Rozhovor s bývalou českou miss, nyní mentorkou o sexualitě, práci s traumaty i o partnerských vztazích. Byla úspěšnou modelkou, spokojenou matkou i manželkou, než ji náročné životní okolnosti navedly na cestu seberozvoje a žití v souladu se svou vlastní podstatou, jak sama říká. V roce 2019 se stala certifikovanou koučkou pro posvátnou sexualitu, lásku a vztahy a odstěhovala se s dětmi na Bali, kde mají domov dodnes.
„Miluji tamní lidi i jejich vstřícnost. Nikde jinde na světě jsem nenašla větší podporu pro své single maminkování a zároveň tvoření businessového království. A děti tam mají úžasné prostředí pro růst ve vědomé komunitě,“ říká Helena, která únor strávila na návštěvě bývalého manžela v Americe a poté se přesunula do Egypta, kde spolu s desítkami dalších žen putovala po Nilu a posvátných starobylých chrámech.
Považujeme se za liberální společnost, která o tématu sexuality otevřeně mluví a informuje. Jak se na to díváte vy? Je něco, co naší společnosti v této oblasti uniká?
Uniká nám pochopení, že sexualita je velmi mocná posvátná síla, která v nás byla po tisíciletí záměrně potlačována. Nyní ale přichází čas, kdy si rozpomínáme na to, že je nám zcela přirozená a že skrze ni můžeme svobodně tvořit svůj život.
Od mnoha vztahových koučů se dozvídáme, že pro krásný partnerský vztah je nezbytné mít láskyplný vztah především sama k sobě. Souhlasíte? Vzpomenete si na nějaké příklady ze svého života, kdy se to potvrdilo?
Já věřím, že vztahy jsou škola života. Že každý, kdo nám do života vstoupí, nám ukazuje, co sami v sobě ještě nemáme přijaté, zahojené, objaté. Když mě někdo naštve nebo někoho soudím, ten daný člověk mi dává dar vidět, kde bolím já sama, co v sobě odmítám a co ve mně ještě potřebuje větší péči a pozornost. Mě samotné vztahy ukazovaly, kde se nevidím, kde ještě nemám hranice, kde víc beru než dávám nebo naopak. Od mužů jsem dlouho vyžadovala víc lásky, pochopení, přijetí, než mi došlo, že vše, co potřebuji, mám sama v sobě.
Nyní většinu času pracujete se svými klienty skrze mentoring a programy. Jak konkrétně tyto programy vypadají a co ženám, jimž jsou primárně určeny, přináší?
Posvátná žena je program pro ženy, které vědí, že chtějí žít a tvořit svůj život z vlastní podstaty, radosti a lásky. Pro ty, které se chtějí osvobodit od starých limitujících vzorců a programů a dovolit si být samy sebou. Každý týden se potkáváme online a řešíme jedno konkrétní téma, například sexualitu, lásku, divokost, hojnost, ženství. Poté vždy koučuji konkrétní ženy s konkrétními tématy. Držíme si všechny navzájem bezpečný prostor, kde se nesoudíme, nesoutěžíme a nesrovnáváme. Je to nádherný podporující kruh žen, kde jsme si medicínou jedna druhé.
Jaké nástroje při práci se svými klienty používáte?
Jsou to nástroje založené na práci s tělem, emocemi i myslí, takže je možné si díky nim zpracovat jakékoli téma. Zároveň jde o techniky, které potom může každý používat samostatně a stát se tak nezávislým mentorem sám sobě.
Co podle Vás nejvíc brání dnešním ženám v tom, aby žily šťastný, spokojený a naplněný život? A jak je to v případě mužů?
Nejvíc jim brání strach, co si o nich a o tom, co dělají, budou myslet ostatní. Z toho plyne strach být viděna a slyšena. Dále nám samozřejmě brání nevyléčená a nezpracovaná traumata. Vždyť každá třetí žena si za život projde sexuálním zneužitím. Neznám moc lidí, kteří by životem proplouvali, aniž by prožili traumatickou situaci, kdy sami sebe museli nějak potlačit. S muži je to podobné. U nich se ještě přidává strach ze změny a nejistota související se sexuálním výkonem.
Co se týká vztahů, mnoho žen mimo jiné zápasí s tím, jak poznat, kdy s partnerem ještě zůstat, a kdy naopak odejít. Co byste jim na základě svých dosavadních zkušeností poradila?
Já sama jsem vděčná za své rozhodnutí i odvahu odejít z něčeho, co bylo pro mě i pro mé děti toxické. Dostala jsem se do bodu, kdy jsem musela přestat zachraňovat, jak i manžela, tak náš vztah jako takový a dát svému muži svobodu jít se zničit. Tím, že jsem odešla, jsem zabránila tomu, aby zároveň zničil i mě a naše děti. Byla to jedna z nejtěžších lekcí mého života, ale díky bohu za ni. Díky tomuto daru jsem totiž znovu našla sama sebe a svou sílu.
Nedávno jste svého manžela navštívila v Americe. Po jak dlouhé době jste se viděli a jaké to bylo?
Viděli jsme se po čtyřech letech, pokud nepočítám pár jednohodinových návštěv vězení před covidem. A bylo to velmi léčivé. Odpustila jsem mu už dávno. Pochopila jsem, že i to, že jsem na děti byla sama, mi pomohlo stoupnout si do své síly a následovat svou duši. Vyléčila jsem si svoje vlastní bolesti a zpracovala staré nepotřebné vzorce, vystudovala práci s traumatem a Institut integrované sexuality. Právě díky tomu se pak mohly narodit i programy Posvátná žena a Milenec bez hranic.
Jak na manželství s Omarem zpětně pohlížíte?
Jsem za něj vděčná. Vše je, jak mělo být. Miluji ho dále, díky tisícům hodin práce na sobě, ale už ne tou závislou a bolestivou láskou jako dříve. Už vím, že jsme si oba prožili přesně to, co jsme potřebovali, abychom mohli růst. Odděleně jako partneři a společně jako rodiče.
Na co se v tomto roce nejvíc těšíte?
Nejvíc se těším právě na Posvátnou ženu, která začíná už za chviličku a pak i na Milence bez hranic v dubnu. Ale vlastně se těším na každý moment, protože tvořím ze své podstaty, naplňuji misi své duše a žiji ve vděčnosti za to, že jsem to nevzdala. A že těch těžkých chvil bylo…
