Hypnoterapie je v posledních letech na vzestupu a stala se z ní jedna z velmi využívaných metod, jak pomoci člověku s nejrůznějšími obtížemi. Lidé se prý ale často obávají, aby ve stavu hypnózy neprovedli nebo neřekli něco, co nechtějí. „Člověk však ani v tomhle stavu neudělá nic, co by se výrazně příčilo jeho osobnostním charakteristikám,” vysvětluje klinický psycholog, psychoterapeut a hypnoterapeut Martin Dlabal, se kterým jsme probrali třeba i to, zda hypnoterapie může být pro někoho nebezpečná.
Co si můžeme představit pod slovem hypnoterapie?
Zjednodušeně jde o využití hypnotického stavu v rámci psychoterapie. Někteří psychoterapeuti totiž užívají hypnózu jako jeden z možných léčebných prostředků v rámci jejich psychoterapeutického přístupu a to, že dokážou navodit hypnotický stav, jim právě tu paletu prostředků rozšiřuje. Každý psychoterapeut pak při využití hypnózy vychází ze svého přístupu. Behaviorální psychoterapeut by mohl například během své práce využít hypnózu k navození prohloubeného relaxovaného stavu. Kognitivně směrovaný psychoterapeut ke zformování představy, jak klient může zvládat svoji problematiku a psychoanalytik by mohl zužitkovat hypnoanalýzu.
Jak byste tedy popsal pocity, které člověk při hypnotickém transu prožívá?
Pocity většinou popisují lidé rozdílně. Často záleží na kombinaci, jakým způsobem je hypnotický stav navozován, zda zklidňováním nebo aktivací, a schopnosti člověka zaměřit se na probíhající proces. Nejčastěji mi ale klienti popisují pocit hluboké relaxace, pohroužení se do sebe, nebo fascinaci tím, co se během procesu děje, jako je například mimovolný pohyb ruky.
Je vlastně tato metoda terapie vhodná pro všechny, nebo by se jí měly určité skupiny lidí raději vyvarovat?
Vhodnost hypnózy záleží především na způsobu její aplikace, a hlavně pak na stavu klienta. Některé ze způsobů se totiž dokonce příliš neliší od běžného hovoru. A vést rozhovor je přeci možné „skoro“ s každým. Obvykle se ale nedoporučuje využívat klasickou hypnotizaci u osob trpících akutními psychotickými příznaky nebo u lidí náchylných k záchvatovitým onemocněním. Rozhodně ale pro absolvování hypnózy není potřeba žádná speciální příprava.
Dá se tedy říct, že hypnoterapie může být nebezpečná? Například kdyby ji vykonával někdo bez lékařského vzdělání nebo zkušeností?
V případě zdravotních obtíží je určitě vhodné vyhledat profesionála, který pracuje ve zdravotnictví a dokáže diagnostikovat a zároveň i určit přiměřené využití hypnózy. Kromě toho někteří pomáhající profesionálové, jako jsou terapeuti nebo koučové, nabízejí relaxační hypnózu či jiné sugestivní techniky za účelem navození celkového zklidnění nebo se zaměřením na rozvoj osobnosti klienta. V tomto případě by si měl klient samozřejmě vybrat takového profesionála, který má odpovídající vzdělání a přiměřené reference.
Čeho se nejvíce obávají vaši klienti?
Nejčastěji vyjadřují obavu ze ztráty sebekontroly. Nechtějí totiž v hypnóze říct nebo udělat něco, co nechtějí. Člověk však ani v tomhle stavu neudělá nic, co by se výrazně příčilo jeho osobnostním charakteristikám. Dobře to vystihuje hláška Štěpána ve filmu „Jak básníci přichází o iluze“, ve které jemně sděluje Masaříkovi: „A nebude to tím, že ona se klidně svléká i bez hypnózy?“.
Do stavu hypnózy asi nelze jednoduše dostat úplně každého. Jde nějak hypnabilitu člověka ovlivnit?
Hypnabilita je v populaci, podobně jako ostatní osobnostní charakteristiky, rozložena rovnoměrně podle Gaussovy křivky. Je tedy pravdou, že někteří klienti se dokážou ponořit do hypnotického stavu snadněji a jiní to mají náročnější. Ona schopnost se může prohloubit při opakovaných hypnotizacích nebo při přizpůsobení hypnotizace klientovi. Někteří hypnotizéři dokonce tvrdí, že do hypnotického stavu se umí ponořit každý, kdo se umí ponořit do příjemného rozhovoru.
Připadá mi, že o hypnoterapii slyšíme čím dál více, dá se říct, že je na vzestupu?
Ano, poslední dobou určitě dochází k jejímu častějšímu využívání. Důvodem může být, že psychoterapeuti mají více možností se s hypnózou seznámit a také kvůli její potenciální využitelnosti u široké škály obtíží. Například při poruchách nálad, úzkostných poruchách, nespavosti, psychosomatických onemocněních či závislostech.
A s jakými problémy za vámi lidé nejčastěji chodí?
Lidé chodí s širokou škálou obtíží, se kterou si myslí, nebo slyšeli, že hypnóza může pomoci. V některých případech ale očekávají od hypnoterapie zázraky. O to více je třeba vykomunikovat možnosti a meze hypnoterapeutické léčby. V některých případech je třeba domluvit jiný způsob terapie či doporučit návštěvu lékaře, který jako jediný pomáhající profesionál může předepisovat léky.
Říkal jste, že můžete pomoci i jedincům s úzkostmi a psychickými problémy… Stačí například v případech deprese jedno sezení, nebo je to terapie na několik měsíců?
Neexistuje zaručený postup, jak během jednoho nebo třeba tří sezení úspěšně pracovat s člověkem, který trpí příznaky depresivní nebo úzkostné poruchy. Kdyby to tak bylo, autor tohoto postupu má již Nobelovu cenu. V případě poruch emocí se ale obvykle využívá relaxační vliv hypnózy aspecifické sugesce, které obvykle směřují k posílení celkové dobré nálady klienta, k posílení pocitu jistoty a schopnosti vyrovnávat se s překážkami. Psychoterapeut však potřebuje klienta vidět i po druhé a v případě potřeby i déle, a ověřit si tak jeho stav a přizpůsobit tomu jejich vzájemnou spolupráci.
Povedlo se vám pomocí hypnózy „vyléčit“ i nějakého kuřáka?
Ano. Úspěšnost léčby ale záleží na samotném klientovi. Hypnoterapie mu pak napomáhá motivaci posilovat, zvládat abstinenční příznaky a udržovat nastalou změnu.
Část veřejnosti je ale přesvědčena, že hypnoterapie je jen šarlatánství, které doopravdy nefunguje. Jak s podobnými názory bojujete? A jde to vůbec celospolečensky vyvrátit?
Tohle téma je výrazně širší. V některých případech totiž uvádění do pozměněného stavu vědomí je skutečně využíváno i způsoby, které nejsou hodnoceny jako kombinace psychoterapie a hypnotického stavu. Patří sem rozmanité rituály nebo třeba magické procedury. Pokud ale klient chce absolvovat hypnoterapii, která má působit pozitivním způsobem na jeho zdravotní stav, měl by ji absolvovat u lékaře nebo klinického psychologa, kteří dokážou diagnostikovat a zároveň určit přiměřené využití hypnózy.
