karolína se dokáže neskutečně zakousnout do toho, co dělá, a hodně tomu obětovat. Jde si za tím, co ji baví a naplňuje, a sklízí za to zasloužený úspěch. Naplňuje mě to optimismem a vírou v mladé lidi. A upřímně mě těší, že umím být partner i pro tuhle generaci.
Ruth Elias, přeživší holokaustu
V jistém životním období mě zajímalo vše, co souviselo s holokaustem. Přečetla jsem takřka všechny příběhy lidí, kteří ho přežili. Fascinovala mě jejich vůle žít, i když život ztratil smysl i hodnotu. Občas mě napadne, jestli si někdy někdo všimne chvíle, kdy zemře poslední člověk, který přežil holokaust, a tahle kapitola už bude definitivně minulostí. Odletí poslední anděl. Nikdy nepochopím, co je člověk člověku schopen udělat, a jak nejsme schopni se z historie poučit. Často si vzpomenu na knihu Ruth Elias Naděje mi pomohla přežít, je to příběh, který mě naplňuje vděkem za každou vteřinu života.
