Vojta Dyk nazpíval píseň Heroes od Davida Bowieho k novému filmu Děti Nagana o partě školáků, kteří se po olympijském vítězství českého týmu nadchli pro hokej. Jak zpěvák vzpomíná na devadesátky a co pro něj znamenalo Nagano?
Rodinný film o splněných snech přijde do kin 22. února, přesně v den 25. výročí slavného finále, ve kterém čeští hokejisté vybojovali olympijské zlato.
„Kdykoliv jsem si představoval konec filmu, slyšel jsem tam právě Heroes. Stejně tak jsem si vysnil, že naši verzi pro náš film nazpívá Vojta Dyk. On sám je totiž dítě Nagana a děj filmu je mu blízký,“ říká režisér a scénárista filmu Dan Pánek, který do snímku vtiskl vlastní vzpomínky na dětství.
Vojta byl v roce 1998 ve stejném věku jako filmoví hrdinové a Nagano ho taky strhlo. „Paradoxně, i když je to jen sportovní událost, tak je to z určitého hlediska jeden z důležitých milníků 20. století. Období kolem Nagana bylo vlastně od revoluce jediné období, kdy byl celý národ opravdu pospolu. A bylo jedno, jestli je někdo tmavý, nebo bílý, nebo jestli je někdo z Ostravy, z Brna a nebo jestli fandí tomu, nebo tomuhle. Ale všichni byli nějak pospolu,“ vysvětluje Dyk. Hokej tehdy hrával jen na zamrzlé říčce ve Stromovce, víc se věnoval floorbalu a fotbalu. Sport ovlivnil i jeho tehdejší oblékání. „Celé prázdniny jsem nosil dres Alessandra Del Piera a taky jsem měl reklamní tričko olympijských her 98. Nosil jsem je stále dokola a nepral je! Měl jsem je dokonce ve dvou kusech. Nagano bylo pro mě něco neskutečného!“ vzpomíná.
Jaký byl váš dětský idol a hrdina?
V dětství jsem měl jako největšího hrdinu Jardu Jágra. A navíc v tom 98. roce! To bylo něco! Samozřejmě jsem si přečetl knížku Honzy Šmída Jaromír Jágr – Má léta v Pittsburghu. To byla moje nová bible. A teď po létech jsem zjistil, že ten Honza Šmíd, se kterým hraju fotbal za Real Top Praha, je právě ten, co napsal i tuhle mou „bibli“.
Co si pamatujete, když se řeknou devadesátky?
Říká se, že když si je člověk pamatuje, tak je neprožil. Já si je pamatuju lehce. Ale není to kvůli tomu, že bych měl šílenou pubertu nebo dělal věci, na který si nechci pamatovat. Já si je nepamatuju kvůli tomu, že mám blbou paměť. Ale vybaví se mi Nagano. Pamatuju si Letnou, kde jsem vyrůstal. To bylo moje dětství, protože jsem prostě zahodil tašku domů a šel jsem hrát fočus na Letnou. Pamatuju si, že v devadesátých letech jsem také hrál hokej na bruslích na chodníku před barákem. Tenkrát tam nebylo tolik aut. A také Stiga hokej se hodně hrával. To byla úplná novinka. A to je všechno.
Co jste poslouchal za muziku?
Tak to vím přesně. Měl jsem zvláštní hudební vývoj a možná to ovlivnilo i to, co dělám nyní. Poslouchal jsem Nirvanu. Kurt Cobain byl pro mě největší frajer. Ale protože jsem od pěti let chodil do sboru a vystupovali jsme ve Státní opeře, tak jsem hodně poslouchal operu i sám. Měl jsem to opravdu různorudý! Přes Nirvanu, po Rage Against The Machine, Twenty 4 Seven po Maduar a k tomu operu Turandot a Carmen.
Co z devadesátek byste rád vrátil?
V návaznosti na revoluci byla společnost ještě nějakým způsobem otevřenější. Vrátil bych například určitě telefonní pevný linky a odstřihnul bych chytrý telefony, protože jsme se kvůli tomu hodně změnili a ne k lepšímu. To je jen špička ledovce. Ale vrátil bych „zodpovědnost sám za sebe“. To znamená, že když někdo tenkrát řekl, že bude v 15:00 „pod koněm“, tak tam byl, protože nemohl nikomu zavolat, že přijde o 15 minut později. Vrátil bych otevřenost společnosti, otevřenost k názorům, pravdu a lásku, která tady podle mě byla. Pravda ještě měla nějakou váhu. Spousta lidí samozřejmě řekne: „No jo, ale potom tady byli Jonákové a další!“ Ale to jsou výjimky.
Singl Heroes je od 10. února dostupný na obvyklých digitálních platformách. Dva dny po premiéře filmu vydá Universal kompletní soundtrack Dětí Nagana.
